Sněží

V neděli se konal TEDx. S Eway jsme si předobjednaly TEDx mikiny, abychom měly čím se nabalit až přijde sníh. Předobjednané mikiny měly být levnější a dorazit dřív, tak jsme si je šly hned ráno vyzvednout. A nejenom, že naše neměli, ale prodávali tam na místě levnější. To si s nima ještě vyřídím.

Ted talků bylo dohromady devět, ale víc jak polovina byla v čínštině. Zašla jsem na Petry Ted talk, protože jsem věděla, že o mě něco řekne a chtěla jsem si užít svůj moment slávy. :-D Potom na jeden čínský o minimalismu, který mi překládala kamarádka a jeden anglický od vědce, který povídal o degeneraci, což bylo super zajímavé a hodilo se mi to, protože genetiku zrovna začínáme v biologii.

Náš krásný zasněžený ostrůvek.

V Changshu v zimě nesněží (max. pár cm), a tak jsme byli všichni překvapení, když začali kolovat zvěsti o tom, že přijde sněhová bouře. Přišly nám tři výhrůžné emaily o tom, jak nemáme chodit ven, protože minulý rok museli odvézt čtyři učitele, kteří uklouzli na ledu, do nemocnice.

Polovina kampusu skákala po hlavě štěstím, protože sníh viděli poprvé v životě. :-)

Sequin a mé supr čupr babičkovské boty.

Probudili jsme se a bylo nám oznámeno, že nemáme první dva bloky a v pátek do školy nejdeme vůbec, protože bude pro učitele, kteří nežíjí na kampusu, těžké se sem dohrabat!

Všichni jsme šli ven stavět sněhuláky a koulovat se.

Večer se konal Polar Bear run, který je prý tradicí na UWC v Arménii. Svlékli jsme se do plavek a běželi vyznačenou trasu po kampusu okolo Grass circle, přes park a bazén až na fotbalové hřiště, kde jsme se koulovali, a zpátky. Bylo to fakt hustý. Nebyla mi zima dokud jsem běžela, ale pak jsem úplně přestala cítit nohy a bylo těžké se dohrabat až do pátého patra a dát si horkou sprchu.

Naše CCE představení se všem líbí. Mám z toho velkou radost. Li Ping - nejpřísnější učitelka na světě - řekla, že jsme s Richardem perfektně sladění a že by nám za to dala 6, kdyby to byla IB.

Ekzém se mi brutálně zhoršil, ale Jimun na to má super korejsko-japonskou medicínu, kterou je se mnou ochotná sdílet. Nejdřív mě potře něčím jako dezinfekcí, což pálí jak čert a ještě hůř, protože mám otevřené rány. Aby to tak nebolelo, tak vedle nás sedí další člověk s fénem, který na mě fouká horký vzduch. Statečně se snažím nesvíjet bolestí, když dezinfekce působí. Potom místa s ekzémem Jimun potírá bílým mlékem, které to chladí a ten člověk vedle nás fouká fénem, který to mléko suší a vzniká z toho prášek. Zní to jako čáry máry, ale věřím, že to začně fungovat. :-D Jen tomu musíme dát čas.

Se sborem se učíme další čínskou písničku. Kapacita mého mozku je tři čínské písničky a to už jsem zaplnila, takže uvídíme, jestli se mi podaří zpracovat ještě čtvrtou. Pokusím se.

Druháci dopisují poslední přihlášky nebo jsou už přijatí na univerzity, a tak se začínají college counselors věnovat nám. Máme se začít přihlašovat na ACT nebo SAT. To jsou ta dvě děsivá slova, která mě vyděsila, když jsem sem přijela. Jsou to testy, které si musíte napsat, pokud chcete na vysokou do USA.

Moje spolubydlící byla tak hodná, že mi dala všechny její přípravné knížky s úlohami. Nakonec jsem se na to vykašlala a vůbec jsem je nepoužila a ta hromada knížek mi to akorát každý den připomínala. 

GIF tento týden bylo od Temba Sherpa z Nepálu, který byl jednoho času nejmladším člověkem, který vylezl na Mount Everest. Při prvním pokusu, když mu bylo 13, to vzdal pár metrů pod vrcholem kvůli špatnému počasí. Ztratil několik prstů, ale rok na to se dostal až na vrchol.

