čtvrtek 25. dubna 2019

Lstivé děti nám ukradly Velikonoční vajíčka :(

Konečně došlo na One World koncert, na který jsem se těšila. Vystupovali jsme s orchestrem a sborem jako vždycky. Tentokrát jsem se taky přidala ke skupině, se kterou jsme dva měsíce nacvičovali Indický tanec. V Číně se dá sehnat všechno. Můžete si i online zapůjčit sárí (indický kostým) na dva dny. Indický tanec měl velký úspěch. Bohužel můj současný účes se k sárí nehodí, a tak jsem měla na výběr mezi šátkem a parukou.

Schválně která jsem
V orchestru a sboru jsem byla celé dva roky a po naší partě se mi bude stýskat. :(( Určitě si ale plánuji najít nějaký jiný orchestr, kvartet, sbor nebo a capellu.

S naší skupinou z Indického tance jsme zašli do nové Indické restaurace v Changshu. Majitel i kuchaři jsou všichni Indové. Aaa je to vynikající! Určitě mám v plánu podívat se do Indie a Bangladéše.
Následující týden byl Black History Week (česky to je podle wikipedie Týden černošské historie). Je odvozen od, pro USA typického, Měsíce afroamerické historie. Černošská komunita při něm vzpomíná na významné osobnosti své komunity a připomíná si hrůzy otroctví a kolonialismu.

U nás ve škole to bylo pojato podobně, ale zároveň taky jinak. Týden začal Global Issue Forum, které bylo o rasismu ve světě a u nás ve škole. Úplně jsem nepochopila některé argumenty, ale sama k tomu nemám co říct, protože nevím, jak se kdo cítí, a tak jsem jen poslouchala.

Je to zvláštní, že i u nás na škole, kde není žádná většina (kromě Číňanů), tohle musí citlivé téma. Po celou dobu GIF panovalo v divadle nepříjemné napětí. Ale pak se to zase rychle rozpustilo, všichni jsme se zasmáli a šli na večeři.

Saliha (moje kamarádka z Nigeru) měla dobrou poznámku, že ona sama a většina černochů u nás na škole ani nezažila rasismus, protože nejsou Afroameričané, ale jsou z afrických zemí, kde je populace převážně černá. Navíc různé skupiny lidí jsou diskriminované v různých částech světa, a tak bychom měli diskutovat i o Asiatech, křesťanech, muslimech, původních obyvatelích různých kontinentů a tenhle list nikdy nekončí. Občas jsem měla pocit, že to někteří lidé berou jako soutěž a snaží se jen dokázat, že to oni jsou na tom nejhůř. Většina komunity to ale brala rozumně a hlavně jsme se soustředili na to odkud tento problém pochází a jak můžeme věci zlepšit.


Kromě každodenních workshopů si pro nás "Black community" taky připravila hezkou show, která byla směs poetrie, mluveného slova, písní a tanců. Tento týden byl plný kontroverzních a citlivých diskuzí a jsem ráda, že lidé naslouchali nebo se alespoň snažili.

Do Changshu se přestěhovala rodinka s dětmi ze Zlína, a tak mě přišli navštívit. Moc se jim tu líbí na hřišti, a tak snad zase brzy přijdou.


Jak už asi všichni víte, tak jsem nespokojená se svým učitelem biologie. Sice už nezachráním sebe, ale mohu ušetřit ostatní lidi trápením v jeho hodinách. Nechápu, že tady tenhle učitel stále je. Zdokumentovala jsem jeho hodiny jako správný detektiv, podala stížnosti, dvakrát jsem mluvila s ředitelem a opakovaně jsem mluvila s učitelem samotným. Ať dělám, co dělám, tak tu stále je. Vyhlásila jsem tedy stávku a už měsíc nechodím do jeho hodin. Uvidíme, co se stane...

Přišly Velikonoce, o kterých se tu navzájem nemlátíme, což je hezká změna oproti těm doma. Věřící a nevěřící jsme navštívili dva kostely v Suzhou. Většina vyrazila do katolického, kde potkali převážně Indy, Poláky a Filipínce. Tenhle kostel nás taky všechny pozval na oběd, což bylo moc fajn.


Já radši šla do mezinárodního, kde jsme zpívali písničky a tancovali. Tady se sešli hlavně lidé z různých zemí Afriky a Američané. Tenhle kostel mě vždycky nabije energií a mám pak dobrou náladu. Někteří lidé se v tom vážně vyžívají, celou dobu drží ruce nahoru a různě se kroutí haha.

Závidíte mi šaty cooo a hlavu jsem si oholila, abych šetřila vodu a měla víc času na učení. NE, dělám si srandu haha.
S Marian jsme jako minulý rok zorganizovaly Velikonoční piknik a egg hunt - lov vajíček. S láskou jsme naplnily plastová vajíčka vzkazy, čokoládami a sladkostmi. Pak jsme je poschovávaly po hřišti.


O pikniku jsme se bavili o Velikonočních tradicích v různých zemí a vysvětlovali lidem, kteří Velikonoce neslaví, o co jde. Pak jsme se vydali na lov vajíček. Myslela jsem, že jsem se zbláznila, když byla všechna vajíčka pryč. Došli jsme až ke klouzačkám, kde jsme našli obaly od bonbónů a jednoho kluka, který se usmíval od ucha k uchu a mával na nás jedním prázdným žlutým vajíčkem haha. Děti ze školky nám normálně všechna vajíčka (bylo jich 60!!!) ukradly. Hezky jsme se zasmáli. Tohle asi byly moje nejoblíbenější Velikonoce.

