čtvrtek 12. dubna 2018

Velikonoce a Šanghaj

Druháci odjeli na Project Week, takže jsme měli pozměněný rozvrh. První dva dny jsme místo školy pracovali ve skupinkách na group 4 projects (projekt, ve kterém dostanete téma a máte ukázat, jak je důležité koukat se na to z pohledu všech přírodních věd). V naší skupince (Joyce, Edmond, Washington a já) jsme neměli páru, co budeme dělat a přihlíželi jsme, jak ostatní dopisují své práce o modrých a červených obrech. Nám se nic psát nechtělo.

Napadlo mě, že bychom mohli vyrobit model města a podle simulátoru, který jsem našla na internetu modelovat kvalitu vzduchu. S Joyce jsme hned začaly řezat krabice a vyrábět autíčka, mosty a továrny. Edmondovi se to z nějakého důvodu nelíbilo, ale po dvou hodinách trucování taky začal vyrábět malé stromy. 😀


Celý týden nám svítilo sluníčko a bylo krásně. Ještě pořád mi jedna holka nevrátila bike card. To je tu takový zvyk. Lidi si půjčují a nevrací, i když jim to připomínáte každý den po tři měsíce. Půjčila jsem si ale od ostatních (já vracím) a s Ezgi a Soojin jsme vyjely na projížďku kolem jezera a potom na večeři do Village.

Zjistily jsme, že v Jimailongu prodávají malé želvičky jako mazlíčky jen za 10kuai (35Kč). Některé z nich vypadaly mrtvě a možná i byly. Chudáci.

Každý den běháme nebo jezdíme kolem jezera na kole, protože Spartan race se blíží. Otevřeli nám taky po třech měsících bazén. Když jsem chodila plavat před Vánocemi, byli jsme tam maximálně dva. Šla jsem si zaplavat už první den, abych si zkusila jaké to je plavat bez čepice (nemusím ji nosit, protože nemám vlasy jeej). Mačkalo se nás tam dvacet!

Stalo se, že jsem byla zase pozvána na večeři v Šanghaji. Tentokrát v hotelu Amanyangyun. Naše škola pořádala aukci, kde se dražily obrazy studentů a přátel školy, čajové sety, perly a vína. Já zpívala 水调歌头. Tatiana hrála na klavír, Tathagato na house a Han na er hu (čínský tradiční nástroj). Vystupovali jsme samozřejmě v národních kostýmech. Usmívali se na bohaté Číňany, kteří nám platí stipendia a snažili se jim vysvětlit, co UWC je.

Hotel je postavený na okraji Šanghaje. Přivezli sem tísíce let staré stromy (ten, který zalévám je nejstarší - asi 2000 let - a když si ho zalejete, splní se vám přání) a zbytky budov, které moc hezky zrekonstruovali.
Večeře skončila pozdě a na kampus jsme přijeli ještě později, takže jsem nebyla schopná se ráno probudit a jít do kostela, jak jsem plánovala na velikonoční neděli.

Dopoledne jsme barvili vajíčka a plnili plastová sladkostmi a vzkazy. Poschovávali jsme je po hřišti. Připravili jsme velikonoční piknik pro ty, co slaví Velikonoce a hlavně pro ty, co ne. Přišli i učitelé s dětmi, které byly nadšené hlavně z egg huntu. Vyprávěli jsme si o tom, jak se kde Velikonoce slaví a co vůbec jsou. Hráli jsme hry a jedli. Bylo to moc hezké odpoledne. ☺️

(Za ten půl rok, co tu jsem mi došlo, jak jednoduché je něco zorganizovat a jak je to vždycky zábava. Důležité je namotivovat lidi, aby přišli, mít tak nějak představu, co budete dělat a pak už to samo funguje.)

Velikonoční prázdniny jsme neměli, protože Velikonoce se v Číně neslaví, ale za to jsme měli Qingming festival. Něco jako dušičky u nás. Rodiny chodí k hrobům svých příbuzných a nosí jim květiny.

S Yuan a Ezgi jsme si udělaly výlet do Šanghaje.

Nanjing road


Hodinu jsme hledaly Ezgiinu oblíbenou tureckou restauraci. Byly jsme si stopro jisté, že jsme podle mapy správně a pak jsme zjistily, že ji zavřeli v roce 2015. Naštěstí jsme našly jinou tureckou poblíž.



Jestli někdy navštívíte Čínu, určitě zajděte na takzvaný fake market. Většinou se nachází v podzemí. Je tu spoustu malých obchůdků se suvenýry, všelijakými předměty a především padělky všech známých značek, které vypadají ÚPLNĚ identicky a většinou jsou i stejně kvalitní.


