Čajové plantáže a západní jezero

Týden jsme začali Global Issue Forum o trestu smrti. Diskuze byla zajímavá a snad poprvé na sebe lidé navazovali s připomínkami. Dost mě šokovalo, že většina lidí, kteří mluvili byli pro. :-O

Další kontroverzní událostí tohoto týdne byl Veggie Week. 200 lidí se dobrovolně přihlásilo, že budou na týden nosit zelený náramek a jíst jako vegetariáni nebo vegani. Malý trik byl ale v tom, že nám vegetariánům/veganům ředitel školy půjčil svého soukromého šéf kuchaře z Indie (není to trošku zvláštní, že náš ředitel má svého vlastního šéf kuchaře?) a naše jídlo bylo vynikající a lepší než ostatních.

Jedna z našich mňamek. Rajčata plňená rýží, houbami a brokolicí se sýrem.

Někteří lidé nám tak záviděli, že si na Taobau objednali klubko zeleného provázku a pak prodávali na černém trhu za jídelnou zelené náramky, se kterými mohou dostat naše zeleninové mňamky. :-D

Do toho jsme se každý den oblékali tématicky, protože kromě Veggie Weeku to byl taky Spirit Week. První den jako nás oblíbený meme, formálně, pak jako dvojčata atd.

Ve čtvrtek bylo Faculty Coming Out, což je setkání LGBTQ+ komunity otevřené všem na kampusu. Učitelé, kteří jsou LGBTQ+ nám povídají své příběhy. Tahle akce je asi jedna z mých nejoblíbenějších, které tu máme. Všichni jsme se namačkali na zem na koberec v učebně divadla. Bylo to útulné. Poslouchali jsme příběhy staré a nové. Předpokládala jsem, že můj učitel angličtiny má dlouhé vlasy, protože rád poslouchá metal (což je taky pravda mimochodem). Povídal o tom, jak si nikdy nebyl jistý svou genderovou identitou a stále neví. Jeho partnerka ho ale neustále podporuje a u nás ve škole se v tomhle ohledu cítí lépe než kdekoliv jinde.

Celý Spirit Week završil Faculty follies, což je událost, ve které naši učitelé ukazují své skryté talenty. Minulý rok to bylo mnohem lepší, ale tenhle rok by se taky našlo pár fajn kousků jako třeba dance battle našich college counselorů.

Měsíc dopředu se připravujeme na One World koncert, a tak se během týdne setkáváme častějí s orchestrem, sborem a taky skupinou, ve které budeme tancovat indický tanec. Na ten se těším úplně nejvíc, protože na sobě budeme mít pěkná saree.

Tento týden jsme také běželi Color run. Každý zaplatil pár korun a sbírka šla pro autistické centrum v Changshu. Yuan a já jsme se přihlásily jako dobrovolníci na běhání s autistickými dětmi. Naše holčička běžela jako drak a skoro jsme jí nemohly stačit.

Po tomto nabitém týdnu jsme odjeli s malou skupinkou na projektový týden do Hangzhou. Celý týden jsme si zorganizovali sami, jen k nám přidělili doprovod, abychom se navzájem nesnědli.

Hangzhou je město básníků na jihu od Šanghaje v provincii Zhejiang. Místo hraní na ulici jsme nakonec natáčeli dokumentární film, ke kterému jsme složili tři hudební díla.

Tohle je náš tým. S nikým kromě Natalie jsem se před tím neznala, protože to jsou dvě hodně uzavřené skupinky. Ti od nás nalevo jsou z basketbalového týmu a ti okolo nás si říkají Bangla squad.

Natáčení filmu nás bavilo, ale Natalia a já jsme chtěly mít odhad, kolik si tak v Číně na ulici můžeme vydělat. Zpívaly jsme tři čínské písničky, které známe ze sboru, dokola a dokola než se na nás ošklivě podíval pan policajt. Za půl hodiny jsme si vydělaly 120RMB, což je 400Kč. Myslím, že dost dobrý.

Každý den jsme navštívili jinou část Hangzhou, kde jsme se jakože nechávali inspirovat k složení našich hudebních díl. Strávili jsme hodně času procházením se kolem Západního jezera, což je krásné jezero uprostřed města, které je v Číně tak proslulé, že je i na bankovce pro 1RMB.

Každý den jsme chodili na dlouhé večerní procházky okolo jezera.

Jeden celý den jsme strávili na čajových plantážích. Mají to krásné, ale chudákům babičkám, které sbírají čaj musí být strašné vedro.

Mimo jiné, jsme taky navštívili květinové trhy a tancovali jsme s babičky a dědečky.

Západní jezero za dne je krásné, ale zase ne tak krásné, abych si ho nechala dát na bankovku. Možná v minulosti, když byla obloha modrá a s mráčky.

Po tmě jsme se málem přizabili lezením po skalách, abychom měli tento výhled.

Bydleli jsme v krásném airbnb a měli tam i pejska, se kterým jsem se zkamarádila a brala ho na procházky.