Hned po Vánocích jsem začala Kiki učit hrát na housle. Učila se jen rok a to není ani pro náš školní orchestr dost. Uvidíme, jak to půjde.

ŠOKY:

Lidé z Pekingu staví sněhuláky jinak než my ostatní. Ze sněhu udělají pyramidu a na špičku nasadí hlavu.

Náš pokoj začíná přetékat. Já tam nic nemám, takže moje část je čistá. Ale Mini má spoustu krabic se svačinkama a dalšími záhadnými věcmi, které si objenala na Taobau a Sia je Visual Art student, takže všude leží materiály na projekty a projekty. Jednou týdně nám kontrolují, jak naše pokoje vypadají a dostali jsme 1 bod z 5, který jsme si ani nezasloužily, protože zbytky jídla jsme jen rychle schovaly než nás přišli Donald s Kristinou zkontrolovat.

~Lenka

Co jsem si vybrala za předměty

Pořád píšu píšu a úplně jsem zapomněla se zmínit, co se tu vlastně učím. Na všech UWC se momentálně vyučuje dvouletý program International Baccalaureate (IB) zakončený mezinárodní maturitou.

V IB si student vybírá šest předmětů, každý z jedné ze šesti skupin. Tři z předmětů na vyšší úrovni a tři na standartní úrovni. A k tomu máme všichni povinně sedmý předmět TOK (Theory of Knowledge - Teorie a dějiny lidského vědění), Extended Essay (absoloventská práce) a CAS (účast v aktivitách tvořivost, tělesná aktivita a dobrovolnictví).

Dole jsem vypsala skupiny a předměty, které naše škola nabízí. Jestli si vás jen zajímá, co jsem si vybrala za předměty a nechcete číst zbytek, koukněte na ty žlutě zvýrazněné a potom na popis dole.

Jazyk A (Rodný jazyk nebo jazyk, který student dobře ovládá.)

Anglický jazyk a literatura SL/HL

Anglická literatura SL/HL

Čínský jazyk a literatura SL/HL

Čínská literatura SL/HL

Samostudium SL/HL (Pokud bych si přála studovat českou literaturu, protože je to můj mateřský jazyk, škola mi najde konzultanta a můžu maturovat z češtiny.)

Jazyk B (Jazyk, který se student učí. Může začít jako začátečník ab initio nebo pokročilý.)

Čínština SL/HL

Angličtina SL/HL

Němčina SL/HL

Španělština SL/HL

Francouzština SL/HL

od čínštiny, němčiny, španělštiny a francouzštiny je ještě verze pro začátečníky ab initio

Humanitní vědy

Filozofie SL/HL

Zeměpis SL/HL (zeměpis jsem měla první tři měsíce, ale nevyhovovalo mi to, a tak jsem přešla do ekonomie)

Ekonomie SL/HL

Dějepis SL/HL

Přírodní vědy

Chemie SL/HL

Biologie SL/HL

Fyzika SL/HL

Environmental systems and societies SL

Matematika

Pokročilá matematika HL (vysokoškolská matika pro génie, jestli jsem to správně pochopila)

Matematika SL/HL

Matematická studia SL (aplikovaná matika, pro lidi, kteří matematiku moc nemusí, ale použijí ji v jiných oborech)

Umění

Vizuální umění SL/HL

Hudba SL/HL

Divadlo SL/HL

Literatura a divadlo SL

Možná jste si všimli, že si protiřečím. Řekla jsem, že si každý musí vzít z jedné skupiny jeden předmět a přitom já mám ze skupiny čtyři dva. Je tu totiž pár výjimek. Pokud si student přeje vzít dva předměty z jedné skupiny (je to poměrně časté), může, ale musí se vzdát předmětu ze skupiny šesté. Moc ráda bych si vzala hudbu nebo divadlo, ale biologii a chemii mám radši a hudbě se můžu věnovat i mimo školu.

Další výjimka je, pokud student potřebuje pro svou budoucí univerzitu více jazyků nebo věd. Lze to domluvit, ale už se to nedoporučuje. Na některých školách s IB si smí student vzít i sedmý předmět nebo si vzít čtyři předměty na vysoké úrovni. U nás to nelze. Máme spoustu UWC programu a všechno by to nešlo zkombinovat dohromady.

Co v předmětech děláme, kdo mě učí a jak jsem s tím spokojená?