Ten samý den jsme také měli Classical Gathering, což je neformální koncert, který čas od času pořádá náš učitel hudby Christoph. S Mindy jsme secvičily Vltavu jako houslový duet (ten samý, který s Áďou hrajeme na ulici v Praze). Vysvětlila jsem publiku, jak to je o naší nejdelší řece a řekla jim ať poslouchají ten pramínek v horách, a ty nymfy v lese, a ten venkov, a tu Prahu (tak jak nás to učila paní profesorka Remková). Všichni z toho byli úplně nadšení a to mi udělalo velkou radost.

Tento týden chodíme do hodin tak napůl a přístí už nebudeme chodit vůbec. Pak už máme jen maturity a pak už jsme pryč. Strašně rychle to utíká. Občas se mi chce utéct pryč, mít to za sebou a procházet se po pláži v Indonézii. Jindy zase nechci nikam. Je to děsivé, protože víc jak 99% lidí z tohohle místa už nikdy neuvidím. Pokud se tedy nedožijeme teleportace.

S ukulele klubem budeme mít tenhle pátek vystoupení, tak jsem zvědavá jak to půjde.

ŠOKY:
Naše škola zakoupila? nebo dostala? obrovský prastarý šutr, který nám teď stojí uprostřed kampusu.

Pomalu přichází letní monzun. Je vlhko. Po celém kampusu skákají žáby. A když si nezavřete síťku na okně, ráno máte pokoj plný much, komárů a brouků.

Tohle je asi jeden z mých posledních příspěvků. Kdyby vás zajímalo něco o Číně nebo UWC, tak mi dejte vědět. Ráda se o tom podrobně rozepíšu. Je to příjemná prokrastinace od učení. :-)

~ Lenka

středa 10. dubna 2019

Čajové plantáže a západní jezero

Týden jsme začali Global Issue Forum o trestu smrti. Diskuze byla zajímavá a snad poprvé na sebe lidé navazovali s připomínkami. Dost mě šokovalo, že většina lidí, kteří mluvili byli pro. :-O

Další kontroverzní událostí tohoto týdne byl Veggie Week. 200 lidí se dobrovolně přihlásilo, že budou na týden nosit zelený náramek a jíst jako vegetariáni nebo vegani. Malý trik byl ale v tom, že nám vegetariánům/veganům ředitel školy půjčil svého soukromého šéf kuchaře z Indie (není to trošku zvláštní, že náš ředitel má svého vlastního šéf kuchaře?) a naše jídlo bylo vynikající a lepší než ostatních.

Jedna z našich mňamek. Rajčata plňená rýží, houbami a brokolicí se sýrem.
Někteří lidé nám tak záviděli, že si na Taobau objednali klubko zeleného provázku a pak prodávali na černém trhu za jídelnou zelené náramky, se kterými mohou dostat naše zeleninové mňamky. :-D

Do toho jsme se každý den oblékali tématicky, protože kromě Veggie Weeku to byl taky Spirit Week. První den jako nás oblíbený meme, formálně, pak jako dvojčata atd.


Ve čtvrtek bylo Faculty Coming Out, což je setkání LGBTQ+ komunity otevřené všem na kampusu. Učitelé, kteří jsou LGBTQ+ nám povídají své příběhy. Tahle akce je asi jedna z mých nejoblíbenějších, které tu máme.

Všichni jsme se namačkali na zem na koberec v učebně divadla. Bylo to moc útulné. Poslouchali jsme příběhy staré a nové. Myslela jsem si, že můj učitel angličtiny má dlouhé vlasy, protože rád poslouchá heavy metal, ale něco mi na tom nesedělo. Povídal o tom, jak si nikdy nebyl jistý svou genderovou identitou a stále neví. Jeho partnerka ho ale neustále podporuje a u nás ve škole se v tomhle ohledu cítí lépe než kdekoliv jinde.

Celý Spirit Week završil Faculty follies, což je událost, ve které naši učitelé ukazují své skryté talenty. Minulý rok to bylo mnohem lepší, ale tenhle rok by se taky našlo pár fajn kousků jako třeba dance battle našich college counselorů.

Měsíc dopředu se připravujeme na One World koncert, a tak se během týdne setkáváme častějí s orchestrem, sborem a taky skupinou, ve které budeme tancovat indický tanec. Na ten se těším úplně nejvíc, protože na sobě budeme mít pěkná saree.

Tento týden jsme také běželi Color run. Každý zaplatil pár korun a sbírka šla pro autistické centrum v Changshu. Yuan a já jsme se přihlásily jako dobrovolníci na běhání s autistickými dětmi. Naše holčička běžela jako drak a skoro jsme jí nemohly stačit.


Po tomto nabitém týdnu jsme odjeli s malou skupinkou na projektový týden do Hangzhou. Celý týden jsme si zorganizovali sami, jen k nám přidělili doprovod, abychom se navzájem nesnědli.

Hangzhou je město básníků na jihu od Šanghaje v provincii Zhejiang. Místo hraní na ulici jsme nakonec natáčeli dokumentární film, ke kterému jsme složili tři hudební díla.

