čtvrtek 19. října 2017

Mravenci nám osídlili pokoj a hrála jsem na cizí housle

Páteční večer jsem strávila u Donalda,  Kristiny a jejich dvou morčat doma s humusem a deskovými hrami. Hru jsem úplně pochopila až když mi zemřeli všichni vojáci, ale svou misi jsem splnila. Předala jsem robůtka Eleně a vyhrály jsme!

Už ani nevím proč přesně jsem se rozhodla jít na čínskou Talent show, ale bylo to teda něco. Nakonci Talent show vystupovali lidi z naší školy z Multicultural a Afrobeat dance (byli vážně skvělí), a tak Media group dostala lístky od školy zadarmo, aby mohli natáčet a dělat fotky. Já sice nejsem z Media group, ale přiškvařila jsem se k Alanovi a nosila mu pěkně těžký stativ, takže myslím, že jsem si ten lístek zasloužila.


V show (je to něco jako naše Československo má talent) vystupovali nesmírně nadaní lidé. Moc jsem fandila ninja holce v zeleném hábitu a hádejte co? Vyhrála! Na druhém místě se umístily tancující babičky převlečené za uklízečky. Nechápu, jak to mohly vyhrát. Jediné jejich vystoupení se mi nelíbilo. Jiný kraj, jiný mrav.


Také jsem si procvičila čínštinu. Vždy když jsem konečně pochytila slovo jednoho z moderátorů, tak jsem ho nadšeně zopakovala a Alan se vysmál mé výslovnosti. Když se show blížila ke konci, hlas z řady přímo před námi - hlas mé čínštinářky, která tam celou dobu seděla aniž bych to věděla a poslouchala - se mě zeptal na znak, který zrovna promítali. Ten den jsme ho probírali v hodině a já si vzpomněla, takže jsem zaperlila. :-D



V pokoji se nám objevila mravenčí rodinka. Mravenci vychází z Miniiné části pokoje (viním za to její svačinky) a potom cestují k mému stolu po parapetu. Nejdřív jsem je milosrdně odcvrnkávala z okna, ale teď už jsou mi jejich životy ukradený a rozmazávám je o stůl penálem.

Mou oblíbenou částí týdne bylo GIF (Global Issue Forum) od Mr Zhu. Mluvil o tom, jak se Číně podařilo dosáhnout tak obrovského ekonomického růstu za pouhých pár desítek let. Než jsem tam přišla, ani mě tak nezajímalo, jak to Čína udělala. Jen jsem si chtěla na hodinu a půl sednout a někoho poslouchat. Ale zapůsobil na mě tak, že jsem se nemohla dočkat až nám konečně prozradí to tajemství. Mana vedle mě to tak neprožívala. Třikrát usnula! :-D

GIF mě celkově hodně baví. Nejvíc se mi zatím líbilo GIF o slonovině. Přišel prezentovat sám Hongxiang Huang, který účinkuje ve filmu The Ivory Game. Další na řadě budou o zdrojích energie do budoucna a pak o genocidě v Myanmaru.


Před prázdninami jsem zažádala o kartu ke kolu a teď jsem si ji vyzvedla, takže již brzy se můžu vydat na výlety dál než podél jezera, k univerzitě a do supermarketu.

Ukázalo se, že jsem dva měsíce hrála na cizí housle. Pět minut před začátkem orchestru jsem si šla jako vždy do skříňky pro housle. Nebyly tam. Docela jsem zpanikařila, protože je používám jen já a jsou školní, takže když je poškodím nebo ztratím, platím. Náhodou kolem mě ale šel Bornnie a náhodou se zeptal, jak se mám. Tak jsem mu vylíčila, co se děje a náhodou to byl on, kdo housle ze škříňky vyzvedl. Díky bohu za ty náhody.