Anglický jazyk a literaturu mě učí Jonathan z USA. Jonathan je jeden z mých nejoblíbenějších učitelů. Příští školní rok se s ním ale budeme muset rozloučit, protože se stěhuje se svojí rodinou do Japonska, kde bude učit na novém UWC. První semestr jsme probírali média a masovou komunikaci, což bylo neuvěřitelně zajímavé a hlavně mám pocit, že jsem si z toho hodně odnesla do života. Bavili jsme se o zaujatosti médií, reklamních kampaních nebo o tom, jak média určují genderové role ve společnosti. V druhém semestru rozebíráme Macbetha a Purple hibiscus.

Čínština je tu můj nejoblíbenější předmět, díky naší učitelce Feng 老师 z Číny, která má nejvíc promakané hodiny. Celá hodina nám všem přijde jako jedna velká hra a pak zjistíme, že jsme se naučili desítky nových znaků a frází. Minulou hodinu jsme třeba psali a překládali věty a podle mapy hledali dobroty schované po škole (učili jsme se tím slovíčka jako výtah, kancelář, třída atd.). Obdivuji ji, protože je neskutečně hodná a nápomocná a zároveň si umí zjednat pořádek a má perfektně zorganizované hodiny.

Ekonomii mě učí Ken z USA. V Číně žije už sedmým rokem a učil tu AP Ekonomii. IB učitelem je prvním rokem a je v tom systému mírně zmatený, což ale nevadí protože máme dobrou učebnici, se kterou se lze připravit na závěrečnou zkoušku, kdyby něco z látky vynechal. Ken umí hezky jednodušše vysvětlovat vše složité a kdykoliv za ním můžete přijít ať je den nebo noc a na něco se zeptat. Momentálně probíráme selhání trhu v mikroekonomii. Na začátku roku jsem si nebyla jistá, co si vybrat ze skupiny humanitních věd a rozhodla jsem se pro zeměpis, což nebyla úplně nejšťastnější volba, protože mi nesedl učitel. Měla jsem pocit jakoby Adam celou hodinu mluvil jen o náhodných věcech, které ho napadly a neviděla jsem smysl sedět v jeho hodinách, a tak jsem přešla do ekonomie.

Teď mé oblíbené přírodní vědy. Na začátku roku jsem byla velmi zklamaná učitelem biologie Dr Rezou z Íránu. Ještě s pár dalšími žáky jsme si o tom s ním promluvili, ale ani po měsíci jsme neviděli zlepšení. Několikrát jsem mluvila se školou, která mi naznačila, že nového učitele biologie jen tak uprostřed roku nepřekecají, aby přiletěl do Číny a místo toho si s Dr Rezou promluvili. Neříkám, že není biolog (má doktorát z univerzity v Tokyu), ale v hodinách nám jen pouštěl videa, nechával nás číst prezentace a přitom tam seděl a vypadal znuděně. Asi tam nějaké to zlepšení teď je nebo už nemám tak vysoká očekávání jako jsem měla, když jsem přijela. :-D Kažpopádně jsem si zvykla a necítím se zoufale jako jsem se cítíla na začátku roku.

Na chemii máme Paula z USA. Paul je skvělý. Narozdíl od Kena ví, co IB je a co IB chce. Dokonce i učí IB učitele, jak být IB učiteli, takže mu plně důvěřuji, že nás připraví na závěrečné zkoušky. Má tiky, občas se začně třást a říká divný vtipy. To zní děsivě, ale mám ho moc ráda. Chemii bereme úplně jinak než na gymplu. Nejdřív jsem z toho byla zmatená, ale teď se mi to líbí. Není to tak, že si řekneme definice a pak je na povel opakujeme. Pozorováním různých modelů nebo experimentů se snažíme pochopit poctatu chemických dějů a odvodit různé rovnice a zákony. Hledáme mezi vším souvislosti a píšeme lab reports dokola a dokola dokud se nepřiblíží těm vědeckým.

Matika je určitě nejvtipnější předmět, který mám. V září jsme byli všichni zděšení tím, že náš učitel Eyup z Turecka neumí anglicky, ale nakonec je to v pohodě. IB rozumí podobně jako Paul a očividně k vysvětlování trigonometrie mluvit nepotřebujete. Je neskutečně hodný a pomůže vám s čímkoliv kdykoliv. A to nejlepší je, že umí ovládat interaktivní tabuli a grafickou kalkulačku jako nikdo jiný!

