sobota 8. září 2018

Začátek školy, netopýr a street food

Jsem zpátky! Cesta byla příjemná (tentokrát jsem nečekala 23 hodin v Moskvě, tak proto) a zajímavá. Ve Frankfurtu jsem narazila na svého spolužáka z Francie a jistou Andreu z Rumburka, která také letěla do Šanghaje, kde bude dva měsíce pracovat jako modelka.

Jsem moc ráda, protože se mi podařilo úspěšně přepravit housle a když jsem přijela, tak jsem od kamaráda dostala ukulele jako dárek. Ideální.

Ve škole jsem s radostí zjistila, že mám zase největší pokoj a můžu si vybrat nejlepší postel, protože mé další dvě spolubydlící ještě nepřijely. Na přivítanou nám naši HOD -head of house- Donald a Kristina upekli moc dobrý chleba, což se jen tak v Číně nevidí. Pekáren je tu hodně, ale všechno pečivo je sladké a s podivnou pachutí.

Hned druhý den jsem se vydala na nákup ovoce a zeleniny, kterými se dokrmuji. Ve "village" (místo kam chodíme na levný street food) i v Jimailogu (nejbližší supermarket) jsou teď výhodně hrozny a banány, takže si je nakupuji a potom mrazím. Vydrží mi tak dýl a chutnají jako zmrzlina! :-)


Maminka mi do kufru přibalila dvě ekokom tašky na plast a papír a začali jsme tak v našem pokoji pořádně recyklovat. Jenom za týden jsme je obě tašky naplnily a hned se cítím líp, že toho tolik nemusí jít do směsného.


Moje spolubydlící jsou letos Wan Xin z Henanu, Ruiqi ze Suzhou a Soojin z Jižní Koreji. Soojin hodně dbá na soukromí (takhle si zabarikádovala skříní a záclonou polovinu pokoje), je hodně citlivá na jakékoliv zvuky a pořád musí uklízet, což je velká změna od minula, ale jinak spolu vycházíme snad fajn. Nikdy mi nic neřekne do očí, ale už třikrát mi nechala na stole svačinku a dopis, ve kterém mě prosí, abych si nevodila kamarády do pokoje. Od čeho ale potom pokoj máme? No, o tomhle si s ní budu muset ještě popovídat.


Škola vypadá stejně, jen už máme přistavěnou celou vesnici v čínském tradičním stylu, kde bydlí učitelé. Taky se nám objevil skleník. Ten ale ještě není v provozu.


Bála jsem se, že ve "village" nebudu nic moct jíst. Všechno to je masité a mastňoučké. Našla jsem tam ale stánek, kde pán vyrábí mňamkové zeleninové jiaozi (čínské knedlíčky).


Návrat do školy a narozeniny Soojin jsme oslavily hotpotem. Mňaaam je to moje nejoblíbenější jídlo v Číně. Nejprve si vyberete, jak moc chcete pikantní vodu na vaření nebo jestli chcete nepikantní (jako já), tak třeba vodu s houbovým základem. Zvlášť si objednáte různé druhy hub, zeleniny, nudlí a tofu (případně různé druhy masa a mořských plodů). Potom si jdete připravit svou vlastní omáčku a když se vrátíte ke stolu už se vám tam vaří voda s kořením a do té si můžete začít házet jídlo, které vám přináší. Už jsem si konečně zjistila, jak se tomu říká česky. Hotpot je "horký kotlík", což zní dost hrozně.

První dva týdny jsme měli připravený Orientation Week pro naše prváky. Prváky v našem domě Heimat jsme přivítali rituálem (složili přísahu na morčata Donalda a Kristiny) a pozorováním východu slunce se sušenkami.


