Hidžáb a korejské bbq

Týden jsem začala krásně, zaspáním dvou hodin důležitých laborek z biologie, protože jsem měla ošklivou noc s ekzémem. Ráno mě nikdo neprobudil, protože jsem to já, kdo budí mé spolubydlící, když se nedokážou vyhrabat z postele.

Sestřika byla hodná a omluvila mi to a Ken mi dovolil přeskočit ekonomii a jít místo toho na biologii ve středu s jinou třídou, takže všechno dobře dopadlo.

Další týden znamenal další CCE zkoušky. Richard měl narozeniny a použil to jako omluvu na polovinu z nich. Jak nezodpovědné.

Pondělní GIF rozdělilo kampus na dva tábory. Ty, kteří si myslí, že videohry jsou sport a ty, kteří s tím nesouhlasí. Nikdy předtím mě nenapadlo, že by mohly být jednou z disciplín na olympiádě, ale po tomhle GIF věřím, že tam patří, a že sportem jsou.

V čtvrtek a pátek jsme oslavili poměrně nový svátek (založený v roce 2013) Celosvětový den hidžábu. Rafa z Indonésie a Neha z Pakistánu zájemcům během večeře půjčily své šátky a naučily nás, jak si je zavázat, abychom to v pátek ráno zvládly samy a zkusily si je nosit celý den.

Já to samozřejmě druhý den ráno zapomněla, a tak jsem se schovala pod šátek a běžela na angličtinu. Naštěstí jsem na Rafu narazila a uvázala mi ho.

https://www.youtube.com/watch?v=ESje30SVnfM&feature=youtu.be

Večer jsme se sešli a Rafa a Neha připravily mňamkové jídlo a povídali jsme si o tom, co vlastně hidžáb znamená a proč se ony rozhodly šátek nosit. Odpověděly nám na všechny otázky a bylo to tak zajímavé, že jsem se nekoukala na hodiny a přišla jsem pozdě na CCE zkoušku.

Mé dojmy jsou, že ten šátek je příjemně teplý a nefouká mi v něm na uši. Vypadám v něm líp. Neotravují mě vlasy, takže se mohu lépe soustředit. Jen jsem si ho musela několikrát denně předělat, protože mi z něj občas lezly vlasy. K večeru jsem se ale výrazně zlepšila a umím ho uvázat i s jedním špendlíkem.

Mňamy mňamy mňam. Tohle bylo tak neuvěřitelně dobrý.

V sobotu jsme zašly s Yuan, Ezgi a Eway na korejské barbecue.

Se sborem jsme se sešli i o víkendu, abychom si procvičili slova. Možná to zvládnu. Rozšířila jsem kapacitu svého mozku na pět čínských písniček.

V neděli večer se nás v divadle sešlo třicet (ze 700 lidí na kampusu, smutné) na classical gathering. Něco jako Open Mic, ale jen s akustickými nástroji. Bylo nás tak málo, že jsme si dali lavičky na pódium a bylo to o to hezčí. Konečně jsem taky slyšela Christopha (učitel hudby) zpívat naživo.

Už se nám blíží Čínský nový rok a s ním prázdniny. Uvidím Velkou čínskou zeď a všechno. Joooo!

ŠOKY:
Rafa má třikrát víc šátků než já oblečení. Nekecám.

Znečištění vzduchu se očividně může vždycky zhoršit.

~Lenka