Lezení po horách a UWC den

Nový školní rok jsem samozřejmě začala obíháním nemocnic, protože se mi zhoršil ekzém tadaaaa. Vyžádala jsem si tu nejlepší nemocnici, kde mluví plynně anglicky. Byli tam na mě moc hodní a Kristina, která mě do nemocnice doprovázela, mě pak taky vzala do opravdové pekárny, kde mají NORMÁLNÍ CHLEBA a na trh, kde jsem si nakoupila čerstvá avokáda mňam.

Trhy s ovocem a zeleninou mám v Číně moc ráda. Mají tu mnohem větší výběr a všechno je levnější než doma. I přesto, že jsme byli na trhu v Suzhou, tak tam prodávali lepší zeleninu vypěstovanou v Changshu.

V Suzhou bydlí hodně cizinců a je to pro mě strašný nezvyk vidět bělochy (ne z naší školy) na ulici jak jdou do práce nebo do školy. Přijdu si pak jako doma.

V pátek jsme oslavili UWC den. Na tento den se všichni oblékáme do našich národních kostýmů, vystupujeme se sborem, hodujeme v jídelně, pak to trávíme a kdo se zmůže, tak jde na přednášky a nebo workshopy. Úplně s touto formou UWC dne nesouhlasím, ale i tak je to zábava.

Ráno jsem zjistila, že můj nový účes vypadá hrozně s českým krojem, a tak jsme s mou spolubydlící Soojin vymyslely, že si obléknu její taekwondo kostým. Ten den jsem minimálně třiceti lidem napovídala, že jsem z půlky korejka a všichni do jednoho mi věřili.

Vyzkoušela jsem si čínské tradiční malování, na které jsem se moc těšila a poprvé v životě jsem pochopila pravidla basketu a zjistila jsem, že mě to baví.

O víkendu se celý B blok (budova, ve které nás bydlí 160 zhruba) vydal na školou organizovaný dvoudenní výlet na horu Yushan v Changshu. Do skupinek jsme dostali čínského instruktora, který nám v angličtině dával instruktáž o tom, jak postavit stan, jak si nasadit správně krosnu a tak, což bylo dost vtipný. Také nám po určitých časových intervalech vedl rozcvičky a připomínal, kdy pít vodu.

Výlet byl pro spoustu studentů těžký, protože nikdy předtím nechodili. Ti, kteří to nezvládali odjeli další den zpět do školy autobusy. Moc jsme si to užily a celkově jsme se jako "house" zblížily. Byly jsme jediný holčičí "house" na tomhle výletě a ve všech hrách kromě jedné jsme ostatní porazili, což nikdo nečekal, a tak jsme z toho byly nadšené.

Přišel Golden Week, prázdniny, které jsem minulý rok strávila v hostitelské rodině v Suzhou. Tento rok jsme se s 20 prváky a druháky vydali do hor Wu Gong Shan. Škola nám půjčila krosny, spacáky, karimatky, vařiče a stany, takže jsme nic nemuseli shánět, což bylo super. Krosny jsme naplnili sušenkami a instantními nudlemi a 16 hodinový vlak nás odvezl do provincie Jiangxi.

Jezírko pod vodopádem, ze kterého jsme pili a nic se nám nestalo. Všechna voda v horách byla pitná, což je v Číně něco neuvěřitelného vzhledem k tomu, že nesmíte pít vodu ani z kohoutku.

Příroda mi chyběla a taky jsem se chtěla dostat ze školy, abych zapomněla na všechny deadlines a práce, které musíme napsat. Upřímně IB mě ze začátku bavila, ale teď už to chci jen mít z krku (kromě biologie a čínštiny, ty si užívám). 

Po horách stály modré plechové chatičky, ve kterých nás vždy nechali načerpat vodu a jednou i přespat, protože nám venku moc foukalo a nemohli jsme usnout, jak se plachty od stanu plácaly o sebe.

Těchto pět dní bez sprchy a střechy nad hlavou tvořily naší stravu sušenky, sušenky s burákovým máslem a ovesná kaše se sušenkami a burkákovým máslem. Ještě instantní nudle teda.

Wu Gong Shan hory jsou nesmírně fotogenické. Všude roste vysoká tráva a v té občas stojí osamocený strom. Je to nááádhernýýýýýýýý.

Podařilo se nám dostat na skoro kilometr dlouhou stezku s průhledným sklem, kterým koukáte stovky metrů pod sebe ZADARMO! Normálně se platí 250Kč na osobu. My jsme ale chytře u vstupu v lámané čínštině blábolali něco jako "ztratili jsme lísky emm nevíme, kde jsou, ale měli jsme je emmm" až jsme toho pána u vstupu otrávili a nechal nás jít dovnitř jen tak.

Ten den jsem se taky spálila jak nikdy. Věděla jsem, že to následující den bude hodně špatné, ale bylo to ještě horší haha. Probudila jsem se s puchýři po celém obličeji VAROVÁNÍ: nevhodné pro děti. Z těch puchýřů mi vytékala jakási žlutá tekutina a když jsem se to pokusila jemně očistit nebo pomazat krémem, tak se to ještě zhoršilo. Lidi se o mě dost báli a já se o sebe taky dost bála, protože to vypadalo, že ze mě bude navždy Ohař a dostanu rakovinu kůže, ale všechno dobře dopadlo. V následujících pěti dnech jsem ze sebe oloupla dvě kila mrtvé kůže a teď mám pleť jako miminko. Díky Bohu!

Na konci výletu jsme zcházeli z hor dolů, kde na nás měl čekat autobus, který by nás vzal na vlak do bližšího většího města. Nějak se ale stalo, že jsme sešli na úplně opačné straně hory a než by k nám ten autobus za tři hodiny přejel, tak by nám ujel vlak do Šanghaje. Stopli jsme si jeden autobus, do kterého jsme za stovku nastrčili jednoho z nás se všemi krosnami a pak jsme běželi 8km k dalšímu městu, ze kterého nám jel jiný autobus. Byli jsme úplně mrtví, ale stejně všechno stálo za to.

ŠOKY:

Mezi prváky jsem našla skautku juhuu je z Mexika. Určitě spolu po Vánočních prázdninách oslavíme šátkový den a připravíme nějaký workshop.

Po horách chodí pidi babičky a pidi dědečci se stejnou váhou jako jsou oni sami na ramenou. Přenáší tak vodu, cihly a vše možné.

Ze Salihy takhle najednou vypadlo, že vlastně nemá jen pět sourozenců, ale její táta má další ženu kromě její mámy a ta druhá má pět dětí, takže dohromady je jich jedenáct. Teď dokonce všichni bydlí v jednom domě a její mladší sourozenci jsou z toho nadšení, protože si můžou hrát celý den. Její mámy se občas nemohou dohodnout co budou vařit, ale jinak spolu vycházejí dobře. Coooooo pořád mi to nejde do hlavy. Taky má ségru, která je stejně stará, ale už ji to nebaví ve škole, a tak se chce vdát, protože si myslí, že to bude jednodušší. Strašně moc se chci podívat k nim domů a vidět jak to funguje. Našla jsem si tu brigádu a učím angličtinu, tak můžu začít šetřit na letenku do Nigeru. :-)

Příští pátek nám na kampus přijede norský král a královna, a tak se sborem a orchestrem secvičujeme vystoupení na uvítanou.

~Lenka