Čínský nový rok v Kantonu

V různých částech Číny se slaví Čínský nový rok jinými tradicemi. Minulý rok jsem strávila Čínský nový rok v Pekingu, který je na severu Číny. Letos jsem se tedy vydala na jih do Guangzhou (Kantonu), což je třetí největší Čínské město s populací přes 13 miliónů.

K sobě domů nás s Ezgi (z Turecka) pozvala Yuan. I přesto, že v Číně bydlíme už dva roky, tak cestování je vždycky dost nevyzpytatelné. Taxikářka, která nás brala do Suzhou na vlakové nádraží to brala zvláštní oklikou, a tak jsme chvíli myslely, že nás unese. Vlak v Suzhou měl zpoždění. Vlakové nádraží bylo na jiném terminálu, takže jsme ještě musely na metro. A když jsme byly konečně na správném terminálu, tak jsem musela na všech přepážkách čínsky vysvětlovat, že nemám pas, protože je na imigračním v Changshu. Měla jsem s sebou nějaký speciální papír místo pasu, ale ten se jim nelíbil, protože na něm mám vlasy a vypadám úplně jinak. Letadlo bylo taky zpožděné. Nějak jsme to ale zvládly a s Yuan jsme se sešly v Guangzhou na letišti.

Její babička nás uvítala nejlepšími nudlemi, jaké jsem kdy měla 15/10 bodů. Fakt nemůžou být lepší. Koukaly jsme při tom na čínskou historickou telenovelu, což dělá většina čínských babiček. Nemusíte ani rozumět, abyste pochopili o co jde.

vypadají obyčejně, ale jsou aaaa a ty masové koule se namáčí do omáčky

Yuanina rodina bydlí v apartmánu hned uprostřed Guangzhou, takže jsme byly tři minuty pěšky od centra - Huacheng náměstí! To taky znamenalo, že jsme bydlely mezi super vysokými mrakodrapy. Na fotce vidíte takzvanou "západní a východní věž." Východní věž je sedmou největší budovou světa s 530 metry. Na fotce se to možná nezdá, ale je to taaaakhle vysoký, když vedle toho stojíte.

Na Huacheng náměstí jsou nejen mrakodrapy, ale taky opera a divadlo, sportovní stadion z Asijské olympiády v roce 2010, muzeum a knihovna. Knihovna má i celou sekci pro nevidomé. Když o tom tak přemýšlím, tak jsem žádného nevidomého v Číně ještě nepotkala.

V Guangzhou bydlí hodně cizinců, takže na nás Číňané nekoukali tolik jako v Changshu, ale pořád koukali (přistiženi tři nalevo ha)

Muzeum vypadá jako velká kostka z pekla.

Moje nejoblíbenější byla výstava stovek vějířů exportovaných z Číny v minulých stoletích. Kdyby někdo chtěl vidět víc, napiště mi, mám spoustu fotek.

Zajímavá byla taky výstava vyřezávaného dřeva, které je tradiční pro tuto provincii (Guangdong). Jsou to obrazy, ale celé vyřezané ze dřeva a potřené zlatem.

Taky jsme viděly hodně porcelánu a keramiky. Vázy mi nepřipadaly nijak speciální dokud jsem si nepřečetla, že jsou deset tisíc let staré. :-O

Šly jsme se taky podívat na dinosaury a velryby, o kterých mi Yuan říkala, že jsou pravé. To byla samozřejmě úplná blbost, a tak jsem ji donutila zeptat se paní hlídačky. Ta nám ukázala jednoho znetvořeného pidi dinosaura uprostřed haha a ten byl jediný originál.

Kromě moderní části města, má Guangzhou samozřejmě také starou městskou část.

Prošly jsme si tu malými uličkami, chrámy, sídly a dvory panovníků z různých dynastií.

Tohle je divadlo na Pekingskou operu. Věděli jste, že v Číně černá a červená jsou barvy pro dobré postavy a bílá a modrá pro ty zlé?

U tohohle stolu se dřív hrálo Go, což jsou čínské šachy.

Upřímně to všechno nedokážu pořádně ocenit. Je to moc krásné a baví mě se tím procházet, ale každý dvůr, chrám a váza mi připadají stejné.

tady můžete znovu vidět typicky vyřezávané dřevo natřené zlatem a čínský porcelán

Co je ale vždycky v novém městě jiné jsou SVAČINKY!

