Zkoušky a odjezd druháků

Zase se mi podařilo dostat angínu. Každý rok ji dostanu třikrát, takže se mnou asi není něco v pořádku. Být nemocný tady je výzva. Tentokrát jsem tu omdlívala uprostřed noci a sestřička, která má mít noční mi to nebrala (usla) a já byla moc slabá na to, abych došla až do health center. Když se vám v nemocnici konečně podaří vysvětlit, že potřebujete antibiotika, tak vám dají nějaká podivná jen na dva a půl dne a ve škole vás uvolní na max dvě hodiny. Všechno jsem ale přežila a jsem teď ještě silnější, takže dobré.

Mé nové spolubydlící přišla poštou k narozeninám kytara, ale neměla páru, jak to naladit nebo hrát
jediný akord, takže ji učím a za to si můžu hrát kdykoli chci. Mé nástroje mi tu chybí, takže příští rok určitě beru housle a alespoň ukulele k tomu.

Než jsem přijela do Číny, tak jsem ani nevěděla, co Eurovize je. Pamatovala jsem si Fairytale od Alexandra Rybaka, ale to bylo tak všechno. V neděli ve tři ráno jsme koukali v divadle na živé vysílání Eurovize. V naší škole jsme si udělali malé hlasování a naše "Lie to me" vyhrálo! Mám radost, když slyším, že někdo poslouchá naši písničku ve sprše.

Poprvé v životě jsem si nechala udělat nehty a je to fakt hustý. Vypadají tak nádherně. Nemůžu se na ně přestat koukat. Občas se nachytám, že na ně čučím deset minut a nedávám pozor v hodině. :-O

Prosím koukněte na nás lipdub. Snažíme se porazit UWC Li Po Chun a záleží na každém zhlédnutí.

https://www.youtube.com/watch?v=BpwI-60jj8U

Narozeniny mi kamarádi připravili jako čajový dýchánek o půlnoci pod hvězdama, což bylo moc milé. Další den jsem se byla zeptat na pár otázek svého matikáře a nějak jsme se dostali k tomu, že mám narozeniny, a tak mě vzal na dort, což mi taky udělalo radost.

Bylo zrovna zkouškové a všichni v tuto dobu žíjí v knihovně, ale Ezgi se mnou i tak zašla na Avengers a korejské bbq. Jsem na nás neskutečně pyšná, protože jsme si samy v čínštině zvládly zavolat taxíka tam i zpátky, objednat jídlo, koupit lísty, pokecat s taxikářem a vůbec všechno.

Zorganizovali jsme poslední Open Mic a Awards night pro naše druháky. Glass House jsem nikdy neviděla takhle zaplněný. Přišla většina studentů, učitelé s rodinami, někteří alumni, college counseloři i pár rodičů. Po písničkách, básních, tancích, scénkách a magii jsme rozdali certifikáty pro "most likely to stop climate change", "most likely to have ten kids" "most likely to win Nobel prize" "most likely to fake their death and start somewhere new" atd.

najdi moji plešku

V sobotu se kampus zaplnil rodiči, což mě velice mátlo, protože nejsem zvyklá vidět neznámé dospělé nečínské osoby. Na graduaci jsme samozřejmě vystupovali s orchestrem i sborem. Neměli žádné čepičky jako v USA, protože jsme v Číně, z čehož jsem smutná, protože se mi moc líbí, ale tak třeba někdy v budoucnosti na vysoké mi to vyjde.

Když jsem mluvila o obrovské Vánoční hostině, tak jsem netušila, co se stane po graduaci. Jídelna byla zaplněná desítky druhů dortíků, sýrů a salátů. Venku se grilovalo. A taky vyráběli cukrovou vatu a popkorn. Spousta ovoce, které jsme si namáčeli v čokoládové fontáně. Řekla jsem si, že na jeden to zkusím bez hyperalergenní diety a vymstilo se mi to. Hned druhý den jsem se hrůzně osypala, takže to za to nestálo a přístě to už neudělám. Obecně ekzém se mi zhoršil a tři dny jsem umírala na posteli. Začala jsem ale zase jíst dietu, abych si vyčistila své přetížené střevo a smutná játra.

Večer jsme měli prom (maturiťák). Přišla jsem na skvělý nápad na promposal, které jsem musela vyzkoušet. Udělala jsem ale chybu, protože jsem to vyzkoušela na náhodném člověku a nedošlo mi, že potom bude chtít strávit celý večer se mnou, což jsem nechtěla a pak jsem tak trochu zklamala i jeho i mé ostatní kamarády i sebe, ale tak co. Poučila jsem se ze své chyby a už ji nikdy nezopakuji. Každopádně mé promposal bylo legendární.