Tohle je náš tým. S nikým kromě Natalie jsem se před tím neznala, protože to jsou dvě hodně uzavřené skupinky. Ti od nás nalevo jsou z basketbalového týmu a těm okolo nás se říká Bangla squad.
Natáčení filmu nás bavilo, ale Natalia a já jsme chtěly mít odhad, kolik si tak v Číně na ulici můžeme vydělat. Zpívaly jsme tři čínské písničky, které známe ze sboru, dokola a dokola než se na nás ošklivě podíval pan policajt. Za půl hodiny jsme si vydělaly 120RMB, což je 400Kč. Myslím, že dost dobrý.

Každý den jsme navštívili jinou část Hangzhou, kde jsme se jakože nechávali inspirovat k složení našich hudebních díl. Strávili jsme hodně času procházením se kolem Západního jezera, což je krásné jezero uprostřed města, které je v Číně tak proslulé, že je i na bankovce pro 1RMB.

Každý den jsme chodili na dlouhé večerní procházky okolo jezera.

Jeden celý den jsme strávili na čajových plantážích. Mají to krásné, ale chudákům babičkám, které sbírají čaj musí být strašné vedro.


Mimo jiné, jsme taky navštívili květinové trhy a tancovali jsme s babičky a dědečky.


Západní jezero za dne je krásné, ale zase ne tak krásné, abych si ho nechala dát na bankovku. Možná v minulosti, když byla obloha modrá a s mráčky.


Po tmě jsme se málem přizabili lezením po skalách, abychom měli tento výhled.


Bydleli jsme v krásném airbnb a měli tam i pejska, se kterým jsem se zkamarádila a brala ho na procházky.

Až na jednu japonskou výjimku, jsme celý výlet jedli čínské jídlo. Typické pro Hangzhou je červené maso, které vidíte na levo - 东坡肉. Je extrémně mastný kus masa. Polovina toho je špek, který se také jí. Zní to děsivě, ale je to dobrý!
Po návratu do školy náš hudební tým nahrál, co jsme složili a ostatní stříhali rozhovory s místními, záběry ulic, chrámů, lidí...

Dál pokračujeme v hodinách a poškolních aktivitách. Ještě jsem stále nevylezla na vrchol té větší stěny, ale to bude asi tím, že se nejdřív vyčerpám na té malé. Příště zkusím lézt rovnou na velkou.


Následovaly Qingming prázdniny. Hodně lidí vyrazilo do Šanghaje nebo blizkých větších měst. Já a Danche jsme se rozhodly ušetřit a projít se po Changshu.


Chtěly jsme vylézt na horu Yushan a tam zkusit tradiční Changshu nudle, ale jak jsme vyskočily z autobusu, tak jsme chtěly pryč. Qingming je státní svátek, a tak všechny rodiny vyrazily na piknik s draky. Bylo tam všude lidí až se mi z toho točila hlava, a tak jsme se šly toulat menšími prázdnými uličkami.


O víkendu jsme vyrazily do Suzhou. Poprvé v životě jsem zkusila biangbianmian. Biangbiangmian jsou nudle, v jejichž názvu je největší čínský znak.


Nudle vyrábí přímo před vámi - baví mě to sledovat - a jsou moc dobré.


Koupily jsme si lístek na projížďku po jezeře.

Ta nejvyšší budova, která vypadá jako kalhoty je nejvyšší budovou v Suzhou. Jmenuje se "gate to the east," ale všichni jí říkáme "pants."


A tady je Lenka, kdyby jste zapomněli jak vypadám. Před dvěma týdny jsem si nechala píchnout kortikosteroidní injekci, tak můžete obdivovat mou krásnou kůži na rukou.


Procházely jsme se taky uličkami a jedly vzorky malých svačinek zadarmo. No a zpátky jsme jely nejlevnějším autobusem, který je jen za 19RMB. Bylo to docela dobrodružné a našly jsme si jednoho kamaráda, který nás pozval na barbeque v provincii Anhui. Do školy jsme pak dojely na kolech. :-)

Teď sekce s jídlem, které jsem si vzpomněla vyfotit než bylo pryč.

Můj oblíbený ramen - japonská nudlová polévka

Malé křupavé rybičky


S Eway, Ezgi a Yuan jsme zašly do 西北莜面村, kde mají mňamkové polévky s krátkými nudlemi tradičními pro severozápad Číny.

AAAaaaaa všechno jídlo tady mi bude chybět :(

smažená rýže a polévka s řasou
ŠOKY:

21. března 2019 78 lidí zemřelo při výbuchu v elektrárně v provincii Jiangsu, kde bydlím. Týden jsem neměla přístup k mimočínskému internetu, takže jsem se o ničem nedozvěděla a neslyšela jsem o tom nikoho ze školy mluvit. Pak jsem se dostala zpátky na kampus a procházím si, co se děje ve světě a tohle?

Za ty dva roky, co tu žiju mám většinu času pocit, že Čína je fajn země. Cítím se tu bezpečněji než kdekoliv jinde. Mají skvělé jídlo. Baví mě učit se jejich jazyk a zvyky. Rychlost, kterou tahle země vyrostla je neuvěřitelná a obdivuhodná. Občas si postěžuji na znečištění vzduchu nebo se zasměju propagandě v autobusu a na televizi, ale jinak se tu mám dobře. Asi hlavně proto, že žiju v bublině na kampusu a můžu si dělat co chci.