Tyhle svačinky vydají navzájem podobně, ale některé jsou extrémně nechutné a jiné jsou mňamkózní. V Guangzhou jsem ochutnala třeba želé z kaštanů, sezamové křupavé sušenky a džus z cukrové třtiny.

přímo z cukrové třtiny :-)

Taky jsme si v téhle části města dali tradiční tenkou rýžovou placku. Je to několiv vrstev té samé placky a uvnitř jsou kousky masa nebo hub a zeleniny. Všechno je to v octu. Získává 7/10.

Na Čínský nový rok (letos 4. února) jsme jeli k Yuaniným příbuzným do Shenzhenu, což je město, které mostem propojuje pevninskou Čínu s Hongkongem. Byla to zajímavá návštěva. Yuan svou babičku viděla po třech letech, protože se nesetkávají a navzájem moc neznají. Tahle část rodiny (od tatínka) je velmi konzervativní, a tak chtěli mimino kluka a ne holku. Když si potom Yuan její rodiče nechali, tak se nimi prarodiče přestali bavit. Nejvtipnější na tom je, že Yuaniny sestřenice jsou obě taky holky, takže se babička nedočkala ani jednoho vnuka. Za jednu noc jsme se s Ezgi dozvěděli ještě víc drama, které se v této rodině událo, ale to tady nebudu rozebírat.

Yuanin strýc a babička bydleli v jeden týden novém apartmánu. Bylo to strašně luxusní. Celý jeden pokoj byl na přípravu čaje a kouření. Měli spoustu koupelen a ložnic, takže všichni hosté včetně nás mohli přespat.

Slavnostní večeře byla s tolika chody, že jsem to ani nepočítala. Začali jsme s ústřicemi a knedlíčky z chobotnice. Potom různými jinými mořskými plody. To bylo všechno vynikající. Lidé nad 60 jedli taky syrové ryby a kraby (ne sushi), ale ty nás nenechali, že bychom prý možná umřely?

Už se do mě nic nevešlo, když nám nabídli žraločí polévku (tu kvůli které vymírají), ale jednu misku jsem do sebe ještě vtlačila a byla fakt dobrá 7/10. Za vyhubení žraloků mi spíš nestála.

Jinak jsme stejně jako v Pekingu koukali na CCTV, kde dávali novoroční show. Jsou na ní VŠECHNY celebrity a děje se tam VŠECHNO. Je to neuvěřitelný a přeplácaný. Písně jsou na dvě témata, která se opakují: "Čína je největší, nejlepší a má krásné hory" a "pracuj usilovně, budeš odměněn."

Druhý den nás vzali i se sestřenicemi okolo Shenzhenu. Yuan rodiče nám neustále opakovali, že Shenzhen byla dřív jenom vesnička a pak najednou před padesáti lety začala růst a teď je to jedno z nejmodernějších měst Číny. Taky centrum technologií (odsud máme všichni iPhony).

Podívali jsme se k moři a dohlédli jsme až do Hongkongu (tam jsem ale nemohla, protože můj nový pas je na imigračním v Changshu, kde mi vyhovotují povolení k pobytu). Hongkong je sice Čína, ale jelikož je to autonomní oblast tak ke vstupu potřebujete pas.

Protože bylo neskutečné vedro, tak jsme se nabalily a vydaly ... bruslit. Na stadionu byla i česká vlajka, to je hezké. Po bruslení jsme šly do ledového parku, kde jsme našly ledové skluzavky a umělou sjezdovku i s lanovkou.

Malá sestřenice (říkali jsme jí 小妹妹 -malá mladší sestra) neuměla bruslit, ale byla moc statečná a zkoušela. A ta nalevo je velká sestřenice (říkali jsme jí  妹妹 -mladší sestra)

Tahle to v Číně funguje. Pokud někoho neznáte, ale odhadnete jeho věk, tak ho můžete oslovovat bratře (mladší/starší), sestro (mladší/starší), strýci, teto, dědo nebo babičko. Mě třeba děti na ulici říkají teto a maminky na ulici starší sestro. Paní uklízečkám ve škole říkáme taky teto.

ledová skluzavka na bobech

Hladové z bruslení jsme snědly KFC, ale to jsme nevěděly, že nás berou do fancy čínské restaurace na rybu se Sauerkraut (fakt to bylo Sauerkraut).

aaaa 小妹妹 a 妹妹 jsou hrozně roztomilé

Tohle je tedy ryba se Sauerkraut? Bylo to dobrý, ale hodně pikantní (můžete si povšimnout těch papriček), což já nemusím, takže mi k tomu objednali nudle s rybou.