Od neděle do úterý nám odjížděli druháci, ze kterých většinu už nikdy v životě neuvidíme, takže se kempilo u brány a brečelo. Já nevím. Mně to zas tak smutné nepřišlo, protože vím, že jdou na své vysněné školy nebo budou cestovat a pracovat a v obou případech je čeká spousta skvělých věcí.

najdi moji plešku #2

Další den jsem hned musela na IOC (individual oral commentary - zkouška z angličtiny), na kterou jsem si samozřejmě vylosovala Macbetha, kterého jsem nejvíc nechtěla. Bylo to super těžký, byla jsem nervózní a mé výsledky nic moc. :-D Mám to ale z krku a vím na čem pracovat do budoucna.

Jinak závěrečné zkoušky byly celkově těžší než jsem je očekávala. Uklidňuje mě, že z toho máme všichni stejné pocity. Z ekonomie, čínštiny a matiky jsem měla dobrý pocit a povedly se mi. Chemie a biologie paper 1 byly taky super, ale paper 2 vážně nedávám. Nechápu, co přesně na otázku odpovědět, aby to bylo stejné jako v markscheme a učitel mi dal bod. Mám ale ještě rok to procvičit. ;-)

ŠOKY:
Měli jsme tu velice zajímavý incident s mou spolubydlící. Mám ji moc ráda, ale je neuvěřitelně tvrdohlavá, pyšná a neví, kdy už je to moc. Odmítla se odstěhovat v den, kdy měla odjet, a tak na ni museli zavolat ochranku. Zamkla nás v pokoji a začala volat policii. Snažila jsem se jí to rozmluvit, ale už to nešlo. Byla úplně šílená. Nadávala, házela věcma po pokoji ... Vím, že by mi nic nikdy neudělala, a tak jsem se nemohla přestat smát, protože mi celá ta situace přišla hrozně vtipná. To už zavolali ředitele a správce rezidencí s naším house mentorem. Ti stáli za dveřm a psali, jestli jsme Mini, Wan Xin a já uvnitř v pořádku, protože si mysleli, že nás tam Sia ohrožuje na životě. Ochranka odemknula pokoj a my museli pryč. Poslali tam Sie psycholožku se kterou je naštěstí Sia za dobré a podařilo se jí i dostat povolení, aby zůstala ve škole ještě jeden den.

Mé spolubydlící!!! Wan Xin, já, Mini a Sia

S vlasy jsem den ode dne spokojenější. Teď zrovna mi rostou rychleji na vrchu než po stranách a je z toho docela roztomilý účes.

Měsíc před koncem školy jsem konečně vyřešila jak si postavit nábytek a mám to teď v pokojíčku hezky útulné.

Z východní Evropy budeme mít dohromady jen jednoho prváka, což je velmi smutné. Tim Smith to vysvětlil tím, že tento rok je nás z toho regionu spoustu a navíc jsme drazí. Smutné. S Richardem jsem se ale domluvila, že se postarám o jeho prváka z Libérie. Jeeej

~Lenka

Žáby a Spartan race

Tři dny po sobě se hrál muzikál Legally Blond, který od září cvičili každý týden 8 hodin. Bylo to skvělý. Možná se přístí rok přidám, ale chci zároveň zůstat i v orchestru a sboru a dohromady by se to třískalo.

Také proběhla fashion show Renovaire. Lidi z naší školy jsou tak krásní. Jako fakt. Vypadají jako bohové a bohyně. Modely, které nosili byly jen z recyklovaných materiálů a peníze, které vybrali z přehlídky v Šanghaji, šly na charitu.

Slavili jsme Holi, což je hinduistický svátek přichodu jara, který se slaví v Indii a Nepálu tím, že na sebe házíte barevné prášky.

Tady mám v nose asi nějaký ten prášek, jinak vypadám bez vlasů skvěle!

Ekzém se mi brutálně zhoršil a tak jsem sestřičku Xinxin trochu přinutila, aby měla vzala do větší nemocnice než je ta v Changshu. Xinxin mě vzala do Suzhou (10 miliónů obyvatel, takže nemocnice byla obrovská). Měly tu dokonce celé oddělení pro cizince, takže jsem konečně mohla doktorce vysvětlit v angličtině, co mi vlastně je. Kromě toho, že mi předepsali hromadu kortikoidních a steroidních krémů, mě také poslali na test alergenů, což bylo úplně jiné než u nás, když vám napíchají alergeny jeden vedle druhého do předloktí a pak čekáte, co zčervená.

