sobota 8. prosince 2018

Ztracený pas a jachty

Ztratila jsem pas. Kupodivu jsem nezačala ani trochu panikařit. Asi proto, že kolem mě všichni vyšilovali, a tak jsem musela být ten, kdo si zachová klidnou hlavu. Když mi došlo, že ho už nenajdu, tak jsem zavolala na konzulát v Šanghaji. Nečekala jsem, že na druhé straně telefonu budou mluvit česky, a tak jsem ze sebe velmi neobratně vyklepala: "Jakoby jsem Lenka a ztratila jsem jakoby pas, jakoby."


Vyslechla jsem si, která místa mám oběhat, abych získala jaké papíry a Fuli (paní ze studentských služeb ve škole) mi pomohla postupně navštívit policejní stanice, úřady a imigrační, aby mě nedeportovali. Čína má ve všech úřadech hezký pořádek. Nikde jsme dlouhou nečekaly a vyplňování papírů bylo rychlé.

Na úřadě a na policii mají motivační plakáty a vize Číny. Poprosila jsem Fuli a Sally o překlady. Některé jsou o tom, jaký by měl být ideální občan. Jiné mají cíle Číny do budoucna: "zbavit se znečištění", "mír", "prosperita" nebo "konec chudoby."
O víkendu přišel čas na naši soutěž Foreigners Got Talent v Suzhou. Naučili jsme se dvě nové čínské píšničky. Tenhle rok bylo mnohem jednodušší si je zapamatovat, protože mi už nezněly jako čing čong.

Mám na sobě nigerský kostým od Salihy, protože ten český nevypadá bez vlasů hezky a navíc se mi strašně líbí národní kostýmy z Afriky. Jsou barevnější a pohodlnější.

Přespávali jsme zase v krásných pokojích s pohodlnými posteli v Hiltonu a ještě nám k tomu dali 150kuai na večeři, tak jsme si zašly na sushi a na HEYTEA, což je nejproslavenější a nejdražší bubbletea. Než jdete do obchodu, tak si začnete stát frontu přes jejich aplikaci. Před námi bylo už 40 lidí, takže jsme se mezitím potulovaly. Bylo to dobrý, ale určitě to za ty peníze nestojí.


V neděli odpoledne jsme se vrátili a já šla hledat Radka, který teď studuje prvním rokem na NYU Shanghai. Chodil na UWC Robert Bosh v Německu a k nám do Changshu přijel pomoct s výběrovým řízením pro Číňany. Ten samý týden mi taky napsala paní z Čech, že se do Changshu bude s rodinou stěhovat v lednu. Tolik Čechů v Číně!!!

Na konzulát pro pas jsem se musela dostat sama. Dost jsem se na to těšila, protože to znamenalo žádnou školu a celodenní výlet do Šanghaje sama se sebou. Už v pět ráno jsem si zavolala taxíka, který mě vzal na autobusové nádraží a jelikož jsme se už učili dopravu, tak jsem rozuměla i jízdence i hlášením, což se mi opravdu hodilo. Metrem jsem se dostala na nejbližší stanici od konzulátu a pak už jen stačila použít mé skautské mapové skills. Cestou jsem taky hledala obchod, který mi paní z konzulátu doporučila na pasovou fotografii. Nemluvili anglicky ani slovo, ale Baidu (čínský Google) překladač nám hodně pomohl.


Konzulát v Šanghaji je v osmém patře mrakodrapu, který nešlo přehlédnout. Ve frontě tam stála skupina Číňanů a čekali na kdovíco. Anglicky jsem se jich ptala, jestli můžu dovnitř, ale nechápali o co mi jde. Pak na mě jedna z nich promluvila se známým přizvukem Číňanů, kteří žijí v Čechách: "Mluvíte česky?" a pomohla mi dostat se dovnitř.


Všichni na konzulátu na mě byli moc hodní. Nechali mě jít k nim dovnitř, protože jsem měla strávit další dvě hodiny vyplňováním žádostní o náhradní cestovní průkaz, se kterým opustím Čínu na Vánoce a žádostní o nový cestovní pas, který si vyzvednu na úřadě v Říčanech.

Bylo to taky nezvyk. Tolik lidí na jednom místě v Číně a mluví spolu česky. Poslouchali i české písničky a měli na stolech časopisy v češtině. Fakt divný.

Dostala jsem hezký zelený dokument, který vypadá jako hubenější cestovní pas, ale říká cestovní průkaz. No a potom jsem měla celý den na to se jen tak procházet, zajít si na oběd a koupit si kalhoty a čepici, protože se ochladilo a můj minimalistický šatník na to nestačil.