Poslední je TOK. Ať se snažím, jak se snažím, nevídím v TOK smysl. Myšlenka TOK je hezká. Bavíme se o tom, co víme a jak to víme. Ale IB tomu dává fancy pojmy, které se za dva roky musíte naučit a potom je použít v závěrečné eseji a prezentaci jinak nesložíte maturitu. Nelíbí se mi, jak TOK všechno škatulkuje a přijde mi zbytečné strávit tím tři hodiny týdně, ale náš učitel Rajashi z Indie připravuje hodiny zábavné, takže to není nakonec tak špatné. Radši bych ale místo TOK spinkala.

Celkově mi IB vyhovuje. Na začátku roku jsem byla super zmatená a teď už jsem tak nějak pochopila, jak to funguje. Mám víc času soustředit se na předměty, které mě skutečně zajímají. TOK nějak přetrpím a třeba jednou pochopím smysl této hodiny. Líbí se mi, jak se můžeme aktivně zapojit ve všech hodinách a nemusíme jen sedět a zapisovat si. S učiteli jsem až na biologii spokojená a třeba dostanu přístí rok nového učitele.

Kdyby vás zajímalo cokoliv, zeptejte se v komentářích nebo mi napište.

~Lenka

Cvičíme na CCE, vajíčka a rozbitá láhev

Chinese Cultural Evening (CCE) je nepřeceňovanější akce na našem UWC. Už v září začala kampaň kandidátů na hlavního vedoucího a další pozice. Celé Chinese department to hrozně řeší. Prodávají i trička a tak. Přitom je to jen jeden jediný večer narozdíl od Cultural Weeks (ale s čínskou vládou a čínskými rodiči).

Jestli si ještě pamatujete, tak jsem se upsala místo jedné holky, které řekli, že nemůže zpívat. Od návratu do školy máme zkoušky každý den a je to celkově časově náročné, ALE opravdu mě to baví. Už si pamatuji všechna slova. Každý pátek musíme vystoupit před Li Ping, která vystoupení dost brutálně zkritizuje a všechno se musí předělat, aby to bylo dokonalé. Kritizuje ale v čínštině, takže vím jen, co mi ostatní přeloží a očividně se jí líbím, takže jsem v pohodě.

Li Ping chtěla v našem vystoupení další cizince, a tak se k nám přidali Richard z Libye a Alex z Francie, které mám moc ráda! Richard umí tancovat nejlíp na celé škole a nejde se nesmát, když se na mě tlemí, což je docela problém, protože se máme tvářit vážně, když zpíváme. Alex má skvělou čínskou výslovnost a neuvěřitelný rozsah. Dokáže zazpívat nejhlubší i ty nejvyšší tóny.

Prošli jsme i posledním audition, takže to doufejme na CCE 9. února dotáhneme.

Museli jsme si zvolit dva předměty a témata pro naše Extended Essays (ročníkové práce), což pro mě byl problém, protože jsem neměla páru, co si dát jako druhou možnost. Pak mě ale druháci uklidnili, že si téma můžu později změnit, a tak jsem tam v pěti minutách vymyslela nejvíc random téma v anglické literatuře a teď se budu modlit, aby si mě vybral můj učitel na chemii s mou první možností.

Ve čtvrtek jsem se poprvé přidala ke školní józe a bylo to moc příjemné protáhnutí po středečním Boot campu. Na Boot camp chodím jednou týdně. Je to cvičení pro všechny (líné i namakané), kde na vás Jonathan křičí hodinu v posilovně ať klikujete a všechno možné. Je v tom vážně dobrý, takže se nikdo neopováží flákat a všichni makají.

Znečištění vzduchu bylo tento týden nejhorší, co jsem tu zatím zažila. Několikrát přesáhlo 300 a to fakt není dobrý (podle mé aplikace to není ani very unhelathy, ale hazardous). Zase nás o tom nikdo neinformoval a ještě k tomu byl požární poplach, takže jsme to museli dýchat na fotbalovém hřišti. V Pekingu zavírají školy při 250, tak nechápu proč nám to nemohou všem hromadně oznámit. Nebylo to tentokrát ani tak cítít, takže vám to nedojde. Pokusím se s tím něco udělat.