Tady jsem v jedné ruce držela kovový váleček a na druhé mi sestřička přejížděla něčím po prstu. Zkoušela všechny možné alergeny. Viděla jsem je na obrazovce v angličtině a děsila jsem se, když mi ten přístroj pípal při každém pátém alergenu. Výsledkem této zajímavé zkušenosti bylo, že jsem alergická na hovězí, mléčné produkty, žloutek, tuňáka, mořské plody, tmavé pivo a pyl. To mi přišlo jako úplná hloupost, protože jsem tohle všechno doteď jedla a každý den, ale řekli mi, že mé tělo to prý neumí zpracovat a jestli to budu jíst, tak se to nahromadí a budu mít šok. Pořád mi to přijde přehnané, ale většinu toho jsem radši vysadila. Nasadila jsem na pár dní kortikoidy, abych se pořádně vyspala a už mám zase kůži jako miminko.

Tento týden byl také North America and the Carribean culture week. Začal food fairem se spoustou sladkého nezdravého, ale vynikajícího jídla. Nejlepší bylo páteční interaktivní promítání The Rocky Horror Picure Show. Dostali jsme narozeninové čepičky, frkačky, noviny a vodní pistolky. Takto jsme se všichni usadili do divadla a čekali jsme, co se sakra bude dít. Začali nám promítat film a učitelé hráli to samé na pódiu. Do toho jsme např. pokaždé když se objevila Ema zakřičeli "slut", když mluvil Douglas "boring", když pršelo, tak jsme na sebe stříkali pistolkami a kryli se novinami zároveň. Byla to děsná sranda.

Poslední týden před Spartan race jsem na cvičení neměla ani trochu času, ale ve čtvrtek jsem zašla na jógu, tak aspoň něco. V sobotu jsme se probudili v půl šesté a vydali se do Šanghaje. Posnídali jsme kukuřici, vyzvedli si číslo našeho Spartana a pak už jsme vyběhli na 6km dlouhou trať s 22 překážkami.

Překážky v blátě a vodě jsou nejlepší :-)

Nejdřív jsme běželi v menších skupinkách, ale pak jsme se v polovině zase všichni sešli a pomáhali si. Tahali jsme se přes nakloněné stěny nebo z bahna, když to klouzalo a podobně. Běželi jsme v kategorii "open", takže pravidla nebyla tak přísná, a když jsme třeba nemohli uzvednout balvan, tak jsme to udělali dva zároveň.

Spartan race je určitě jedna z věcí, kterou jsem si tu za celý rok nejvíc užila a jsem pyšná na to, že jsme do toho nakonec s Ksenijou a Andjelou šly! Nebylo to ani tak těžké, jak jsme si myslely. Všechny překážky jsme samozřejnmě nezvládly, ale bylo jich asi jen pět, takže jsem na nás taaakhle pyšná. Nakonci jsme dostali medaili a tričko. Ksenija si jich hezky nenápadně nakradla pět v různých velikostech. Taky jsem tam zkusila znovu jít, ale cítila jsem se hrozně špatně haha a nakonec jsem odešla s jedním a zjistila, že jsem to původní ztratila, takže mám nakonec jen jedno. :-D

Naházela jsem vše zablácené do pračky, umyla se a šla zkoušku orchestru a sboru. Ten večer jsme měli One World konzert. Se sborem jsme zpívaly písničku ve svahilštině, kterou když zpíváte, tak tleskáte a dupete různé skupiny jinak a dohromady to zní úplně skvěle.

Za to, že jsme vystupovali a pomáhali s aukcí jsme byli pozváni na další jídlo zdarma haha, protože jsme prý pomohli škole vybrat milión dolarů. Měli jsme spoustu dortíků a kuřecích křidýlek.

Přihlásila jsem se na 24 hodin film making, ale bylo toho na mě už moc, tak jsem napsala Caro, že natáčet film nebudu a pak mě Linda probudila v půl osmé v neděli. Ukázala mi scénář, který vypadal skvěle a že to bude trvat jen pár hodin. Stejně bych jen spala a nic nedělala, tak jsem na to kývla.