Tohle jsou moje nudle. Nakonec jsem s nima jedla i rybu se zelím, ale namáčela jsem si ji do své sladké omáčky, aby nepálila. Mimochodem to za nudlemi, je takový pudink/želé, který můžete sníst, když vám z jídla hoří jazyk a hned to přestane. Mně chutná sám o sobě, tak jsem ho snědla celý.

Večer jsme šli na něco jako promenádu, ale byla to spíš mačkárna, protože každého napadlo jít na promenádu. Byly tam ale hezké ohňostroje a taky jsme potkali Turka, který dělal triky s tureckou zmrzlinou, takže jsme s ním pokecaly (díky Ezgi mám celkem slušnou tureckou slovní zásobu).

Soukromé ohňostroje jsou ve městech v Číně zakázané, takže když už nejaký vidíte, tak je pořádný a od města.

Po návštěvě Shenzhenu jsme se vrátili zase zpátky do Guangzhou. Chtěly jsme vyjet na Kantonskou věž, ale za ty peníze to nestojí, tak jsme se jen přes řeku s Ezgi koukaly jak mění barvy. Nevypadá to tak, ale má 612 metrů (s anténou). Jo, ta řeka přes kterou jsme se koukaly je Perlová řeka. To vám možná něco říká. Je to třetí nejdelší čínská řeka.

U téhle věže mě taky Ezgi naštvala, takže jsem od ní utekla, koupila jsem si bubbletea a šla domů. To jsem ale nevěděla, že neumí jít zpátky sama. Doma nebyla, nemá čínskou SIM kartu a neumí moc čínsky. Tak jsem jí šla hledat, ale to vážně nejde na tak velkém náměstí ani když má barevné vlasy. Nakonec se po dvou hodinách domů dostala, ale bylo to dost děsivý.

Další den jsme na druhé straně Perlové řeky navštívily i s Yuan maminkou Guangzhou univerzitu, která patří k jedné z nejlepších v Číně a byla pojmenována podle prvního čínského prezidenta Sun Yat Sena. Sun Yat Sen je docela kůl pán. Svrhl Qing dynastii a založil Čínskou republiku (tu demokratickou) v roce 1912.

Prošly jsme se po kampusu, který připomíná ty americké. Jsou tu hezké aleje a nikdo se nikam nemačká, což je fajn.

Yuan maminka s Yuan

Rodina nás pozvala do jejich nejoblíbenější restaurace v Guangzhou, kde si musíte rezervovat stůl týdny dopředu a to nejen během čínského nového roku. Bylo to všechno tak strašně moc dobré aaa. Postupně přinášeli víc a víc a nebylo místo na talířky, protože jsme tak rychle nejedli. Moje oblíbené byly tyhle červené rolky. Jsou z červené rýže a uvnitř je kreveta a celé je to křupavé. Pak jsem se zamilovala do kokosovomangového dezertu. Ostatní ho nejedli, tak jsem jich snědla asi pět. :-D Taky tam měli mé oblíbené kaštanové želé, spoustu dortíků, pikantní kuřecí nožičky (ty má ráda Yuan), rýžové rolky, různé druhy masa a různé kaše. Už si to nepamatuju, ale vím, že všechno mi moc chutnalo.

Kromě čínských restauracích rádi jíme v Korejských a Japonských.

nejradši chodím na korejské bbq, ale tohle bylo taky fajn

Chobotničky v japonské restauraci.

Kromě restaurací jsme jedly hodně doma, protože Yuan babička říkala, že venku je to všechno nezdravé a nehygienické. To nám vůbec nevadilo, protože vařila skvěle.