S Ulabem jsme měli zatím nejúspěšnější výlet do škol. Poprvé jsem byla vedoucím experimentu a hodinu před odjezdem jsme zjistili, že nějaký čínský zákon zakazuje převážet peroxid vodíku jen tak ve školním autobuse protože by se mohl vznítit. Narychlo jsme sháněli další materiály a nakonec to dobře dopadlo. Nechali jsme děti vyrobit konstrukci, která ochrání vajíčko při pádu z prvního a pak i vyšších pater a moc si to užily (my asi i víc :-D). Já a Elena jsme se přidali ke dvěma páťákům a naše vajíčko přežilo všechno dokud ho Oliver "omylem" nehodil na střechu.

Tady ti dva kluci zrovna vypadají smutně, ale to je tím soustředěním!

Trochu jsme to tam protáhli, a tak jsem přišla na zkoušku na CCE později a ani jsem neměla čas na večeři, protože hned potom bylo Faculty Follies! Učitelé, jejich rodiny, stážisti a někteří žáci vystupovali s tím, co umí a my bychom to nečekali. Přišlo nás spoustu, což nás všechny příjemně překvapilo. Poslední dobou se na takových akcích totiž ukazovalo méně a méně lidí. Yuan byla tak hodná, že nám objednala jídlo, protože jsem už umírala hlady a po Faculty Follies jsem se hned musela jít převléct a běžet na CCE audition. Takže jsme po tmě jedly kdovíco a koukaly na naše učitele, jak tancují hip hop a dělají kouzelné triky.

Pět malých Frantů

S Eway jsme zašly na super film Wonder. Nechápu to. Na Star Wars v den premiéry přišlo 8 lidí a na tenhle film bylo plné celé kino. Eway brečela každých pět minut jako při každém filmu a pak jsme si daly mňamkózní stejk. Maso v jídelně prakticky nejím a byla to příjemná změna!

Taky jsem se poprvné zúčastnila setkání Spectra - LGBTQ+ komunity na našem kampusu. Každý týden mají přednášky a diskuze. Shen si připravil prezentaci na téma asexuality and agender a pak jsme měli zajímavou diskuzi.

Zítra budeme mít vlastní TEDx event na naší škole. (Jako studenti to máme zadarmo. Jooo!) Dva z devíti řečníků budou studenti z naší školy a z těch dvou bude jedna Petra, která bude mluvit i o výuce umění na českých školách, takže mě zajímá, jak se to bude lišit s dalšími lidmi, se kterými o tom měla rozhovor.

ŠOKY TÝDNE:
Objevila jsem dalšího člověka s pěti sourozenci. Je to Marian z Guatemaly!

Cestou z jedné ze zkoušek mi byla zima, a tak jsem se rozběhla k našemu bloku a pořádně se vysekala, roztrhala si legíny a rozbila kolena a svou oblíbenou skleněnou láhev s doživotní zárukou. Domu ale střepy vozit nechci, tak jsme ji s Yuan pohřbily.

Nejspíš budeme mít se Siou a Mini novou spolubydlící pokud vše dobře vyjde!

Se Salihou jsme požádaly o hostitelskou rodinu na Čínský nový rok v Pekingu nebo Chengdu, ale tam měli už jen rodinu, která chce kluka, takže každá pojedeme jinam. Já pojedu s Elenou z Gruzie a Ksenyou z Černé hory do Pekingu k Dianě domů.

Ekzém mám s největší pravděpodobností z cukru. Šest dní jsem se cukru vyhýbala jak to šlo a je neuvěřitelné, jak se mi zlepšila kůže. Sbohem čokoládo a Bubble tea.

V minulém příspěvku jsem se zapomněla zmínit, že mi na letišti v Haikou zabavili můj nejoblíbenější nůž na světě. Když jsem odlétala v srpnu, tak se mi brečet nechtělo, ale tohle mě dost vzalo a jsem na ně pořád naštvaná, protože nikdy nikomu v kufru nevadil. Předpisům měl odpovídat, ale to je nezajímalo. Ani mě na něj nenechali naposledy sáhnout a ještě se mi vysmáli. Měl tu nejlepší pojistku a byl krásný s dřevěnou rukojetí a nerezovou čepelí, která se dobře čistila. Hlavně, že jsem nechala ty tři táborové Opinely, které fakt nemusím doma.