A pak někdy je mi odporně z toho, jak Čína zachází se svými obyvateli. Nezavřít elektrárnu, která má historii úmrtí z několika výbuchů a úniků toxických plynů? Zavedení systému sociálního kreditu? Promazávání příspěvků na Wechatu mé spoluubydlící o LGBTQ+ komunitě. Vymazání všech scén z Bohemian Rhapsody, které naznačují, že Freddie je gay a má AIDS? Tisíce lidí popraveny ročně bez záznamů? Sta tisíce čínských muslimů jsou drženy v koncentračních kempech...

Hned potom, co jsem doběhla Color run jsem se dozvěděla, že jsem se dostala na Semester at Sea!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! To je plavba kolem světa, o které jsem tu už několikrát básnila. Příští rok tedy ještě nepůjdu na vysokou, ale vezmu si gap year. V lednu pak odletím do San Diega a postupně navštívím Havaj, Japonsko, Čínu (půjdu pozdravit své prváky juhuuu), Vietnam, Malajsii, Indii, Mauricius, JAR, Ghanu, Maroko a Nizozemí. Už se hrozně hrozně moc těším!!!

~ Lenka

čtvrtek 14. března 2019

Procházky po Changshu a olympiáda

Po čínském novém roku jsme my druháci měli dva dny (nevím, kdo to vymyslel...) na to připravit se na maturity na zkoušku. Říká se jim MOCKS a je to v podstatě celá maturita zmáčknutá do ani ne dvou týdnů. Občas jsem měla pocit, že mi upadne ruka a vyteče mozek uchem, když jsem dopsala třetí dvouhodinový test ten den. Jinak to byla fajn zkušenost. Testy mě psát baví z nějakého podivného důvodu a aspoň teď vím, co se musím v následujících dvou měsících doučit.

Konec maturit na zkoušku jsem oslavila dlouhou procházkou po blízké univerzitě. Nenápadně jsem se vplížila až do jejich kolejí. Věděla jsem, že to nebude nic moc, ale byla to ještě horší. Všude byla plíseň, strašná zima, žádná teplá voda... Všichni měli dobrou náladu, tak to je důležitý.

Pokud chcete teplou vodu, musíte si ji nahoru až do šestého patra vynést v těchto nádobách.

Univerzitu od města dělí kanál, ve kterém místní loví ryby, i když se to nesmí. Uprostřed na věšáku můžete vidět, jak se ryby suší? Z různých materiálů, které najdou na ulici si staví přístřešky nebo vytváří malá políčka na rýži a pěstování podvodních brambor.

Domluvila jsem se se spolubydlícími, že spolu budeme mluvit jenom čínsky. A když poslouchám o čem si lidé okolo mě v čínštině povídají, tak většinou rozumím, což je vážně super. Pravou ústní maturitu z čínštiny už mám za sebou a myslím, že se to povedlo. Prý jsem moc krátce mluvila o obrázku, ale jinak jsem odpověděla všechny otázky a použila i několik složitějších frází. Určitě jsem se toho ale hodně naučila a příští rok se plánuji učit na HSK 4, což je něco jako B2 úroveň.

Svačinkyyy! V Číně opravdu nejde žít zero waste. Brečím, když vidím tolik plastu, ale nic se nedá dělat.
Jako house spolu kromě každodenního křičení z balkónu zas tak moc neděláme. Na křičení si začali studenti z budovy naproti stěžovat, takže nám možná ani to nezbyde. Tak jsem zorganizovala filmovou noc. Odhlasovaly jsme Bohemian Rhapsody a zdravé svačinky.


Ukulele klub pořád jede. Počet členů se ustáluje na pěti, což je tak akorát. Už to i vypadá, že bychom mohli vystupovat, tak něco začnu vymýšlet.

V lezení po stěně jsem se zlepšila. Ještě nevylezu úplně nahoru, ale už jsem ze 3/4 tam a mám z toho vážně radost. Začala jsem posilovat ruce, taky lezu po zdi horizontálně dokola a hodně to pomohlo! Hned po lezení jsem měla orchestr a ruce byly tak slabé, že mi několikrát vypadl smyčec, ale stálo to za to. Cítím, že dokonce roku budu nahoře.

Nevím, jestli jsem to už zmiňovala, ale naše škola otevřela takzvaný United Market, takže máme obchod na kampusu, kde se dá sehnat v postatě cokoliv a už nemusíme přebíhat šestiproudou silnici do Jimailongu (supermarket asi kilometr od školy).

Summer a Ken napekli sušenky a pozvali nás k sobě domů. Summer nám povídala o tom, jak když byla malá, jedla jen dvakrát denně. Celá vesnice měla dohromady sud ředkví a nic jiného na celý rok. Maminka půl ředkve nakrájela na hranolky a naložila do soli. Summer měla dvakrát denně jen pár hranolek a když šla ráno do školy, tak měla takový hlad, že se musela opírat o zdi na ulici. Vždycky když nám něco takového poví, tak se u toho směje a rozdává sušenky.

