Za týden odlétám z Vídně s přestupem v Paříži
do Šanghaje s kufrem plným národních kostýmů, zubních kartáčků a
náhradních brýlí. Pokud se mi podaří nastoupit do správných letadel a
autobusů, měla bych se objevit 17. srpna večer v městečku Changshu.
V Changshu žije stejně jako v Praze přes milión obyvatel. |
Budu studovat dva roky na jedné ze škol United World College,
která vznikla roku 2015. Škola je bohatá a moderní, ale slyšela jsem
příběhy o tom, jak se ostrov, na kterém stojí, pomalu potápí. Plánuji proto pro
jistotu zapíchnout tyčku ke břehu a pozorovat, jestli stoupá hladina vody.
Naivně jsem si představovala, jak se před odletem naučím základní čínské fráze. Půjčila jsem si dvě učebnice čínštiny a stáhla několik aplikací. Nedostala
jsem se bohužel dál než k nihao. Poslední dny jsem strávila hraním Vltavy na housle na Václaváku s Áďou, pečením Sansiných citronových koláčků, vyřazováním věcí, návštěvou ZOO, vyřizováním víza a sledováním Harryho Pottera.
|
Získat vízum není jenom tak. Proces trval dva měsíce vyplňování formulářů, psaní mailů a čekání ve frontách na konzulátu. Nakonec mě to ale bavilo. S jedním pánem jsme čekali na sejmutí otisků prstů. Za přepážkou nikdo nebyl, takže nám to přišlo podezřelé. Ptali jsme se každých 5 minut, kdy někdo přijde a vždy se nám dostalo odpovědi: "Wait a moment." Moment se sice protáhl na dvě hodiny, ale pán byl upovídaný, a tak čekání uběhlo rychle.
Už se těším až si zabydlím svou část pokojíčku, přidám se ke školnímu orchestru s vypůjčenými houslemi (Vážně mi půjčí housle!), podívám se do laborek nebo se projedu po Changshu na kole! Uvidíme se v Číně. :-)
~ Lenka
Žádné komentáře:
Okomentovat