K snídani byla vždy rýžová kaše, ke které si hůlkami trháte smažené vajíčko. K obědu buď smažené nudle nebo nudlová polívka. Jednou se pokusila o boloňské špagety a ty byly hrozně roztomilý haha.

Večeře byla vždycky největší. Nikdy nechyběla ryba. Pokaždé jiný druh zeleniny, vývar s kousky lotusu (a jiných podivných podvodních brambor), smažené brambory (normální) v moc dobré omáčce, kuřecí stehýnka v podivném slizu nebo smažené rýžové rolky. Když to takhle píšu, tak to zní mastně a nezdravě, ale nebylo ani trochu. Třeba ta ryba byla smažené, ale olej jsem vůbec necítila. Kůžičku u ryby normálně nemusím, ale tady byla křupavá a vynikající.

každý má samořejmě svou vlastní misku s rýží

Čínskou kuchyni mám na Číně úplně nejradši a bude se mi po tom moc stýskat. Úplně chápu proč Číňané v zahraničí vaří své vlastní jídlo.

Můžete si všimnout, že na stole je plastová fólie, aby se nemusel mýt stůl po každém jídle. Jen se to sebere a i se zbytky jídla vyhodí. Není to úplně sustainable, ale praktické.

Posledních pár dní se ochladilo a občas i pršelo. V dešti jsem se koukala na fontánovou show. V dálce vidíte Kantonskou věž. V noci to všechno hezky svítí.

Poslední den jsem uškemrala Yuan, aby se mnou šla na pandy. Chápu proč se jí nechtělo. Čínské ZOO jsou o prázdninách neskutečně přeplněné a všechny děti kvičí. Zvířata vypadala docela v pohodě (pozor, docela), i přesto že se určitě nemají jako v Pražské ZOO. (Jen klokani byli nějací polomrtví. Neskákali ani nechodili, ale plazili se. Je to normální?)

ZOO byla taková šedivá a zanedbaná a celkově všechno v Číně je takové šedivé, ne tak barevné jako doma. Je to tím režimem hehe? Nevím jak to popsat. Jsem si jistá ale, že třeba za dvacet let to bude barevnější a veselejší. Důležité je, že jsem konečně poprvé v životě viděla opravdové PANDY!!

Byly mega roztomilý. Ta vzadu byla aktivní a když se zrovna neládovala bambusem, tak se procházela a hrála si. Chudáci nemají žádné soukromí (viz hory křičících dětí a rodičů za plotem), ale nevypadá, že by jim to vadilo.

ŠOKY:
I přesto, že megaměsta a mrakodrapy moc nemusím, tak Guangzhou je hezky nakombinovalo se stromy a květinami tak, že bych tam i ráda bydlela. (Až na metro v určité hodiny, kdy jsem myslela, že se udusím.)

Všude je zeleň a uprostřed mrakodrapů vždycky najdete alespoň malinký parčík s orchidejemi, sakurami a jinými květinami.

Tohle je z velkého parku poblíž našeho domova. Spousta vodopádů a vysokých stromů, ve kterých hnízdí ptáčci. Lidé si sem chodí zaběhat a odpočinout.

Metro bylo vážně sebevražedné občas. Do metra se vám podařilo vlézt až na potřetí a pak jste ani nedokázali vystoupit na své stanici, protože jste byli uvězněni mezi ostatními sardinkami. Do toho se ještě někteřé sardinky hádají a stoupají vám na nohy. Já se tomu jenom smála.

Všichni zase mlaskali a krkali, ale už mi to bylo míň nepříjemné. Mlaskání nevnímám vůbec a krkání umím zdvořile ignorovat a i se na danou osobu usmát haha. Pak jím dál a chutná mi stejně. Pokrok.

Vzduch tu byl čistý a moc hezky se mi dýchalo!

Součástí mého novoročního předsevzetí je alespoň jedna kniha měsíčně. Na únor jsem si z knihovny půjčila debatu mezi čtyřmi chytrými pány o tom, jestli Čína bude vládnout 21. století. Výsledek debaty - nebude. To mi taky řekl každý příbuzný, u kterého jsme byli a viděli mojí knížku. Čína ale bude stopro hodně důležitá, takže je lepší se kamarádit?

Letošní rok je rok prasete,. Všude okolo chodily děti s prasátkem Pepinou od hlavy k patě.

~ Lenka