Taky nám povídá jak jim ve škole říkali, že ta nejlepší věc, která by se jim někdy mohla stát by byla uvidět naživo Mao Ce-tunga. Říkali jim to tak často až tomu uvěřila a strašně moc ho chtěla vidět. A když potom umřel, měla pocit jakoby to bylo to nejhorší na světě a plakali celá vesnice na náměstí. V každé učebnici byly Maovy citáty zvýrazněny červeně a museli je znát na zpaměť.

Jak jsem asi před měsícem psala, že pojedu do provincie Fujian opravovat tradiční čínské domy, tak to jsem si rozmyslela. Všichni v té skupině jsou moji kamarádi a chtěla jsem poznat někoho jiného :-D.

Na poslední chvíli jsem z toho vycouvala a přidala jsem se k mnohem menší skupince, se kterou budeme jezdit Zhejiang provincii autobusem. Každý den někde zastavíme a budeme jen tak hrát na ulici Country hudbu. Zjistila jsem, že na housle neumím ani trochu improvizovat, a tak teď večery trávím ve zkušebně cvičením pentatonických stupnicí.

Taky se mi tím splní sen, protože jsem vždycky chtěla být v hudební skupině. Scházíme se každý den a zní to celkem dobře i s naším originálním složením: zobcová flétna, housle, bicí, dvě elektrické a jedna basová kytara (občasné rumba koule haha).

海底捞 je má nejoblíbenější hotpot restaurace. Jestli někdy navštívíte Čínu, musíte sem.
Moje spolubydlící Sia z minulého roku se nás rozhodla navštívit, a tak jsme si zašly jako pokoj B507 na hotpot. I přesto, že jsme si zamluvily stůl, tak jsme čekaly už asi hodinu, a tak jsem zašla za panem manažerem a řekla, že mám dneska narozeniny. Ani o tom nepochyboval a hned nám dali stůl. Začali hrát "hodně štěstí zdraví" a i mi přinesli dort a malý dárek.

Ten samý víkend nás pozvala s Ksenijou, Andjelou a Robinem jedna náhodná bohatá paní na večeři. Takové věci se tu dějí často, protože to pro ně vypadá dobře, když se s námi vyfotí a nasdílí to na WeChatu.


Procházeli jsme se s ní Changshu a došli jsme až do části s přes sto let starými domy (to jen tak v Číně nenajdeš) a roztomilými malými zahrádkami.


Další víkend nás čekala CSC Olympiáda. Skákali jsme do dálky, páčili, tahali za provaz, běhali štafetu, hráli volejbal i vybiku.


Náš house nic nevyhrál (jsme mírně znevýhodněné jako girls' house), ale zůčastnili jsme se v každé disciplíně a to je důležité.


35 statečných letos darovalo své vlasy a další peníze na paruky. Tentokrát jsme si do školy pozvali profesionální kadeřníky, takže mají všichni krásné účesy.


Ten samý týden byl taky Vagina Week, kdy si lidé připravovali workshopy o různých tématech každý den. Šla jsem na kurz sebeobrany a zjistila jsem, že jsem úplně slabá haha.


Nakonci týdne jsme se sešli v divadle na Vagina Monologues, kde slečny i neslečny prezentují původní monology nebo nové, které napsaly.


Upřímně děje se toho tu tolik, že už jsem zvyklá na to, že to tak je normální. Nevím, co se stane až budu pryč.

ŠOKY:
Bankovky, které máme v Číně jsou pro 1, 5, 10, 20, 50 a 100RMB a na všech je Mao. Žádný čínský Komenský, Masaryk nebo Němcová. Jen Mao. Ale, v Mekáči jsem si teď někdy kupovala zmrzlinu a ta paní mi vrátila dvě různé bankovky, které jsou 0.1 a 0.5RMB a mají na sobě někoho jiného než Maa. To mě zaujalo, a tak jsem si to vyhledala a zjistila, že z oběhu byly odebrány už v 1999, ale i tak se ke mně nejak dostaly. Na obou bankovkách jsou dvě osoby. Každá z jiné čínské národnostní menšiny, kterých má Čína hodně hodně. Očividně na všech bankovkách dřív byly menšiny, kromě poslední na které byl Mao společně se svými třemi kamarády. No, a teď je to jen on. Škoda.


Tráva na našem slavném trávníkovém kruhu umírá a tak chytře vytrhávají mrtvé drny a nahrazují je jinými. Vypadá to velmi vtipně, protože ty nové mají jinou barvu.

~ Lenka

pátek 15. února 2019

Čínský nový rok v Kantonu

V různých částech Číny se slaví Čínský nový rok jinými tradicemi. Minulý rok jsem strávila Čínský nový rok v Pekingu, který je na severu Číny. Letos jsem se tedy vydala na jih do Guangzhou (Kantonu), což je třetí největší Čínské město s populací přes 13 miliónů.

K sobě domů nás s Ezgi (z Turecka) pozvala Yuan. I přesto, že v Číně bydlíme už dva roky, tak cestování je vždycky dost nevyzpytatelné. Taxikářka, která nás brala do Suzhou na vlakové nádraží to brala zvláštní oklikou, a tak jsme chvíli myslely, že nás unese. Vlak v Suzhou měl zpoždění. Vlakové nádraží bylo na jiném terminálu, takže jsme ještě musely na metro. A když jsme byly konečně na správném terminálu, tak jsem musela na všech přepážkách čínsky vysvětlovat, že nemám pas, protože je na imigračním v Changshu. Měla jsem s sebou nějaký speciální papír místo pasu, ale ten se jim nelíbil, protože na něm mám vlasy a vypadám úplně jinak. Letadlo bylo taky zpožděné. Nějak jsme to ale zvládly a s Yuan jsme se sešly v Guangzhou na letišti.