~Lenka

Hainan a zachraňujeme Vánoce

I když oficiálně jsme mohli opustit kampus až 22. prosince, lidé odlétali během posledních dvou týdnů. Neměli jsme Zhi Xings (poškolní aktivity), a tak jsem se přihlásila jako dobrovolník k zachránění Vánoc. Caro se podařilo na škole vybrat 5000RMB (možná kecám, nepamatuju si to), a za ty jsme nakoupili přes dvěstě knížek v čínštině i angličtině, které jsme ve čtvrtek zavezli do místní „knihovny“ (Knihovna je místo, kde se schází dědečkové. Kouří tam a hrají karty. Knížku jsem tam neviděla jedinou.) a v pátek do jedné ze základních škol v Changshu.

Oba dva dny jsme s dětmi hráli hry, tancovali a měli dílničky. Já a Chenemi jsme měly nejoblíbenější dílničku. Děti si u nás vyráběly tříkrálové koruny. Protože každá maminka chtěla pro svého prcka tu největší stříbrnou, nejlépe zlatou korunu, tak nám na pátek do školy zbyl už jen jeden stříbrný papír a s dětmi ze školy jsme musely přejít na úspornější režim. Koruny ale vypadaly kupodivu mnohem líp. Měly jsme z toho s Chenemi velkou radost.

Pátek a sobotu jsme se loučili s lidma, kteří jeli domů nebo do hostitelských rodin. Já a Isabelle jsme se autobusem přepravily na letiště a odletěly na tatadadá Hainan (tropický ostrov v Číně). Bylo moc příjemné vyjít z letiště jen tak v tričku a neumrznout. Uvítali nás babička a děda Isabelle a hned nás vzali na skvělou večeři s mořskými plody v Haikou.

Ani jsem nevěděla, že můžou chutnat taaak dobře. Je to úplně něco jiného, když jsou čerstvé z moře než rozmražené ze supermarketu. Doma česnek nemám ráda, protože mám pocit, že přebívá chuť jídla, ale Hainanská kuchyně ho umí použít jemně tak, že chuť naopak podtrhuje. Za mě deset bodů. #gurmánLenka

Jí se přímo na trhu. Obchodníci tam pobíhali mezi stoly a nabízeli kokosy a papájy, což bylo trochu otravné (musíte šestkrát zopakovat 不要=nechci, aby odešli), ale pak přestali, když jsme měli plný stůl jídla.

Během prvních pěti dní jsme postupně navštívili Haikou, Qionghai a Sanyu.

Hrdé čínské babičky a muzeum s parkem v Qionghai ženám, které bojovaly v druhé světové válce v tzv. all-woman army.

V parku jsou letadla, tanky, pomníky, rudé nápisy a do toho všude hrají pochodové písně.

Vozíčkem nás převezli na místo, kde se v roce 2018 bude konat konference Bao Forum for Asia. Nikdy předtím jsem o tom neslyšela, ale očividně je to super důležitý. Bylo vidět, že do toho Čína vrazila spoustu peněz.

Lodí nás z místa konference převezli na ošklivou pláž bez palem a se špinavým mořem, kde prodávali podivní prodejci podivné věci za podivné ceny. Neměla jsem z toho vůbec dobrý pocit. Hlavně proto, že na mě všichni čuměli.

Nachytali želvy v moři a pak se tam s nima procházeli, strkali nám je pod nos a chtěli peníze. Isabelle z toho nebylo dobře a ten chlápek to viděl, a i tak jí začal strkat tu želvu ještě blíž. Hučela jsem do něj nepříjemným tónem 不要=nechci a 再见=nashledanou několik minut v kuse než to konečně vzdal a odešel.

Místo štědrovečerní večeře, jsme měli ovocné dezerty. Tohle je mango obalené v plátcích kokosu a dýňový koláč s jablky.

Nikdy by mě nenapadlo, že 25. prosince bude na pláži v Číně tolik cizinců. Polovina pláže byly anglicky mluvící rodiny s dětmi.

Projely jsme se na takovém tom nafukovacím banánu za skůtrem tentokrát už na pěkné pláži s čistým mořem a s želvama ve vodě, ne v rukou otravných obchodníků.

Přístav.

Výhled na město Sanya.