Přistihla jsem se a ne poprvé, že na ostatní cizince (obzvlášť bělochy) zírám stejně jako Číňani, který si nás fotí a natáčí. Nejsem na ně zvyklá a trochu připomínají mi domov a Evropu. Zajímá mě, co tady dělají. Pracují? Jakou práci? Přiženili se? Studují? Žijí tu jen tak? A proč? Nikdy se ale nezeptám. Jen na ně zírám. Musí to vypadat fakt vtipně.

Tenhle rok máme Global Issue Forums jenom jednou za čtrnáct dní. Škoda. Minulý rok byly každý týden. Tohle pondělí povídali Micheal a můj buddy Ahmad o konfliktech v Irsku a Palestině, jak si jsou podobné a v čem se liší.


Stejně jako minulý rok běžel tři dny v kuse muzikál, který si připravili studenti. Tenhle rok to byl Hairspray. Muzikály mě hrozně baví, ale nepřidala jsem se, protože mi to nevychází se sborem a orchestrem. :( Třeba ale někdy v budoucnu budu moct dělat všechny tři najednou.

Minulý rok jsme neměli nic jakou house spirit, ale tenhle rok se o to vážně snažíme a myslím, že úspěšně.Škola a my sami pořádáme různé soutěže a začínáme války.

První soutěží byla karaoke night, která byla součástí South East Asia Cultural Week (Jihovýchodní asijský kulturní týden). Neměla jsem moc času, tak jsem zašla jen na Food Fair, kde jsem vypila půlku japonské polívky. No, a potom samozřejmě na karaoke night. Náš dům dostal písničku Fireworks od Katy Perry a vybrali jsme si verzi hranou na flétnu. Bridget a já jsme předstíraly, že to hrajeme na příčné flétny a ostatní do toho tancovali a zpívali. Dost jsme to projeli (ostatní domy měly promakaná vystoupení), ale byla to zábava.

Druhou soutěží mezi "domy" byla Regatta na našem jezeře. Ve čtyřčlenných týmech jsme na jachtách závodili proti ostatním domům. Nikdo z nás nevěděl, jak se "jachtí", ale měli jsme instruktory, kteří nám říkali jak tahat za lana a kdy se přiklánět ke které straně lodi.

Těm za náma jsme ukradly žraloka hehehe.
Skončily jsme páté a první jako "girls' house", takže jsme to vlastně vyhrály, ne?

aaaaa roztomilý miminko
Tohle je ten žralok, kterého jsme ukradly z Bayt.



Jinak se nám blíží Vánoční koncerty a vystoupení, na které cvičíme každý den juhuu.

Co budu dělat příští rok? Pár lidí se mě ptalo, takže zde přestavím své plány a možnosti. Taky vím, že budoucí Lenku bude zajímat, co si o to m myslela v minulosti, takže to je i pro ni. Ahoj budoucí Lenko!

První možnost je jít rovnou na vysokou na kterou se dostanu.

A pokud nedostanu stipendium na školy, které se mi líbí, tak bych určitě na rok někam jela a mezitím se buď znovu hlásila na školy v USA nebo v Čechách na medicínu.

Přemýšlím o tom, že bych zůstala ještě na rok v Číně (v Šanghaji nebo Suzhou) a dál se učila čínsky. Několik univerzit nabízí stipendia na roční intenzivní kurz čínštiny a vím, že by mě to moc bavilo. Na druhou stranu už jsem v Číně dva roky, nenosím roušku a nevím, jak jsou na tom moje plíce, takže by bylo moudřejší přesunout se někam s čistším ovzduším.

Určitě se budu hlásit na Semestr at Sea (semestr na moři), což je program při kterém objíždíte celý svět za 100 dní a učíte se o různých zemích, do kterých jedete. Sice je to velmi neekologické a mírně povrchní (jak se můžete naučit něco o zemi a její kultuře týdenní návštěvou?), ale byla by to nejlepší dovolená na světě úplně zadarmo. Na tenhle program můžou ale jen dva lidi z naší školy a snad všichni se hlásí, takže to jen zkusím a uvidím.

Taky se mi líbí program Global Citizen Year, kde 9 měsíců žijete v Senegalu, Brazílii, Ekvádoru nebo Indii. Dostanete práci (od pomáhání v blízkém národním parku po místo v lokálních novinách) a žijete tu s ostatními, učíte se jejich jazyku a kultuře.

~Lenka