Její babička nás uvítala nejlepšími nudlemi, jaké jsem kdy měla 15/10 bodů. Fakt nemůžou být lepší. Koukaly jsme při tom na čínskou historickou telenovelu, což dělají všechny čínské babičky. Nemusíte ani rozumět, abyste pochopili o co jde.

vypadají obyčejně, ale jsou aaaa a ty masové koule se namáčí do omáčky
Yuanina rodina bydlí v apartmánu hned uprostřed Guangzhou, takže jsme byly tři minuty pěšky od centra - Huacheng náměstí! To taky znamenalo, že jsme bydlely mezi super vysokými mrakodrapy. Na fotce vidíte takzvanou "západní a východní věž." Východní věž je sedmou největší budovou světa s 530 metry. Na fotce se to možná nezdá, ale je to taaaakhle vysoký, když vedle toho stojíte.


Na Huacheng náměstí jsou nejen mrakodrapy, ale taky opera a divadlo, sportovní stadion z Asijské olympiády v roce 2010, muzeum a knihovna. Knihovna má i celou sekci pro nevidomé. Když o tom tak přemýšlím, tak jsem žádného nevidomého v Číně předtím neviděla.

V Guangzhou bydlí hodně cizinců, takže na nás Číňané nekoukali tolik jako v Changshu, ale pořád koukali (přistiženi tři nalevo ha)


Muzeum vypadá jako velká kostka z pekla.


Moje nejoblíbenější byla výstava stovek vějířů exportovaných z Číny v minulých stoletích. Kdyby někdo chtěl vidět víc, napiště mi, mám spoustu fotek.


Zajímavá byla taky výstava vyřezávaného dřeva, které je tradiční pro tuto provincii (Guangdong). Jsou to obrazy, ale celé vyřezané ze dřeva a potřené zlatem.


Taky jsme viděly hodně porcelánu a keramiky. Vázy mi nepřipadaly nijak speciální dokud jsem si nepřečetla, že jsou deset tisíc let staré. :-O


Šly jsme se taky podívat na dinosaury a velryby, o kterých mi Yuan říkala, že jsou pravé. To byla samozřejmě úplná blbost, a tak jsem ji donutila zeptat se paní hlídačky. Ta nám ukázala jednoho znetvořeného pidi dinosaura uprostřed haha a ten byl jediný originál.


Kromě moderní části města, má Guangzhou samozřejmě také starou městskou část.


Prošly jsme si tu malými uličkami, chrámy, sídly a dvory panovníků z různých dynastií.


Tohle je divadlo na Pekingskou operu. Věděli jste, že v Číně černá a červená jsou barvy pro dobré postavy a bílá a modrá pro ty zlé?


U tohohle stolu se dřív hrálo Go, což jsou čínské šachy.


Upřímně to všechno nedokážu pořádně ocenit. Je to moc krásné a baví mě se tím procházet, ale každý dvůr, chrám a váza mi připadají stejné.

tady můžete znovu vidět typicky vyřezávané dřevo natřené zlatem a čínský porcelán
Co je ale vždycky v novém městě jiné jsou SVAČINKY!


Tyhle svačinky vydají navzájem podobně, ale některé jsou extrémně nechutné a jiné jsou mňamkózní. V Guangzhou jsem si oblíbila želé z kaštanů, sezamové křupavé sušenky a bambusový džus.

přímo z bambusu :-)
Taky jsme si v téhle části města dali tradiční tenkou rýžovou placku. Je to několiv vrstev té samé placky a uvnitř jsou kousky masa nebo hub a zeleniny. Všechno je to v octu. Získává 7/10.



Na Čínský nový rok (letos 4. února) jsme jeli k Yuaniným příbuzným do Shenzhenu, což je město, které mostem propojuje pevninskou Čínu s Hongkongem. Byla to zajímavá návštěva. Yuan svou babičku viděla po třech letech, protože se nesetkávají a navzájem moc neznají. Tahle část rodiny (od tatínka) je velmi konzervativní, a tak chtěli mimino kluka a ne holku. Když si potom Yuan její rodiče nechali, tak se nimi prarodiče přestali bavit. Nejvtipnější na tom je, že Yuaniny sestřenice jsou obě taky holky, takže se babička nedočkala ani jednoho vnuka. Za jednu noc jsme se s Ezgi dozvěděli ještě víc drama, které se v této rodině událo, ale to tady nebudu rozebírat.

Yuanin strýc a babička bydleli v jeden týden novém apartmánu. Bylo to strašně luxusní. Celý jeden pokoj byl na přípravu čaje a kouření. Měli spoustu koupelen a ložnic, takže všichni hosté včetně nás mohli přespat.

Slavnostní večeře byla s tolika chody, že jsem to ani nepočítala. Začali jsme s ústřicemi a knedlíčky z chobotnice. Potom různými jinými mořskými plody. To bylo všechno vynikající. Lidé nad 60 jedli taky syrové ryby a kraby (ne sushi), ale ty nás nenechali, že bychom prý možná umřely?