Na falešném trhu se od vás předpokládá, že budete smlouvat a jestli nesmlouváte, tak si o vás budou myslet, že jste hloupí.

Vstoupíte do obchodu a hned se k vám hrnou s kalkulačkou. Pokud se vám něco líbí zeptáte se, kolik to je? Protože žádné ceny nikde nejsou. Obchodník klidně odpoví 350rmb (Ukáže na kalkulačce 350). Vy na to: "Za to bych dala tak 60rmb." Oni: "No, tak 300rmb." Vy: "To je moc drahé." Oni: "250." Vy: "No, tak možná bych za to dala 80." Oni: "To mě chcete obrat o peníze. No, tak 200." Vy se otočíte a normálně odejdete z obchodu a oni za vámi začnou křičet: "180, 150, 120, 100." A když se vám ta cena už líbí, můžete se otočit a jít si to koupit. Jestli ne, můžete si to zajít zkusit do jiného obchodu, protože je vždy více obchodů, které prodávají stejné zboží.

Pokud se jím líbíte, dají vám ještě nižší cenu. Většina kupujících jsou cizinci (turisté) a čínsky umí maximálně 你好, takže když na ně začnete mluvit čínsky (jeeej, to už tak nějak umím), tak se jim obzvlášť zalíbíte.


Kromě občasných podivných zvířat v kýblech a čínských znaků, vypadá Šanghaj podobně jako Praha nebo jiné evropské město.



Třeba tady. Ty budovy jsou stejné jako u nás a na druhé straně je něco jako naše náplavka. Chodí tu tolik cizinců, že mi ani nepříjde, že bych byla v Číně.


Až teda na tenhle výhled. Ten nemáme.

The Bund
V Šanghaji jsou samořejmě slavné zahrady a chrámy, ale těch už jsme tenhle rok s Ezgi viděly tolik, že nám to stačilo. Takže jsme se jen tak procházely a jedly. Daly jsme si skvělé palačinky, které se nám ani jedné nepodařilo dojíst. Chtěly jsme ještě do nějaké galerie, ale nezbyl čas, takže příště.

Rozhodla jsem se zkusit něco úplně jiného a přidala jsem se ke kanoepolo (vodní pólo ale v kajacích). V kánojích se snažíte vhodit protejšímu týmu míč do branky zavěšené dva metry nad bazénem. Míč můžete odpalovat pádlem nebo normálně házet rukama. Bylo to úplně hustý.

Nejdřív mě trenér vyděsil tím, že mě uvěznil do kajaku a oznámil mi, že jestli se překlopím, tak se z něj možná nedostanu a mám začít pod vodou mávat rukama, aby mě zachránili. Mana s Dianshuem mě učili nácvik na "flip". Půl hodinu v kuse jsem se zakláněla a potápěla do vody vedle stěny bazénu, abych se nějak vyškrábala zpátky. Pak už jsme hráli. Dost mě to motivovalo naučit se různé triky. Někteří lidi v týmu jsou fakt dobří. Já jsem jako začátečník občas ani nevěděla, kam mi kajak pojede, ale prý to nebylo tak špatné a jestli budu trénovat, tak se o hodně zlepším. Mým cílem bude naučit se "flip" na místě uprostřed bazénu.

Ve sboru zpíváme novou písničku ve svahilštině a zní to skvěle. Orchestr nám trochu umírá, protože naše basa a cello asi nikdy nedržely smyčec v ruce a to, co z nich vychází zní jak umírající koťata. Koncert máme za týden, tak mě vážně zajímá, co tam zplodíme.

ŠOKY:
Škola nás požádala, abychom s Isabelle, Richardem a Alex zpívali v obchodním centru v Changshu tu samou písničku jako na čínském kulturním večeru. Ve stejný den máme taky s Ulabem akci v Šanghaji, kde jsme měli ukazovat dětem experimenty, který jsme za celý rok udělali. No a samozřejmě v úplně ten samý den je taky Spartan race, na který jsem se přihlásila. Však oni to zvládnou všechno beze mě, ale moc ráda bych si naposledy zazpívala, tak mě to trochu mrzí. ☹️

Mini (nejjemnější osoba jakou jsem kdy poznala) mě normálně praštila. Nos mě bolel ještě dva dny. Už je to ale dobrý.

Každé ráno se probudím a vypadám jinak (vždy krásně samozřejmě). Vlasy mi rostou super rychle.

~Lenka

Žádné komentáře:

Okomentovat