Lenka v Číně: Hledání chrámu, Saturn a Dunkirk

Poprvé jsme se s Haowen vydaly hledat buddhistický chrám ve středu 30. srpna. Byla už tma, ale chrám jsme našly jednoduše. Stačilo jít podél jezera za uklidňujícím zpěvem mnichů. Chtěla jsem se podívat dovnitř, ale brána byla zavřená a před ní pobíhal rozrušený pejsek, kterého jsme se obě bály, takže jsme šly s nepořízenou zpátky.

V pátek 1. září jsme se odhodlaně vydaly znovu. Tentokrát po obědě, abychom z chrámu něco viděly. Mniši zpívali. Brána byla otevřená! Vstupné bylo 5RMB... Což je sice 18Kč, ale neměly jsme s sebou ani yuan.

Na potřetí v neděli během dne a s 10RMB jsme se konečně dostaly do areálu. Není to jen jedna budova, ale komplex paláců a chrámů.

Fotit se smí, ale ne vevnitř a na fotkách nesmí být lidé.

Zuly jsme si boty, vyšly schody, šestkrát se poklonily až na zem a zjistily, že hlasy mnichů, které jsme předtím slyšely jsou nahrávka. Opravdu mě to zklamalo. Fakt jsem si myslela, že tam zpívají celé dny a noci.

Sošek bohů a bohyň byly v celém areálu stovky, možná tisíce. Před těmi nejoblíbenějšími stály mísy plné darů (většinou ovoce a zeleniny, někdy i pudinků a sušenek ze supermarketu). Zajímalo by mě, jestli to jídlo večer spálí, snědí nebo vyhodí.

Chrámy jsou až kýčovitě vyzdobené. Všude jsou umělé květiny, svítící plastové ozdobičky a nabarvené dřevěné nebo kovové sošky. Úplně nejvíc kýčů, jídla, vonných tyčinek a modlících se lidí bylo před bohem plodnosti a dlouhověkosti.

Během dne na kampusu často slyšíme bouchat petardy. Už víme odkud to je.

ŠOKY DNE:
Když mě míjí auta a motorky, tak zpomalují, aby si mě pořádně prohlídly. Pokud jsou odvážnější, tak na mě i křiknou hello a jsou nadšení, když já na to nihao.
Spousta lidí nastavuje klimatizaci na 20°C a pak se diví, že chytli rýmu.
Viděla jsem Saturn!!! Dokázala bych se na něj koukat celou noc.