čtvrtek 14. března 2019

Procházky po Changshu a olympiáda

Po čínském novém roku jsme my druháci měli dva dny (nevím, kdo to vymyslel...) na to připravit se na maturity na zkoušku. Říká se jim MOCKS a je to v podstatě celá maturita zmáčknutá do ani ne dvou týdnů. Občas jsem měla pocit, že mi upadne ruka a vyteče mozek uchem, když jsem dopsala třetí dvouhodinový test ten den. Jinak to byla fajn zkušenost. Testy mě psát baví z nějakého podivného důvodu a aspoň teď vím, co se musím v následujících dvou měsících doučit.

Konec maturit na zkoušku jsem oslavila dlouhou procházkou po blízké univerzitě. Nenápadně jsem se vplížila až do jejich kolejí. Věděla jsem, že to nebude nic moc, ale byla to ještě horší. Všude byla plíseň, strašná zima, žádná teplá voda... Všichni měli dobrou náladu, tak to je důležitý.

Pokud chcete teplou vodu, musíte si ji nahoru až do šestého patra vynést v těchto nádobách.

Univerzitu od města dělí kanál, ve kterém místní loví ryby, i když se to nesmí. Uprostřed na věšáku můžete vidět, jak se ryby suší? Z různých materiálů, které najdou na ulici si staví přístřešky nebo vytváří malá políčka na rýži a pěstování podvodních brambor.

Domluvila jsem se se spolubydlícími, že spolu budeme mluvit jenom čínsky. A když poslouchám o čem si lidé okolo mě v čínštině povídají, tak většinou rozumím, což je vážně super. Pravou ústní maturitu z čínštiny už mám za sebou a myslím, že se to povedlo. Prý jsem moc krátce mluvila o obrázku, ale jinak jsem odpověděla všechny otázky a použila i několik složitějších frází. Určitě jsem se toho ale hodně naučila a příští rok se plánuji učit na HSK 4, což je něco jako B2 úroveň.

Svačinkyyy! V Číně opravdu nejde žít zero waste. Brečím, když vidím tolik plastu, ale nic se nedá dělat.
Jako house spolu kromě každodenního křičení z balkónu zas tak moc neděláme. Na křičení si začali studenti z budovy naproti stěžovat, takže nám možná ani to nezbyde. Tak jsem zorganizovala filmovou noc. Odhlasovaly jsme Bohemian Rhapsody a zdravé svačinky.


Ukulele klub pořád jede. Počet členů se ustáluje na pěti, což je tak akorát. Už to i vypadá, že bychom mohli vystupovat, tak něco začnu vymýšlet.

V lezení po stěně jsem se zlepšila. Ještě nevylezu úplně nahoru, ale už jsem ze 3/4 tam a mám z toho vážně radost. Začala jsem posilovat ruce, taky lezu po zdi horizontálně dokola a hodně to pomohlo! Hned po lezení jsem měla orchestr a ruce byly tak slabé, že mi několikrát vypadl smyčec, ale stálo to za to. Cítím, že dokonce roku budu nahoře.

Nevím, jestli jsem to už zmiňovala, ale naše škola otevřela takzvaný United Market, takže máme obchod na kampusu, kde se dá sehnat v postatě cokoliv a už nemusíme přebíhat šestiproudou silnici do Jimailongu (supermarket asi kilometr od školy).

Summer a Ken napekli sušenky a pozvali nás k sobě domů. Summer nám povídala o tom, jak když byla malá, jedla jen dvakrát denně. Celá vesnice měla dohromady sud ředkví a nic jiného na celý rok. Maminka půl ředkve nakrájela na hranolky a naložila do soli. Summer měla dvakrát denně jen pár hranolek a když šla ráno do školy, tak měla takový hlad, že se musela opírat o zdi na ulici. Vždycky když nám něco takového poví, tak se u toho směje a rozdává sušenky.

Taky nám povídá jak jim ve škole říkali, že ta nejlepší věc, která by se jim někdy mohla stát by byla uvidět naživo Mao Ce-tunga. Říkali jim to tak často až tomu uvěřila a strašně moc ho chtěla vidět. A když potom umřel, měla pocit jakoby to bylo to nejhorší na světě a plakali celá vesnice na náměstí. V každé učebnici byly Maovy citáty zvýrazněny červeně a museli je znát na zpaměť.