Už se do mě nic nevešlo, když nám nabídli žraločí polévku (asi tu kvůli které vymírají), ale jednu misku jsem do sebe ještě vtlačila a byla fakt dobrá 7/10. Za vyhubení žraloků to ale nestojí.


Jinak jsme stejně jako v Pekingu koukali na CCTV, kde dávali novoroční show. Jsou na ní VŠECHNY celebrity a děje se tam VŠECHNO. Je to neuvěřitelný a přeplácaný. Písně jsou na dvě témata, která se opakují: "Čína je největší, nejlepší a má krásné hory" a "pracuj usilovně, budeš odměněn."


Druhý den nás vzali i se sestřenicemi okolo Shenzhenu. Yuan rodiče nám neustále opakovali, že Shenzhen byla dřív jenom vesnička a pak najednou před padesáti lety začala růst a teď je to jedno z nejmodernějších měst Číny. Taky centrum technologií (odsud máme všichni iPhony).

Podívali jsme se k moři a dohlédli jsme až do Hongkongu (tam jsem ale nemohla, protože můj nový pas je na imigračním v Changshu, kde mi vyhovotují povolení k pobytu). Hongkong je sice Čína, ale ke vstupu potřebujete pas. Hmmm zajímavé.

Za námi Shenzhen a doleva je pak Hongkong propojený mostem
Protože bylo neskutečné vedro, tak jsme se nabalily a vydaly ... bruslit. Na stadionu byla i česká vlajka, to je hezké. Po bruslení jsme šly do ledového parku, kde jsme našly ledové skluzavky a umělou sjezdovku i s lanovkou.

Malá sestřenice (říkali jsme jí 小妹妹 -malá mladší sestra) neuměla bruslit, ale byla moc statečná a zkoušela. A ta nalevo je velká sestřenice (říkali jsme jí  妹妹 -mladší sestra)
Tahle to v Číně funguje. Pokud někoho neznáte, ale odhadnete jeho věk, tak ho můžete oslovovat bratře (mladší/starší), sestro (mladší/starší), strýci, teto, dědo nebo babičko. Mě třeba děti na ulici říkají teto a maminky na ulici starší sestro. Paní uklízečkám ve škole říkáme taky teto.

ledová skluzavka na bobech, byla dost rychlá

Hladové z bruslení jsme snědly KFC, ale to jsme nevěděly, že nás berou do fancy čínské restaurace na rybu se Sauerkraut (fakt to bylo Sauerkraut).

aaaa 小妹妹 a 妹妹 jsou hrozně roztomilé
Tohle je tedy ryba se Sauerkraut? Bylo to dobrý, ale hodně pikantní (můžete si povšimnout těch papriček), což já nemusím, takže mi k tomu objednali nudle s rybou.


Tohle jsou moje nudle. Nakonec jsem s nima jedla i rybu se Sauerkraut, ale namáčela jsem si ji do své sladké omáčky, aby nepálila. Mimochodem to za nudlemi, je takový pudink/želé, který můžete sníst, když vám z jídla hoří jazyk a hned to přestane. Mně chutná sám o sobě, tak jsem ho snědla celý.


Večer jsme šli na něco jako promenádu, ale byla to spíš mačkárna, protože každého napadlo jít na promenádu. Byly tam ale hezké ohňostroje a taky jsme potkali Turka, který dělal triky s tureckou zmrzlinou, takže jsme s ním pokecaly (mám docela fajn tureckou slovní zásobu).


Soukromé ohňostroje jsou ve městech v Číně zakázané, takže když už nejaký vidíte, tak je pořádný a od města.

Po návštěvě Shenzhenu jsme se vrátili zase zpátky do Guangzhou. Chtěly jsme vyjet na Kantonskou věž, ale za ty peníze to nestojí, tak jsme se jen přes řeku s Ezgi koukaly jak mění barvy. Nevypadá to tak, ale má 612 metrů (s anténou). Jo, ta řeka přes kterou jsme se koukaly je Perlová řeka. To vám možná něco říká. Je to třetí nejdelší čínská řeka.

U téhle věže mě taky Ezgi naštvala, takže jsem od ní utekla, koupila jsem si bubbletea a šla domů. To jsem ale nevěděla, že neumí jít zpátky sama. Doma nebyla, nemá čínskou SIM kartu a neumí moc čínsky. Tak jsem jí šla hledat, ale to vážně nejde na tak velkém náměstí ani když má barevné vlasy. Nakonec se po dvou hodinách domů dostala, ale bylo to dost děsivý.


Další den jsme na druhé straně Perlové řeky navštívily i s Yuan maminkou Guangzhou univerzitu, která patří k jedné nejlepším v Číně a byla pojmenována podle prvního čínského prezidenta Sun Yat Sena. Sun Yat Sen je docela kůl pán. Svrhl Qing dynastii a založil Čínskou republiku (tu demokratickou) v roce 1912.


Prošly jsme se po kampusu, který připomíná ty americké. Jsou tu hezké aleje a nikdo se nikam nemačká, což je fajn.

