Zkoušky a odjezd druháků

Zase se mi podařilo dostat angínu. Každý rok ji dostanu třikrát, takže se mnou asi není něco v pořádku. Být nemocný tady je výzva. Tentokrát jsem tu omdlívala uprostřed noci a sestřička, která má mít noční mi to nebrala (usla) a já byla moc slabá na to, abych došla až do health center. Když se vám v nemocnici konečně podaří vysvětlit, že potřebujete antibiotika, tak vám dají nějaká podivná jen na dva a půl dne a ve škole vás uvolní na max dvě hodiny. Všechno jsem ale přežila a jsem teď ještě silnější, takže dobré.

Mé nové spolubydlící přišla poštou k narozeninám kytara, ale neměla páru, jak to naladit nebo hrát
jediný akord, takže ji učím a za to si můžu hrát kdykoli chci. Mé nástroje mi tu chybí, takže příští rok určitě beru housle a alespoň ukulele k tomu.

Než jsem přijela do Číny, tak jsem ani nevěděla, co Eurovize je. Pamatovala jsem si Fairytale od Alexandra Rybaka, ale to bylo tak všechno. V neděli ve tři ráno jsme koukali v divadle na živé vysílání Eurovize. V naší škole jsme si udělali malé hlasování a naše "Lie to me" vyhrálo! Mám radost, když slyším, že někdo poslouchá naši písničku ve sprše.

Poprvé v životě jsem si nechala udělat nehty a je to fakt hustý. Vypadají tak nádherně. Nemůžu se na ně přestat koukat. Občas se nachytám, že na ně čučím deset minut a nedávám pozor v hodině. :-O

Prosím koukněte na nás lipdub. Snažíme se porazit UWC Li Po Chun a záleží na každém zhlédnutí.

https://www.youtube.com/watch?v=BpwI-60jj8U

Narozeniny mi kamarádi připravili jako čajový dýchánek o půlnoci pod hvězdama, což bylo moc milé. Další den jsem se byla zeptat na pár otázek svého matikáře a nějak jsme se dostali k tomu, že mám narozeniny, a tak mě vzal na dort, což mi taky udělalo radost.

Bylo zrovna zkouškové a všichni v tuto dobu žíjí v knihovně, ale Ezgi se mnou i tak zašla na Avengers a korejské bbq. Jsem na nás neskutečně pyšná, protože jsme si samy v čínštině zvládly zavolat taxíka tam i zpátky, objednat jídlo, koupit lísty, pokecat s taxikářem a vůbec všechno.

Zorganizovali jsme poslední Open Mic a Awards night pro naše druháky. Glass House jsem nikdy neviděla takhle zaplněný. Přišla většina studentů, učitelé s rodinami, někteří alumni, college counseloři i pár rodičů. Po písničkách, básních, tancích, scénkách a magii jsme rozdali certifikáty pro "most likely to stop climate change", "most likely to have ten kids" "most likely to win Nobel prize" "most likely to fake their death and start somewhere new" atd.

najdi moji plešku

V sobotu se kampus zaplnil rodiči, což mě velice mátlo, protože nejsem zvyklá vidět neznámé dospělé nečínské osoby. Na graduaci jsme samozřejmě vystupovali s orchestrem i sborem. Neměli žádné čepičky jako v USA, protože jsme v Číně, z čehož jsem smutná, protože se mi moc líbí, ale tak třeba někdy v budoucnosti na vysoké mi to vyjde.

Když jsem mluvila o obrovské Vánoční hostině, tak jsem netušila, co se stane po graduaci. Jídelna byla zaplněná desítky druhů dortíků, sýrů a salátů. Venku se grilovalo. A taky vyráběli cukrovou vatu a popkorn. Spousta ovoce, které jsme si namáčeli v čokoládové fontáně. Řekla jsem si, že na jeden to zkusím bez hyperalergenní diety a vymstilo se mi to. Hned druhý den jsem se hrůzně osypala, takže to za to nestálo a přístě to už neudělám. Obecně ekzém se mi zhoršil a tři dny jsem umírala na posteli. Začala jsem ale zase jíst dietu, abych si vyčistila své přetížené střevo a smutná játra.

Večer jsme měli prom (maturiťák). Přišla jsem na skvělý nápad na promposal, které jsem musela vyzkoušet. Udělala jsem ale chybu, protože jsem to vyzkoušela na náhodném člověku a nedošlo mi, že potom bude chtít strávit celý večer se mnou, což jsem nechtěla a pak jsem tak trochu zklamala i jeho i mé ostatní kamarády i sebe, ale tak co. Poučila jsem se ze své chyby a už ji nikdy nezopakuji. Každopádně mé promposal bylo legendární.

Od neděle do úterý nám odjížděli druháci, ze kterých většinu už nikdy v životě neuvidíme, takže se kempilo u brány a brečelo. Já nevím. Mně to zas tak smutné nepřišlo, protože vím, že jdou na své vysněné školy nebo budou cestovat a pracovat a v obou případech je čeká spousta skvělých věcí.

najdi moji plešku #2

Další den jsem hned musela na IOC (individual oral commentary - zkouška z angličtiny), na kterou jsem si samozřejmě vylosovala Macbetha, kterého jsem nejvíc nechtěla. Bylo to super těžký, byla jsem nervózní a mé výsledky nic moc. :-D Mám to ale z krku a vím na čem pracovat do budoucna.

Jinak závěrečné zkoušky byly celkově těžší než jsem je očekávala. Uklidňuje mě, že z toho máme všichni stejné pocity. Z ekonomie, čínštiny a matiky jsem měla dobrý pocit a povedly se mi. Chemie a biologie paper 1 byly taky super, ale paper 2 vážně nedávám. Nechápu, co přesně na otázku odpovědět, aby to bylo stejné jako v markscheme a učitel mi dal bod. Mám ale ještě rok to procvičit. ;-)

ŠOKY:
Měli jsme tu velice zajímavý incident s mou spolubydlící. Mám ji moc ráda, ale je neuvěřitelně tvrdohlavá, pyšná a neví, kdy už je to moc. Odmítla se odstěhovat v den, kdy měla odjet, a tak na ni museli zavolat ochranku. Zamkla nás v pokoji a začala volat policii. Snažila jsem se jí to rozmluvit, ale už to nešlo. Byla úplně šílená. Nadávala, házela věcma po pokoji ... Vím, že by mi nic nikdy neudělala, a tak jsem se nemohla přestat smát, protože mi celá ta situace přišla hrozně vtipná. To už zavolali ředitele a správce rezidencí s naším house mentorem. Ti stáli za dveřm a psali, jestli jsme Mini, Wan Xin a já uvnitř v pořádku, protože si mysleli, že nás tam Sia ohrožuje na životě. Ochranka odemknula pokoj a my museli pryč. Poslali tam Sie psycholožku se kterou je naštěstí Sia za dobré a podařilo se jí i dostat povolení, aby zůstala ve škole ještě jeden den.

Mé spolubydlící!!! Wan Xin, já, Mini a Sia

S vlasy jsem den ode dne spokojenější. Teď zrovna mi rostou rychleji na vrchu než po stranách a je z toho docela roztomilý účes.

Měsíc před koncem školy jsem konečně vyřešila jak si postavit nábytek a mám to teď v pokojíčku hezky útulné.

Z východní Evropy budeme mít dohromady jen jednoho prváka, což je velmi smutné. Tim Smith to vysvětlil tím, že tento rok je nás z toho regionu spoustu a navíc jsme drazí. Smutné. S Richardem jsem se ale domluvila, že se postarám o jeho prváka z Libérie. Jeeej

~Lenka