Jak jsem asi před měsícem psala, že pojedu do provincie Fujian opravovat tradiční čínské domy, tak to jsem si rozmyslela. Všichni v té skupině jsou moji kamarádi a chtěla jsem poznat někoho jiného :-D.

Na poslední chvíli jsem z toho vycouvala a přidala jsem se k mnohem menší skupince, se kterou budeme jezdit Zhejiang provincii autobusem. Každý den někde zastavíme a budeme jen tak hrát na ulici Country hudbu. Zjistila jsem, že na housle neumím ani trochu improvizovat, a tak teď večery trávím ve zkušebně cvičením pentatonických stupnicí.

Taky se mi tím splní sen, protože jsem vždycky chtěla být v hudební skupině. Scházíme se každý den a zní to celkem dobře i s naším originálním složením: zobcová flétna, housle, bicí, dvě elektrické a jedna basová kytara (občasné rumba koule haha).

海底捞 je má nejoblíbenější hotpot restaurace. Jestli někdy navštívíte Čínu, musíte sem.
Moje spolubydlící Sia z minulého roku se nás rozhodla navštívit, a tak jsme si zašly jako pokoj B507 na hotpot. I přesto, že jsme si zamluvily stůl, tak jsme čekaly už asi hodinu, a tak jsem zašla za panem manažerem a řekla, že mám dneska narozeniny. Ani o tom nepochyboval a hned nám dali stůl. Začali hrát "hodně štěstí zdraví" a i mi přinesli dort a malý dárek.

Ten samý víkend nás pozvala s Ksenijou, Andjelou a Robinem jedna náhodná bohatá paní na večeři. Takové věci se tu dějí často, protože to pro ně vypadá dobře, když se s námi vyfotí a nasdílí to na WeChatu.


Procházeli jsme se s ní Changshu a došli jsme až do části s přes sto let starými domy (to jen tak v Číně nenajdeš) a roztomilými malými zahrádkami.


Další víkend nás čekala CSC Olympiáda. Skákali jsme do dálky, páčili, tahali za provaz, běhali štafetu, hráli volejbal i vybiku.


Náš house nic nevyhrál (jsme mírně znevýhodněné jako girls' house), ale zůčastnili jsme se v každé disciplíně a to je důležité.


35 statečných letos darovalo své vlasy a další peníze na paruky. Tentokrát jsme si do školy pozvali profesionální kadeřníky, takže mají všichni krásné účesy.


Ten samý týden byl taky Vagina Week, kdy si lidé připravovali workshopy o různých tématech každý den. Šla jsem na kurz sebeobrany a zjistila jsem, že jsem úplně slabá haha.


Nakonci týdne jsme se sešli v divadle na Vagina Monologues, kde slečny i neslečny prezentují původní monology nebo nové, které napsaly.


Upřímně děje se toho tu tolik, že už jsem zvyklá na to, že to tak je normální. Nevím, co se stane až budu pryč.

ŠOKY:
Bankovky, které máme v Číně jsou pro 1, 5, 10, 20, 50 a 100RMB a na všech je Mao. Žádný čínský Komenský, Masaryk nebo Němcová. Jen Mao. Ale, v Mekáči jsem si teď někdy kupovala zmrzlinu a ta paní mi vrátila dvě různé bankovky, které jsou 0.1 a 0.5RMB a mají na sobě někoho jiného než Maa. To mě zaujalo, a tak jsem si to vyhledala a zjistila, že z oběhu byly odebrány už v 1999, ale i tak se ke mně nejak dostaly. Na obou bankovkách jsou dvě osoby. Každá z jiné čínské národnostní menšiny, kterých má Čína hodně hodně. Očividně na všech bankovkách dřív byly menšiny, kromě poslední na které byl Mao společně se svými třemi kamarády. No, a teď je to jen on. Škoda.


Tráva na našem slavném trávníkovém kruhu umírá a tak chytře vytrhávají mrtvé drny a nahrazují je jinými. Vypadá to velmi vtipně, protože ty nové mají jinou barvu.

~ Lenka