V parku v Sanye, kde jsme měli pozorovat jeleny, jsme nenarazily na jediného. Za to jsme viděly spoustu jiných zvířátek, krásných výhledů a Rusů. Všude samí Rusové.

Opice s mimčem.

Napadla mě opice. Přibližovala jsem se k ní, abych se s ní mohla vyfotit a pak najednou začala vřeštět a drapla mě za ruku. Hned ke mně přiběhlo několik lidí okolo, jestli mi něco není.

Isabelle tam jen stála a fotila to místo toho, aby mi pomohla. :-D

Když si pár ováže společně chodidla rudou stuhou a pak ji pověsí na strom, bude spolu navždy šťastný. K tomu jim podle legendy pomůže tento rudý čínský Santa Claus, jehož jméno si nepamatuji. Legendy mě vždycky baví. Na příští prázdniny si nějaké půjčím, abych se vzdělala.

Vajíčková omeleta s mořskými plody. Ochutnala jsem tu tři a tahle byla nejlepší.

Mňamkózní placky plněné kokosem a vzadu kachna, kterou všichni milují, ale mně moc nejede. Je to prostě kachna. Není na ní nic zvláštního.

Kokosy! Zjistila jsem, že z kokosů (teď myslím těch nezelených, nevím, jak se jmenujou) nejí tu nejlepší část. Tu vrstvu kokosové dužiny po okrajích. Jen ten kokos vyhodí. Přitom ta dužina chutná lépe než u nás.

Navštívili jsme také vesnici, ve které bylo všechno. Od čínských zahrad, přes staré zvony ze všech provincií až po tibetské chrámy. Ukradli trošku od všeho z celé Číny a pak to dali dohromady. Dalo by se to asi pokládat za kulturní barbarství, ale moc se mi to líbilo. Obzvlášť tibetské chrámy. Do Tibetu se chci moc podívat.

Tibetský chrám. Lidé si platí za schránky, které jsou vystavěné okolo. Mají v nich přání a po uplnění lhůty, kterou si zaplatili se vrátí a přání si vyzvednou.

Monstrózní socha velmi oblíbené bohyně, která ochraňuje domácnost. Všimněte si pidi lidí u jejích kotníků. Větší sochu jsem v životě neviděla.

Tropickým pralesem jsme přejeli do středu ostrova. Všude to zatáčelo nahoru a dolů. Potkali jsme několik aut, která se zasekla a dál už nemohla. Na chvíli i naše auto začalo dělat divné zvuky, ale když jsme zastavili a zase se rozjeli, tak to bylo v pohodě. Po silnici tekly proudy vody z krásných čistých vodopádů podél.

Na jedné části jezera jsou klacíky, které se k večeru naplní bílými ptáky, kteří jdou spát. Přes den lové hmyz v pralese.

Dorazili jsme k místu, kde bydlí Isabelliny prarodiče. Oba jsou od armády a přestěhovali se sem minulý rok. Okolo jezera, na kterém žije deset tisíc bílých ptáků jsou domy, ve kterých žijí převážně důchodci a rodiny s malými dětmi. Mají tu bazény, společenské místnosti na kaligrafii, ping pong nebo hraní na čínské tradiční nástroje. Já a Isabelle jsme bydlely v hotelu pár minut od jejích prarodičů.

Isabellin dědeček je údajně mástr v kaligrafii. Já teda nevidím žádný rozdíl mezi jeho prácí a prací ostatních, ale vypadá to hezky. Pár si přivezu zpátky domů. :-)

Strávili jsme tu dohromady devět dní, z nichž tři jsme měli být na výletě s větší skupinou a průvodcem, ale zjistilo se, že hotely, ve kterých bychom bydleli, nesmí přijmout zahraniční pas, protože by mě tam mohla asi sníst krysa nebo co.

Banány byly nejlepší, co jsem kdy za život měla.

Ke konci přestalo svítit sluníčko a v jednom kuse pršelo, takže jsme jen spaly, dělaly si úkoly a já se učila čínskou písničku o kaligrafii Lan ting xu, protože pozoooor tatadadá jsem se přihlásila místo jedné holky, která přešla na jinou školu v Pekingu. Budu vystupovat na CCE (Chinese Cultural Evening), což je hodně velká akce. Nic se nesmí pokazit, protože tam bude čínská vláda a čínští rodiče, tak mi prosím držte palce. Budu zpívat s Isabelle na střídačku a do toho bude dalších sedm lidí tancovat.