Yuan maminka s Yuan
Rodina nás pozvala do nejlepší restaurace v Guangzhou, kde si musíte rezervovat stůl týdny dopředu a to nejen během čínského nového roku. Bylo to všechno tak strašně moc dobré aaa. Postupně přinášeli víc a víc a nebylo místo na talířky, protože jsme tak rychle nejedli. Moje oblíbené byly tyhle červené rolky. Jsou z červené rýže a uvnitř je kreveta a celé je to křupavé. Pak jsem se zamilovala do kokosovomangového dezertu. Ostatní ho nejedli, tak jsem jich snědla asi pět. :-D Taky tam měli mé oblíbené kaštanové želé, spoustu dortíků, pikantní kuřecí nožičky (ty má ráda Yuan), rýžové rolky, různé druhy masa a různé kaše. Už si to nepamatuju, ale vím, že všechno mi moc chutnalo.


Kromě čínských restauracích rádi jíme v Korejských a Japonských.

nejradši chodím na korejské bbq, ale tohle bylo taky fajn

Chobotničky v japonské restauraci.

Kromě restaurací jsme jedly hodně doma, protože Yuan babička říkala, že venku je to všechno nezdravé a nehygienické. To nám vůbec nevadilo, protože vařila skvěle.

K snídani byla vždy rýžová kaše, ke které si hůlkami trháte smažené vajíčko. K obědu buď smažené nudle nebo nudlová polívka. Jednou se pokusila o boloňské špagety a ty byly hrozně roztomilý haha.

Večeře byla vždycky největší. Nikdy nechyběla ryba. Pokaždé jiný druh zeleniny, vývar s kousky lotusu (a jiných podivných podvodních brambor), smažené brambory (normální) v moc dobré omáčce, kuřecí stehýnka v podivném slizu nebo smažené rýžové rolky. Když to takhle píšu, tak to zní mastně a nezdravě, ale nebylo ani trochu. Třeba ta ryba byla smažené, ale olej jsem vůbec necítila. Kůžičku u ryby normálně nemusím, ale tady byla křupavá a vynikající.

každý má samořejmě svou vlastní misku s rýží
Čínskou kuchyni mám na Číně úplně nejradši a bude se mi po tom moc stýskat. Úplně chápu proč Číňané v zahraničí vaří své vlastní jídlo.

Můžete si všimnout, že na stole je plastová fólie, aby se nemusel mýt stůl po každém jídle. Jen se to sebere a i se zbytky jídla vyhodí. Není to úplně sustainable, ale praktické.

Posledních pár dní se ochladilo a občas i pršelo. V dešti jsem se koukala na fontánovou show. V dálce vidíte Kantonskou věž. V noci to všechno hezky svítí.


Poslední den jsem uškemrala Yuan, aby se mnou šla na pandy. Chápu proč se jí nechtělo. Čínské ZOO jsou o prázdninách neskutečně přeplněné a všechny děti kvičí. Zvířata vypadala docela v pohodě, i přesto že se určitě nemají jako v Pražské ZOO. (Jen klokani byli nějací polomrtví. Neskákali ani nechodili, ale plazili se. Je to normální?)

ZOO byla taková šedivá a zanedbaná a celkově všechno v Číně je takové šedivé, ne tak barevné jako doma. Nevím jak to popsat. Jsem si jistá ale, že třeba za dvacet let to bude barevnější a veselejší. Důležité je, že jsem konečně poprvé v životě viděla opravdové PANDY!!


Byly mega roztomilý. Ta vzadu byla aktivní a když se zrovna neládovala bambusem, tak se procházela a hrála si. Chudáci nemají žádné soukromí (viz hory křičících dětí a rodičů za plotem), ale nevypadá, že by jim to vadilo.

ŠOKY:
I přesto, že megaměsta a mrakodrapy moc nemusím, tak Guangzhou je hezky nakombinovalo se stromy a květinami tak, že bych tam i ráda bydlela. (Až na metro v určité hodiny, kdy jsem myslela, že se udusím.)


Všude je zeleň a uprostřed mrakodrapů vždycky najdete alespoň malinký parčík s orchidejemi, sakurami a jinými květinami.

Tohle je z velkého parku poblíž našeho domova. Spousta vodopádů a vysokých stromů, ve kterých hnízdí ptáčci. Lidé si sem chodí zaběhat a odpočinout.
Metro bylo vážně sebevražedné občas. Do metra se vám podařilo vlézt až na potřetí a pak jste ani nedokázali vystoupit na své stanici, protože jste byli uvězněni mezi ostatními sardinkami. Do toho se ještě někteřé sardinky hádají a stoupají vám na nohy. Já se tomu jenom smála.

Všichni zase mlaskali a krkali, ale už mi to bylo míň nepříjemné. Mlaskání nevnímám vůbec a krkání umím zdvořile ignorovat a i se na danou osobu usmát haha. Pak jím dál a chutná mi stejně. Pokrok.

Vzduch tu byl čistý a moc hezky se mi dýchalo!

Součástí mého novoročního předsevzetí je alespoň jedna kniha měsíčně. Na únor jsem si z knihovny půjčila debatu mezi čtyřmi chytrými pány o tom, jestli Čína bude vládnout 21. století. Výsledek debaty - nebude. To mi taky řekl každý příbuzný, u kterého jsme byli a viděli mojí knížku. Čína ale bude stopro hodně důležitá, takže je lepší se kamarádit.

Letošní rok je rok prasete, takže všude okolo chodily děti s prasátkem Pepinou od hlavy k patě.


~ Lenka