Kostel, nemocnice a kuchyň

Už je to přes měsíc, co jsem se tady objevila. Hrozně rychle to utíká. Ani se mi zatím nestihlo stýskat, ale párkrát jsem se nachytala pobrukovat český písničky.

Hned na začátku týdne jsem si udělala výlet do místní nemocnice. Do školního autobusu jsme nasedli: já (zhoršil se mi ekzém), Alan (dostal badmintonovou pálkou do oka), Yezzy (bolela ji hlava už několik dní), Jamie - učitel fyziky ze Španělska (každý týden jezdí na odběry, kvůli zranění z minulého roku) a sestřičky Xinxin a Dream.

Nemocnice je na naše poměry špinavá, všichni na sebe pokřikují a když se koukáte moc pozorně, tak vidíte věci, které byste radši neviděli. Jinak to byla sranda.

Předepsali mi 4 záhadné pilulky denně a krém. Po čtyřech dnech ekzém zmizel! (Magie!) Trochu se ale bojím, co v tom je. Jaime mi doporučil zajít za chemikářkou, která umí čínsky, abych se ujistila, že mě to neotráví.



UPDATE: Po týdnu mi jiný doktor předepsal 13 pilulek denně, podivnou černou vodu do sprchy a dva steroidní krémíky. Ne, díky.

Tohle je zmrzlina, o které se vypráví legendy. Vypadá strašně dobře, ale je to obyčejná zmrzlina a ty orea na vrchu ani nejsou orea.

Poblíž školy máme univerzitu a na kampusu mají spoustu vynikajících restaurací, které se předhánějí a zlevňují, takže večeři o třech chodech seženete za 50Kč.

Tu palačinku, kterou vidíte před Manou jsem si objednala sama a byla tak pálivá, že jsem myslela, že mi vybuchne hlava.

Jeden kluk si mě tam začal "nenápadně" natáčet, tak jsem k němu přišla, že ho vidím a ať toho nechá. Cestou zpátky jsme potkali výměnné studenty z Uzbekistánu, Ruska a Kazachstánu, kteří se tam kdo ví jak ocitli. Neumí ani slovo čínsky, protože taky teprve začali a byli nadšení, že potkali někoho, kdo umí anglicky.

Přidala jsem se k uklízení super špinavé mezinárodní kuchyně na kampusu. Je to jedna obrovská kuchyň, ve které můžete navařit pro sto lidí. Ne všichni po sobě ale vždy hezky uklidí, a tak to byla práce na celý den, i když nás uklízelo pět.

Protřídili jsme prošlé sójové omáčky a protlaky a že je jich bylo hodně. Zbylo jen tohle.

No, není to krása? Úplně se třpytí. Z čistícího prostředku mi slezly ruce, ale za tohle to stálo.

Jak to vypadá v kostele v Číně? Překvapilo mě to. Byla tam spousta cizinců (nečekala jsem, že jich tu žije tolik) a zpívali jsme a tancovali (skoro jako na mši Církve bratrské, ale víc). :-D Všichni byli tak veselí, že jsem se nemohla přestat usmívat po zbytek dne. Pozvali nás na piknik, ale čekal na nás autobus, takže přijdeme jindy.

Kostel se nachází přímo v centru rušného Suzhou, ale je umístěn v obrovském parku (potkali jsme přes 15 svatebních párů) u jezera, takže je tam ticho a klid.

ŠOKY TÝDNE:

Všechny možné příchutě Orea v obyčejném supermarketu.

Chvátám, chvátám nemám chvíli klid a proto se tohle všechno stalo před třema až dvěma týdny, kdyby vám něco nesedělo.

Není pravda, že každý Asiat je houslový virtuoz. Náš orchestr zní katastrofálně. Je to ale sranda, takže určitě zůstávám.

~ Lenka

Opening ceremony

V úterý 5. 9. jsme se všichni navlíkli do národních kostýmů. Některým teda nezávidím, protože na sobě měli čtyři vrstvy, pletené punčochy a vlněné sukně. Přijeli rodiče některých studentů, čínská vláda a pár lidí z UWC Robert Bosch College. Namačkali jsme se do divadla a začalo Opening ceremony.

Tahle husťárna se jmenuje Dragon dance a ta hustá holka vepředu je moje spolubydlící Mini! Všichni zahraniční studenti mají povinnost přidat se alespoň k jedné čínské aktivitě. Nabízí se dračí lodě, dragon dance, lion dance, čajové rituály, kaligrafie, malování na hedvábí, pekingská opera, čínské drama, čínský orchestr nebo bojová umění.

Přidala jsem se ke sboru a během tří zkoušek jsme s Christophem nacvičili dva spirituály. Jinak asi před týdnem jsem zažádala o přístup k houslím a zkoušecí místnosti, ale zatím se nic neděje.