Tomuhle místu se říká konec světa. Po pláží Tianya-Haijiao jsou velké kameny, se kterými se turisté fotí, a tak si je ani nemůžete pořádně prohlédnout. Spoustu manželských párů se tu nechává fotit (stejně jako všude jinde na Hainanu). Obecně, pláže jsou rozdělené na fotící se páry a potom normální lidi, co se chtějí opálit (vlastně nechtějí haha) nebo si zaplavat.

Poslední tři dny jsme strávili v Haikou. Procházeli jsme se jen tak městem. Jedli jsme dobré jídlo. Šli jsme na Star Wars v den čínské premiéry, z čehož jsem byla hrozně nadšená. Isabelle se mě jen tak zeptala: "Nechceš jít dneska do kina když prší?" A já: "Jasně. Na co?" V hlavě jenom prosím prosím ať je to Star Wars prosím prosím a ona: "Něco o planetách, myslim." A já: "Joooo!"

Tradiční hainanská kuchyně. Kokosová rýže, knedlíčky s humrem, super dobrý kokosový pudink a krevetové koule.

Vím, že se to spoustu lidem nelíbilo, ale za mě to bylo skvělý (i bez Han Sola, což jsem nečekala).

ŠOKY:

Na Star Wars i v den premiéry bylo v kině jen 8 lidí.

Isabellina rodina je super čistotná, takže jsme si všude musely nosit své vlastní hůlky a misky mít ještě dvakrát v horké vodě, i když byly umyté z továrny. V Číně totiž nemyjí nádobí v restauracích, ale všechno ho sváží a potom myjí hromadně. Zpátky se do restaurací vrací zabalené v plastových obalech. Přijdete do restaurace a sami si to ještě vybalíte, abyste viděli, že to je skutečně čisté a neumřete.

Což mě vede k tomu, že mám ten nejlepší žaludek na světě a jsem za něj neskutečně vděčná. Jedla jsem všechno a nic mi nebylo. Chudák Isabelle po jednom skvělém obědě do sebe nemohla vpravit nic jiného než rýži ještě čtyři dny po té.

Isabellini prarodiče neuměli vyslovit Lenka, a tak mi říkali mým čínským jménem - 骁龙. Mé jméno znamená statečný (silný) drak. Čínštní kamarádi se mi smějí, protože to zní jako klučičí jméno z osmdesátých let, ale prý se ke mně hodí a mně se líbí.

Kozy pobíhající po ulici.

Na Hainanu řídí ještě hůř než v Changshu. Moc ráda bych se připásala, ale žádný pás nebyl. Moje spolubydlící měla s kamarády před Vánocemi autonehodu (jsou živí, jen potlučení) a to mi teprve došlo, že se nám vlastně něco může stát.

Zřejmě jsem to zapomněla zdůraznit ve starších příspěvcích. Oficiálním jazykem Číny je mandarinština. Tu se učíte ve škole od první třídy a pak v ní probíhá vyučování. Učit v dialektu je zakázáno. V každém městě nebo provincii je ale dialekt. Říká se tomu dialekt, ale ve skutečnosti je to jiný jazyk. Tímto dialektem mluvíte s rodiči a lidmi z vašeho města. Někdy jsou ale vaši rodiče z jiných měst, takže znáte dva dialekty nebo mluvíte doma mandarinsky. Všichni jste předpokládám slyšeli o kantonštině. Ta je nejznámějším "dialektem". Ale takových dialektů jsou stovky. Samotné Changshu s jedním milionem obyvatel má vlastní dialekt, kterému lidé ze Suzhou (ani ne hodinu cesty) rozumí asi tak jako já ruštině a čím dál jedete tím hůř rozumíte až nerozumíte vůbec. Dává to smysl, protože Čína má momentálně 1,4 miliard obyvatel a bylo by divné, kdyby všichni mluvili jedním jazykem. Mířím tím k tomu, že nejenom já jsem byla celý výlet zmatená, co se děje, ale i Isabelle. Nerozumí totiž svým prarodičům haha. I když se k ní snaží mluvit mandarinsky, mají silný přízvuk. Jinak jsme si to ale moc užily a hodně jsem si z toho odnesla.

~Lenka