Ukázalo se, že mi Christoph (učitel hudby) přidělil housle, které nebyly školní, ale někomu patřily. A ten někdo byla Esther z Hong Kongu. Hned po večeři jsem se Esther vydala hledat, abych se jí převelice omluvila. Byla úplně v pohodě a dokonce mi nabídla, že na ně můžu hrát, jestli chci, protože jsou o trochu lepší než ty školní. Po předchozí zkušenosti s prasknutím struny, jsem radši odmítla a přijala další plastové školní housle od Christopha.

Se sborem jsme se narychlo začali připravovat na pěveckou soutěž pro nerodilé mluvčí v Suzhou, která bude už za měsíc. Zpíváme přes tisíc let starou báseň z Tang dynastie - 水调歌头 Shui Diao Ge Tou. O našich úspěších a neúspěších budu informovat.

Příští týden mě čeká hodně důležitých testů a FOA (Further Oral Activity), tak mi prosím držte palce. A až to všichni zvládneme, tak se vydáme na Project Week!

Project Week je týdenní výlet, při kterém se soustředíme na službu v zaostalejších částech Číny. Naše skupinka pojede učit osiřelé děti ze základní školy v Jiangxi provincii.

Další dvě provincie, ve kterých budou učit ostatní jsou Hebei u Pekingu a Hainan!!! Hainan je tropický ostrov s mangama a plážema (čínská Havaj), který jsem si dřív v zeměpisu pletla s Taiwanem. Všichni jim závidíme, ale i tak se moc těšíme na naše dobrodružství.

Přidala jsem se k programovacímu kroužku pro začátečníky vedeným Markem z Bosny. Myslela jsem, že nic nevím, ale pak jsem tam byla za husťáka, který ví co je NOR a sběrnice.

S biochemickým oddělením Ulabu se pečlivě připravujeme na první návštěvu školy. Zkoušeli jsme jaké pokusy se budou dětem líbit a jak je jednoduše vysvětlit. Teda zrovna já jsem hodinu v kuse krájela a vařila červené zelí, ale i tak to byla zábava. Už se moc těším!


Posilovnu a běhání jsem teď nahradila bazénem. NIKDO tam není. Občas tam tada přijdou namakanci, co plavou třikrát rychleji než já, ale jinak nikde ani noha.

Search Results


ŠOKY TÝDNE:

Jingyi neznala ani Nutellu ani Simpsonovi.

V Číně se holka může vdávat ve dvaceti a kluk až ve dvacetidvou.

Poprvné jsem ochutnala jackfruit. Zvenku to vypadá jako přerostlé zelené dračí vejce. Uvnitř je dužina, která obaluje žluté malé paprikobanánky s peckou o velikosti datle uvnitř. Nůž, kterým to naporcujete už nikdy neumyjete. Celý bude od lepkavé žvýkačky, která z toho vytéká a pak to zaschne a bude to ještě horší. Je to ale vynikající a je zábava probírat se dužinou a hledat banánky, které skutečně mají banánovou příchuť.



Sia byla nemocná a pořád posmrkávala. Nemohla jsem to už vydržet, a tak jsem sebrala odvahu a řekla jí ať se už konečně vysmrká a že mě to nepohorší. A ona překvapeně: "Ale já bych se moc ráda vysmrkala, jen jsem myslela, že je to v Evropě nezdvořilé, a tak před lidma z Evropy nesmrkám." A já na to: "To si děláš srandu? Všichni říkají, že je to nevhodné v Číně! Nezdvořilý je posmrkávat - jako to teď děláš." O co tady jde? Fakt nevím. Možná se to liší v provinciích nebo je to jen Japonsko?

Běhat venku jsem přestala, protože to začalo být pěkně nepříjemné. Chodila jsem radši za tmy, aby nikdo neviděl, že jsem bílá, ale i tak u mě za půl hodiny přibrzdilo pět aut a začali na mě něco křičet nebo na mě jen čumět. Ještě, že nerozumím, ale už nechci aby se to stalo znovu. Fakt jsem měla chuť jim něco říct, ale nechtěla jsem je naštvat. Je to dost otravný, takže bazén je bezpečnější.

~ Lenka

Žádné komentáře:

Okomentovat