Se Salihou a mým novým ukulele jsme na Open Micu zazpívaly De Nimes (česká písnička s francouzským refrénem of Radůzy - skauti ví). Ostatní měli připravená vystoupení s prváky z jejich země. Saliha ani já prváky nemáme, a tak jsme alespoň vystoupily dohromady a po Open Micu za námi přišlo hned několik prváků s tím, že nemají druháka, a tak jsme je všechny adoptovaly. :-)

Dál jsme měli Zhi Xing fair. Zhi Xing se u nás říká poškolním aktivitám. Znamená to něco jako učíme se děláním. V orchestru a sboru určitě zůstávám, ale chci si zkusit něco úplně nového. Možná se přidám k badmintonu nebo Afrobeat dance - africký tanec (už jsem s nima několikrát něco secvičila a vystupovala, nikdy ale ne oficiálně). Povinně si musím vzít čínskou aktivitu, ale ty které mě zajímají jsou ve stejnou dobu jako orchestr, takže nevím nevím.


Pagoda na Fangta street
Součástí Orientation byla taky Changshu challenge. V menších skupinkách jsme cestovali po Changshu a plnili úkoly. Počítali jsme schody v pagodě. Hledali jsme posvátné mísy, poklady a bezhlavé sochy v čínské zahradě.

Když jsme čekali na bubbletea, tak jsme si s Danche zašly sednout do obchodu s telefony, protože nás bolely nohy. Paní prodavačky byly moc zvědavé, že vidí cizince, a tak se k nám všichni zaměstnanci přidali do kroužku a dali jsme pokec v čínštině, což bylo dost hustý. Jieke (Česko) ani Maqidun (Makedonie) jim nic neříkalo. Ouzhou (Evropa) už ale jo. Bavili jsme se o Číně, o škole, o počasí, o povoláních a o rodině a pak nám došla témata, a tak jsme se usmály a rozloučily.

Changshu challenge nás dál dovedla do muzea a knihovny. Cestou k hoře Yushan jsme se ztratili a autobus, který by nás vzal na další stanoviště jsme taky najít nemohli. Hezky jsme se prošli ve vedru na sluníčku, takže jsem se pěkně spálila. Všechno to ale zlepšílo to, že jsme si mohli koupit cokoliv k obědu a naše škola to proplatila.


Běháním po městě nám pěkně vyhládlo. Zašli jsme na sushi, pak ještě na xiaolongbao (taky něco jako čínské knedlíčky) a nudle. Proč ne, když nám to škola proplatí.

Xiaolongbao se od jiaozi liší tím, že se paří v takových děravých bambusových košíčcích a knedlíšky mají trochu jiný tvar. To napravo je sojové mléko v lahvi na kolu. 


Dole na obrázku je má letošní crew. Crew je skupinka se kterou se pravidelně setkáváme a radíme se s naším Advisorem (poradce). Letos je mým advisorem Ken (třetí zleva)! Je to můj učitel ekonomie. Vyhráli jsme to, protože on a jeho žena Summer jsou super hodní. Zvou svou crew každý týden k nim domů na sušenky a ovoce a jen tak si povídáme.

emm tyhle emoce v náš probouzí IB
Stejně jako minulý rok jsem se přihlásila na hiking trip. Je ale omezený počet míst, a tak se losuje a víte co??? Tentokrát jsem jedna ze 16 lidí, kteří byli vylosováni. Jupíí. O prádninách (Golden Week) budeme čtyři dny stanovat a chodit po horách.
Ve škole je toho fakt hodně. Pořád nějaké deadlines. No a v sobotu přišlo ACT, na které jsem bohužel neměla čas se připravit. Nijak tomu nepomohlo, že nám do místnosti v polovině testu vletěl NETOPÝR. Jako co to sakra? Nevím, co víc absurdního se mohlo stát. Nejdřív jsem se nemohla přestat smát a potom mi začal létat u hlavy a všude a už mi to k smíchu moc nepřipadalo. Nakonec se jim ho podařilo vyhnat pryč. Už tohle ale nechci nikdy víc.

