úterý 12. prosince 2017

Turecká večeře, AME a vánoční koncert

AME (African Middle Eastern Cultural Week) odstartoval hostinou. Po celém Glass house byly stánky různých zemí od Zimbabwe přes Rwandu a Lebanon až po Írán. Došla jsem zrovna ke Keně, když ke mně Linda přišla, že už musíme jít na zkoušku se sborem, tak jsme si nabraly, co nejvíc do rukou a běžely do hudební mísnosti.

V Music room jsem strávila celý týden (ne, že by mi to vadilo). V sobotu jsme zpívali pro velectěné členy čínské vlády, na kterých dle mého názoru utratila škola zbytečné peníze, za které mohli zaplatit stipendia pro budoucí Lenky.

V neděli jsme zkoušeli se sborem, protože se nám blíží dva koncerty. V pondělí jsme se sešli s pár lidma, kteří si chtějí na Vánočním koncertě zazpívat Tichou noc ve svém jazyce. V úterý jsme měli zkoušku s orchestrem, protože se nám taky blíží dva koncerty. Ve středu jsme zkoušeli orchestr a sbor dohromady, což jsme trochu s Isabel nedomyslely, protože jaksi nejde zpívat ve sboru a hrát v orchestru najednou.

A ve čtvrtek jsme měli náš první vánoční koncert. Autobusem jsme se dopravili do luxusního pětihvězdičkového hotelu v Changshu s vánoční výzdobou od garáží až po střechu. Zaměstnanci byli v Santa Clausovských kostýmech. V hale stál obrovský přezdobený stromeček a do toho hráli Jingle Bells. Globalizace. (V Číně se Vánoce neslaví pokud vám to ještě nedošlo.)


Naší největší motivací byla večeře, kterou nám hotel slíbil. Měli tam vynikající citrónové dortíky (úplně jsem si přišla jak na Sansině svatbě), SÝR! a nejlepší maso, jaké jsem ochutnala v Číně. Přišlo se na nás podívat spoustu cizinců. Vůbec jsme jich tolik v Changshu neočekávali. V Suzhou to jo, ale v Changshu?

Dělám pokroky. Dala jsem si rozhovor v čínštině ve výtahu s naší AI (uklízečka). Zeptala jsem se jí, jak se má a vysvětlila jsem jí, že teď jdu na oběd. Vážně se chci čínsky naučit, ale jde to pomalu. S každým novým znakem, který se naučím zapomenu dva staré. Budu se víc snažit.

S Ezgi jsme se samy naučily slova jako pomsta, vražda nebo mozek a občas je jenom tak zničehonic vykřikneme. Je to fakt vtipný.

Když přežiju poslední týden plný testů, zbyde mi už jeden chill týden do prázdnin. Jeej. Řekla bych Vánoc, ale Vánoce letos spíš slavit nebudu. S Isabelle poletíne na Hainan.


S Ulabem chci určitě zůstat i příští semestr, protože věřím, že to, co děláme, má smysl. Tenhle kluk s krásným komunistickým šátečkem mi pověděl (stějně jako ostatní děti ve třídě - udělala jsem si menší průzkum), že jeho rodiče make clothes. Třeba jedno z těch dětí nadchneme do vědy tolik, že se nepřidá k ostaním v továrně, ale bude se dál vzdělávat.


Těm dětem je dvanáct mimochodem. Vypadají na děvět jak jsou malinký.


Hned po Ulabu jsme s Eway zajely do Metra nakoupit mňamky pro naši Crew, se kterou jsme měli vařit večeři v mezinárodní kuchyni. Nakonec ale většina lidí nemohla, takže jsme si jen povídali a jedli brambůrky a zmrzlinu s naším Crew leaderem Jean-Noëlem, jeho ženou a dcerou.


Eyup (učitel matiky) pozval naši třídu k sobě domů na tureckou večeři. Připravili jsme spolu pide se špenátem a výborným rajčatovým salátem. Po AME Cultural show jsme se ještě někteří vrátili zpátky na čaj.

S Kiki (jo, Kiki, máme tady taky Kiki) jsme si šli poslechnout koncert studentů hudby. Nahrával se a potom za něj dostanou známku, takže byli všichni nervózní.

AME Cultural show a Wedding party byly na zakončení AME Cultural Week. Cultural Weeks mám moc ráda. Každý den máme spoustu přednášek a workshopů, kterých se můžeme zůčastnit. Šla jsem si například poslechnout o tom, jaké je to v Íránu po islamizaci od Yasaman a Julique. Paula s Fiyinem vysvětlili, jaké mají problémy v Nigérii s ropou. GIF bylo tentokrát o tom, proč pomoc od západních neziskových organizací v Africe není efektivní a jak si Afrika dokáže nejlíp pomoct sama.

Týden jsme zakončili Open-micem, kde lidé vystupují s kouzelnými triky, zpíváním, tančením nebo básničkami. Sam (college counselor z Koreji) zahrál můj oblíbený duet od Händela!

ŠOKY:
Naše škola ještě nepochopila, že některé ty stromy, kytky a tráva tady prostě neporostou. Přijel jeřáb a začal vytahovat stromy a místo nich tam strkat nové. Kytky mění každých čtrnáct dní, protože déle nepřežijí a za náš krásný grass circle by dostalo stipendium čtyřicet Lenek.

To mě taky vede k tomu, že Natalia z Polska nebude mít prváka! Má jediná naděje. Polákům nabídli jen 20% stipendium a to tam nikdo platit nebude, takže můžeme plakat spolu.


Když narazíte na něco rozbitého nebo nefunkčního kdykoliv během dne, stačí to vyfotit, poslat a do hodiny je to opravené.

~ Lenka

Žádné komentáře:

Okomentovat