sobota 20. ledna 2018

Cvičíme na CCE, vajíčka a rozbitá láhev

Chinese Cultural Evening (CCE) je nepřeceňovanější akce na našem UWC. Už v září začala kampaň kandidátů na hlavního vedoucího a další pozice. Celé Chinese department to hrozně řeší. Prodávají i trička a tak. Přitom je to jen jeden jediný večer narozdíl od Cultural Weeks (ale s čínskou vládou a čínskými rodiči).

Jestli si ještě pamatujete, tak jsem se upsala místo jedné holky, které řekli, že nemůže zpívat. Od návratu do školy máme zkoušky každý den a je to celkově časově náročné, ALE opravdu mě to baví. Už si pamatuji všechna slova. Každý pátek musíme vystoupit před Li Ping, která vystoupení dost brutálně zkritizuje a všechno se musí předělat, aby to bylo dokonalé. Kritizuje ale v čínštině, takže vím jen, co mi ostatní přeloží a očividně se jí líbím, takže jsem v pohodě.

Li Ping chtěla v našem vystoupení další cizince, a tak se k nám přidali Richard z Libye a Alex z Francie, které mám moc ráda! Richard umí tancovat nejlíp na celé škole a nejde se nesmát, když se na mě tlemí, což je docela problém, protože se máme tvářit vážně, když zpíváme. Alex má skvělou čínskou výslovnost a neuvěřitelný rozsah. Dokáže zazpívat nejhlubší i ty nejvyšší tóny.

Prošli jsme i posledním audition, takže to doufejme na CCE 9. února dotáhneme.

Museli jsme si zvolit dva předměty a témata pro naše Extended Essays (ročníkové práce), což pro mě byl problém, protože jsem neměla páru, co si dát jako druhou možnost. Pak mě ale druháci uklidnili, že si téma můžu později změnit, a tak jsem tam v pěti minutách vymyslela nejvíc random téma v anglické literatuře a teď se budu modlit, aby si mě vybral můj učitel na chemii s mou první možností.

Ve čtvrtek jsem se poprvé přidala ke školní józe a bylo to moc příjemné protáhnutí po středečním Boot campu. Na Boot camp chodím jednou týdně. Je to cvičení pro všechny (líné i namakané), kde na vás Jonathan křičí hodinu v posilovně ať klikujete a všechno možné. Je v tom vážně dobrý, takže se nikdo neopováží flákat a všichni makají.

Znečištění vzduchu bylo tento týden nejhorší, co jsem tu zatím zažila. Několikrát přesáhlo 300 a to fakt není dobrý (podle mé aplikace to není ani very unhelathy, ale hazardous). Zase nás o tom nikdo neinformoval a ještě k tomu byl požární poplach, takže jsme to museli dýchat na fotbalovém hřišti. V Pekingu zavírají školy při 250, tak nechápu proč nám to nemohou všem hromadně oznámit. Nebylo to tentokrát ani tak cítít, takže vám to nedojde. Pokusím se s tím něco udělat.

S Ulabem jsme měli zatím nejúspěšnější výlet do škol. Poprvé jsem byla vedoucím experimentu a hodinu před odjezdem jsme zjistili, že nějaký čínský zákon zakazuje převážet peroxid vodíku jen tak ve školním autobuse protože by se mohl vznítit. Narychlo jsme sháněli další materiály a nakonec to dobře dopadlo. Nechali jsme děti vyrobit konstrukci, která ochrání vajíčko při pádu z prvního a pak i vyšších pater a moc si to užily (my asi i víc :-D). Já a Elena jsme se přidali ke dvěma páťákům a naše vajíčko přežilo všechno dokud ho Oliver "omylem" nehodil na střechu.

Tady ti dva kluci zrovna vypadají smutně, ale to je tím soustředěním!
Trochu jsme to tam protáhli, a tak jsem přišla na zkoušku na CCE později a ani jsem neměla čas na večeři, protože hned potom bylo Faculty Follies! Učitelé, jejich rodiny, stážisti a někteří žáci vystupovali s tím, co umí a my bychom to nečekali. Přišlo nás spoustu, což nás všechny příjemně překvapilo. Poslední dobou se na takových akcích totiž ukazovalo méně a méně lidí. Yuan byla tak hodná, že nám objednala jídlo, protože jsem už umírala hlady a po Faculty Follies jsem se hned musela jít převléct a běžet na CCE audition. Takže jsme po tmě jedly kdovíco a koukaly na naše učitele, jak tancují hip hop a dělají kouzelné triky.

Pět malých Frantů
S Eway jsme zašly na super film Wonder. Nechápu to. Na Star Wars v den premiéry přišlo 8 lidí a na tenhle film bylo plné celé kino. Eway brečela každých pět minut jako při každém filmu a pak jsme si daly mňamkózní stejk. Maso v jídelně prakticky nejím a byla to příjemná změna!


Taky jsem se poprvné zúčastnila setkání Spectra - LGBTQ+ komunity na našem kampusu. Každý týden mají přednášky a diskuze. Shen si připravil prezentaci na téma asexuality and agender a pak jsme měli zajímavou diskuzi.


Zítra budeme mít vlastní TEDx event na naší škole. (Jako studenti to máme zadarmo. Jooo!) Dva z devíti řečníků budou studenti z naší školy a z těch dvou bude jedna Petra, která bude mluvit i o výuce umění na českých školách, takže mě zajímá, jak se to bude lišit s dalšími lidmi, se kterými o tom měla rozhovor.

ŠOKY TÝDNE:
Objevila jsem dalšího člověka s pěti sourozenci. Je to Marian z Guatemaly!

Cestou z jedné ze zkoušek mi byla zima, a tak jsem se rozběhla k našemu bloku a pořádně se vysekala, roztrhala si legíny a rozbila kolena a svou oblíbenou skleněnou láhev s doživotní zárukou. Domu ale střepy vozit nechci, tak jsme ji s Yuan pohřbily.


Nejspíš budeme mít se Siou a Mini novou spolubydlící pokud vše dobře vyjde!

Se Salihou jsme požádaly o hostitelskou rodinu na Čínský nový rok v Pekingu nebo Chengdu, ale tam měli už jen rodinu, která chce kluka, takže každá pojedeme jinam. Já pojedu s Elenou z Gruzie a Ksenyou z Černé hory do Pekingu k Dianě domů.

Ekzém mám s největší pravděpodobností z cukru. Šest dní jsem se cukru vyhýbala jak to šlo a je neuvěřitelné, jak se mi zlepšila kůže. Sbohem čokoládo a Bubble tea.

V minulém příspěvku jsem se zapomněla zmínit, že mi na letišti v Haikou zabavili můj nejoblíbenější nůž na světě. Když jsem odlétala v srpnu, tak se mi brečet nechtělo, ale tohle mě dost vzalo a jsem na ně pořád naštvaná, protože nikdy nikomu v kufru nevadil. Předpisům měl odpovídat, ale to je nezajímalo. Ani mě na něj nenechali naposledy sáhnout a ještě se mi vysmáli. Měl tu nejlepší pojistku a byl krásný s dřevěnou rukojetí a nerezovou čepelí, která se dobře čistila. Hlavně, že jsem nechala ty tři táborové Opinely, které fakt nemusím doma.

~Lenka

Žádné komentáře:

Okomentovat