Můžete si zase zahrát Najdi Lenku. Vážně jsem se snažila aby byla naše vlajka vidět, ale bylo to dost těžké vzhledem k tomu, že jsem tady jediná. Jediná. Zní to děsivě. Vždyť celý život jsem byla obklopená jen lidma z Čech. Občas se zastavím a přijde mi to vtipný. Nikdo kolem mě nezná krtečka. Nikdo nemluví česky (až na holku z Polska, která umí říct ahoj). Všechno co tak moc řešíme v Čechách tady zní úplně nedůležitě, protože v každé zemi mají jiné problémy. Myslela jsem, že zažiju kulturní šok, ale popravdě řečeno se nic takového zatím nestalo.

Dole na obrázku jsem s Mini a Siou. Pořád jsme v pokojíčku jen tři, ale vyhovuje nám to. Možná nám ještě někdo přijede, protože vedení školy chce využít každou volnou postel, aby si UWC mohlo zažít více lidí.

Po tomhle všem přišlo to nejlepší! Hostina. Přišla jsem si zase jako v Bradavicích. Tolik dortíku jsem v životě neviděla. :-D

ŠOKY TÝDNE:
Zašli jsme do KFC, protože mi spousta lidí tvrdila jak je lepší než jinde ve světě. Je to stejný. Akorát ke všemu je pekingská omáčka a když si dáte nepikantní kuřecí křidýlka, jsou pálivá a když si dáte pikantní, shoříte. Jo a mají mangovou zmrzlinu!
Lidi neznají skauty. Fakt nikdo!
O tomhle jsem se myslím ještě nezmiňovala. Na našem kampusu postavili školku! Máme tady díky tomu obrovské hřiště.
Baví mě chodit na přednášky univerzit (každý týden se tady alespoň jedna univerzita objeví), kde představují školu a vysvětlují proč je nejlepší. Zatím mě nejvíc nadchla NYU Abu Dhabi, když opomenu to, že vezmou jen 2% uchazečů.
Přihlásila jsem se jako dobrovolník k provázení bohatých čínských rodičů po kampusu a tolik pochval jsem za den ještě neslyšela. Jsem hezká, protože jsem bílá...

~ Lenka

Hledání chrámu, Saturn a Dunkirk

Poprvé jsme se s Haowen vydaly hledat buddhistický chrám ve středu 30. srpna. Byla už tma, ale chrám jsme našly jednoduše. Stačilo jít podél jezera za uklidňujícím zpěvem mnichů. Chtěla jsem se podívat dovnitř, ale brána byla zavřená a před ní pobíhal rozrušený pejsek, kterého jsme se obě bály, takže jsme šly s nepořízenou zpátky.

V pátek 1. září jsme se odhodlaně vydaly znovu. Tentokrát po obědě, abychom z chrámu něco viděly. Mniši zpívali. Brána byla otevřená! Vstupné bylo 5RMB... Což je sice 18Kč, ale neměly jsme s sebou ani yuan.

Na potřetí v neděli během dne a s 10RMB jsme se konečně dostaly do areálu. Není to jen jedna budova, ale komplex paláců a chrámů.

Fotit se smí, ale ne vevnitř a na fotkách nesmí být lidé.

Zuly jsme si boty, vyšly schody, šestkrát se poklonily až na zem a zjistily, že hlasy mnichů, které jsme předtím slyšely jsou nahrávka. Opravdu mě to zklamalo. Fakt jsem si myslela, že tam zpívají celé dny a noci.

Sošek bohů a bohyň byly v celém areálu stovky, možná tisíce. Před těmi nejoblíbenějšími stály mísy plné darů (většinou ovoce a zeleniny, někdy i pudinků a sušenek ze supermarketu). Zajímalo by mě, jestli to jídlo večer spálí, snědí nebo vyhodí.

Chrámy jsou až kýčovitě vyzdobené. Všude jsou umělé květiny, svítící plastové ozdobičky a nabarvené dřevěné nebo kovové sošky. Úplně nejvíc kýčů, jídla, vonných tyčinek a modlících se lidí bylo před bohem plodnosti a dlouhověkosti.

Během dne na kampusu často slyšíme bouchat petardy. Už víme odkud to je.

ŠOKY DNE:
Když mě míjí auta a motorky, tak zpomalují, aby si mě pořádně prohlídly. Pokud jsou odvážnější, tak na mě i křiknou hello a jsou nadšení, když já na to nihao.
Spousta lidí nastavuje klimatizaci na 20°C a pak se diví, že chytli rýmu.
Viděla jsem Saturn!!! Dokázala bych se na něj koukat celou noc.

Hýbe se rychle a je daleko, takže takhle to není nic moc.

Byla jsem v IMAXu na Dunkirku a bylo to skvělý! V kině měli nádraží 9 a 3/4.

~ Lenka