Naším úkolem bylo natočit reklamu na růžovou svítící tyčku a zakombinovat do toho různé věci a fráze, jako: "fun fact, chickpeas are homosexual" a tak. Ještě jsem zahrála dinosaura v jednom dalším filmu a večer jsme se sešli v divadle a podívali se na všechny filmy, které během 24 hodin vznikly. A hádejte, co? Všechny byly skvělé, ale náš byl samozřejmě nejlepší jeej.

https://www.youtube.com/watch?v=tfvpW9Azqhg

Na den svatého Jiří jsem si vzala skautský šátek a lidem, kteří se ptali jsem trošku přiblížila, kdo skauti jsou a co dělají. Nikdo jiný se ke mně ve škole nepřipojil, takže jsem tu asi jediný skaut, což mě překvapilo.

S naším housem Heimat, jsme se rozhodli utratit zbytek rozpočtu, co nám dala škola na rok. Zbylo nám 10 000Kč, protože se nikdy nic neodsouhlasí, a tak nic nekupujeme. Třeba já jsem navrhla přístroj na ledovou tříšt jen za 350Kč, který funguje a bylo to zamítnuto. Když jsem navrhla, abychom koupili více košíků do laundry room, tak nepřišlo dostatek lidí, aby můj návrh prošel a podobně. Za všechny zbylé peníze jsme šli na večeři (nebo měli jsme jít, ale šlo nás jen šest, protože zbytek si vzal taxíka, lenoši). Objednali jsme si snad úplně všechno na menu. Byl to hezký večer až na otravné číňany, kteří si nás nenápadně i nápadně točili a fotili jako bychom byli jedna velká ZOO.

Poslední tři týdny než bude graduation našich druháků píšeme závěrečné testy, takže se všichni učí od rána do večera. Mám toho nad hlavu i přesto, že jsem se učila průběžně během roku, takže je mi líto flákačů, kteří teď sedí od šesti ráno do půlnoci v knihovně. Kupodivu neprokrastinuji. Zjistila jsem, že mě baví učit na předměty, které mám ráda haha. Zatím mám za sebou biologii Paper 1, který byl v pohodě, protože ho učitelé připravili z past papers.

Na zkoušku si nemůžeme přinést nic, kromě pera a průhledné lahve. Musíme být na místě půl hodiny před začátkem. Nesmíme dělat podezřelé pohyby "suspicious movements" :-D. Když dopíšeme test, tak odcházíme po řadách a je to celé super přísné.

Myslela jsem, že zkouška z čínštiny bude nejjednodušší, dokud nám učitelka čínštiny Tingting neukázala, co se od nás očekává v eseji!!! Budu se muset nejenom znovu naučit znaky, co jsme probrali (rychle se zapomínají), ale taky naučit se nové. Ukázalo se také, že nestačí napsat minimum znaků a bez gramatických chyb. Abyste dostali 6 nebo 7 (u nás jedna/dva), musíte se ve své eseji vytáhnout se složitějšími strukturami vět a čím delší esej tím lepší.

Za tento rok jsem se naučila jednu velice důležitou schopnost. Běhat za učiteli a komunikovat s nimi. Pochopila jsem, že jestli se chci něco naučit, musím se to naučit sama a potom za nimi běhat a ptát se na otázky.

ŠOKY:
Se spolubydlícími jsme zašly na nudle a celou dobu se mi smály, protože je jím hrozně pomalu.

Protože teď máme se Siou méně času, tak děláme jógu zrychleně. Dáme to video na 1.25 a posloucháme přitom Arctic Monkeys.

Moje vlasy jsou už tak dlouhé, že když se probudím, tak jsou rozcuchané.

Jídlo v naší jídelně mi teď nějak moc nejede, takže chodím často na večeři do Village. Najíte se tu dobrého jídla i za deset korun. Prodejci si vás pamatují a vědí, co si objednáte. Když vyzkoušíte několik stánků se stejným jídlem, tak potom víte, která paní má nejlepší sladkou omáčku a kdo je nejrychlejší. Village má hrozně zajímavou atmosféru, jestli sem ke mně jednou někdy někdo přijedete, tak vás tam stopro vezmu.

S Renatou jsme si šly nadšené zaplavat, že nebudeme muset nosit koupací čepice, protože nemáme skoro žádné vlasy a plavčík na nás byl naštvaný a snažil se nás vyhnat z bazénu, tak jsme předstíraly, že nevíme, co říká dokud nám nepřinesl nějaké erární čepice, ze kterých nás bolela hlava ještě víc.

Na kampusu se objevily stovky žab. Malé, velké, skákají po cestičkách a lidi se nekoukají pod nohy, takže je jich tu hodně rozpláclých.

~Lenka