Až na jednu japonskou výjimku, jsme celý výlet jedli čínské jídlo. Typické pro Hangzhou je červené maso, které vidíte na levo - 东坡肉. Je extrémně mastný kus masa. Polovina toho je špek, který se také jí. Zní to děsivě, ale je to vynikající!

Po návratu do školy náš hudební tým nahrál, co jsme složili a ostatní stříhali rozhovory s místními, záběry ulic, chrámů, lidí...

Dál pokračujeme v hodinách a poškolních aktivitách. Ještě jsem stále nevylezla na vrchol té větší stěny, ale to bude asi tím, že se nejdřív vyčerpám na té malé. Příště zkusím lézt rovnou na velkou.

Následovaly Qingming prázdniny. Hodně lidí vyrazilo do Šanghaje nebo blízkých větších měst. Já a Danche jsme se rozhodly ušetřit a projít se po Changshu.

Chtěly jsme vylézt na horu Yushan a tam zkusit tradiční Changshu nudle, ale jak jsme vyskočily z autobusu, tak jsme chtěly pryč. Qingming je státní svátek, a tak všechny rodiny vyrazily na piknik s draky. Bylo tam všude lidí až se mi z toho točila hlava, a tak jsme se šly toulat menšími prázdnými uličkami.

O víkendu jsme vyrazily do Suzhou. Poprvé v životě jsem zkusila biangbianmian. Biangbiangmian jsou nudle, v jejichž názvu je největší čínský znak.

Nudle vyrábí přímo před vámi - baví mě to sledovat - a jsou moc dobré.

Koupily jsme si lístek na projížďku po jezeře.

Ta nejvyšší budova, která vypadá jako kalhoty je nejvyšší budovou v Suzhou. Jmenuje se brána na východ ale všichni jí říkáme kalhoty.

A tady je Lenka, kdyby jste zapomněli jak vypadám. Před dvěma týdny jsem si nechala píchnout kortikosteroidní injekci, tak můžete obdivovat mou krásnou kůži na rukou.

Procházely jsme se taky uličkami a jedly vzorky malých svačinek zadarmo. No a zpátky jsme jely nejlevnějším autobusem, který je jen za 19RMB. Bylo to docela dobrodružné a našly jsme si jednoho kamaráda, který nás pozval na barbeque v provincii Anhui. Do školy jsme pak dojely na kolech. :-)

Teď sekce s jídlem, které jsem si vzpomněla vyfotit než bylo pryč.

Můj oblíbený ramen - japonská nudlová polévka

Malé křupavé rybičky

S Eway, Ezgi a Yuan jsme zašly do 西北莜面村, kde mají mňamkové polévky s krátkými nudlemi tradičními pro severozápad Číny.

AAAaaaaa všechno jídlo tady mi bude chybět :(

smažená rýže a polévka s řasou

ŠOKY:

21. března 2019 78 lidí zemřelo při výbuchu v elektrárně v provincii Jiangsu, kde bydlím. Týden jsem neměla přístup k mimočínskému internetu, takže jsem se o ničem nedozvěděla a neslyšela jsem o tom nikoho ze školy mluvit. Pak jsem se dostala zpátky na kampus a procházím si, co se děje ve světě a tohle?

Za ty dva roky, co tu žiju mám většinu času pocit, že Čína je fajn země. Cítím se tu bezpečněji než kdekoliv jinde. Mají skvělé jídlo. Baví mě učit se jejich jazyk a zvyky. Rychlost, kterou tahle země vyrostla je neuvěřitelná a obdivuhodná. Občas si postěžuji na znečištění vzduchu nebo se zasměju propagandě v autobusu a na televizi, ale jinak se tu mám dobře. To všechno proto, že žiju v bublině na kampusu a můžu si dělat co chci.

A pak někdy je mi odporně z toho, jak Čína zachází se svými obyvateli. Nezavřít elektrárnu, která má historii úmrtí z několika výbuchů a úniků toxických plynů? Zavedení systému sociálního kreditu? Promazávání příspěvků na Wechatu mé spolubydlící o LGBTQ+ komunitě. Vymazání všech scén z Bohemian Rhapsody, které naznačují, že Freddie je gay a má AIDS? Tisíce lidí popraveny ročně bez záznamů? Sta tisíce čínských muslimů jsou drženy v koncentračních táborech...

Hned potom, co jsem doběhla Color run jsem se dozvěděla, že jsem se dostala na Semester at Sea!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! To je plavba kolem světa, o které jsem tu už několikrát básnila. Příští rok tedy ještě nepůjdu na vysokou, ale vezmu si gap year. V lednu pak odletím do San Diega a postupně navštívím Havaj, Japonsko, Čínu (půjdu pozdravit své prváky juhuuu), Vietnam, Malajsii, Indii, Mauricius, JAR, Ghanu, Maroko a Nizozemí. Už se hrozně hrozně moc těším!!!

~ Lenka