Za odměnu jsme šly s Ezgi, Huali a Jennifer na karaoke. Oblékly jsme se extra jako k-pop stars a zpívaly jsme hlavně korejské a čínské písničky. Nikdy by mě nenapadlo, že bych začala poslouchat k-pop, ale byla jsem moc dlouho v přítomnosti Ezgi a mírně to na mě přenesla. A čínské písničky mě baví, protože si s nimi procvičuju znaky a mám pak hroznou radost, když se mi povede správně zazpívat celou větu.

Našli jsme podezřele levné KTV, které nás stálo každou ani ne 30Kč na tři hodiny. Nacházelo se v pátém patře dávno zavřeného obchodního centra a bylo moc hezky vyzdobené do stylu Alenky z Říše divů.
Ezgi a její oblíbená pikantní smažená kachcí střeva na špejlích.
Moc jsem si oblíbila zhou. Zhou je rýžová kaše se zeleninou a třeba ještě houbami. Je mňamková, léčivá, hypoalergenní a taky super levná. :-) Pak mi taky moc chutnají baozi a ty máme občas i u nás ve školní jídelně. Moc mě baví koukat se po různých stáncích s jídlem, i když to třeba papat nemůžu. Pár jsem jich vyfotila, abyste měli představu.

Tady se smaží různé batáty a sladké brambory. Taky tu mají hodně pikantní nudle.

Můj oblíbený chuan'r. Maso, tofu nebo zelenina na tyčce, která se smaaží a potom potírá sladkou nebo pikantní omáčkou.

Různé druhy masa a zeleniny. Vypadá to trošku děsivě, ale je to mňam.
ŠOKY:
I přesto, že nám minulý rok zabudovali podzemní zalévací systém na trávu, tak nám zase uschla. Některé stromy se neuchytily a také už je mění. Stromy i trávu nám na kampusu mění samo město, takže my do toho nemáme co povídat.

Sice tu nemáme nového Poláka, Čecha, Slováka, Slovince, Chorvata, Černohorce, Srba, Bosňana ani Makedonce, za to se nám tu ale objevili čtyři Albánci, dvě Ukrajinky, jedna Ruska, jedna Moldavanka, jedna Litvanka a asi čtyři Bulhaři taky.

Zúčastnila jsem se několika college interviews. Každý týden nám na kampus přijíždí zástupci z vysokých škol po celém světe (hlavně ale z USA a Asie). Kromě přednášek se můžeme také přihlásit na dvaceti minutové interview. Pár škol se mi líbilo, a tak jsem šla. Bylo to občas dost děsivý. Paní z Colorado College se smála celých dvacet minut, přísahám. Byl to úplně nepřirozený smích a nutil mě smát se taky a pak jsem byla zbytek dne vyčerpaná. Pán z Carleton College mě znervóznil složitými otázkami, a pak jsem byla zbytek interview pomatená a na interview z Pitzer College to už šlo v pohodě, protože jsem byla vytrénovaná.

Co se nejvíc řešilo první měsíc školy je náš nový ředitel. Je to předchozí ředitel UWC Mahidra a s jeho příchodem se nám taky zpřísnila pravidla. Nebo spíš zavedla pravidla bych řekla. Poprvé od začátku UWC Changshu má naše škola oficiální školní řád a systém řešení porušení řádu. U nás na gymplu mě nikdy nenapadlo, jak je tahle věc důležitá. Minulý rok se totiž u nás na škole děly různé věci, ale nebyl žádný oficiální dokument, který by je řešil. Celkově s Pelhamem (náš nový ředitel) souhlasím. Jen jsem smutná, že teď máme check o víkendech stejně jako o všedních dnech. To znamená, že musíme být na kampusu do půl desáté (původně to bylo půl dvanácté). Taky se přísněji řeší pátý/á spolubydlící (když u vás po checku najdou člověka, který tam nepatří).

~Lenka

Žádné komentáře:

Okomentovat