Hainan a zachraňujeme Vánoce

I když oficiálně jsme mohli opustit kampus až 22. prosince, lidé odlétali během posledních dvou týdnů. Neměli jsme Zhi Xings (poškolní aktivity), a tak jsem se přihlásila jako dobrovolník k zachránění Vánoc. Caro se podařilo na škole vybrat 5000RMB (možná kecám, nepamatuju si to), a za ty jsme nakoupili přes dvěstě knížek v čínštině i angličtině, které jsme ve čtvrtek zavezli do místní „knihovny“ (Knihovna je místo, kde se schází dědečkové. Kouří tam a hrají karty. Knížku jsem tam neviděla jedinou.) a v pátek do jedné ze základních škol v Changshu.

Oba dva dny jsme s dětmi hráli hry, tancovali a měli dílničky. Já a Chenemi jsme měly nejoblíbenější dílničku. Děti si u nás vyráběly tříkrálové koruny. Protože každá maminka chtěla pro svého prcka tu největší stříbrnou, nejlépe zlatou korunu, tak nám na pátek do školy zbyl už jen jeden stříbrný papír a s dětmi ze školy jsme musely přejít na úspornější režim. Koruny ale vypadaly kupodivu mnohem líp. Měly jsme z toho s Chenemi velkou radost.

Pátek a sobotu jsme se loučili s lidma, kteří jeli domů nebo do hostitelských rodin. Já a Isabelle jsme se autobusem přepravily na letiště a odletěly na tatadadá Hainan (tropický ostrov v Číně). Bylo moc příjemné vyjít z letiště jen tak v tričku a neumrznout. Uvítali nás babička a děda Isabelle a hned nás vzali na skvělou večeři s mořskými plody v Haikou.

Ani jsem nevěděla, že můžou chutnat taaak dobře. Je to úplně něco jiného, když jsou čerstvé z moře než rozmražené ze supermarketu. Doma česnek nemám ráda, protože mám pocit, že přebívá chuť jídla, ale Hainanská kuchyně ho umí použít jemně tak, že chuť naopak podtrhuje. Za mě deset bodů. #gurmánLenka

Jí se přímo na trhu. Obchodníci tam pobíhali mezi stoly a nabízeli kokosy a papájy, což bylo trochu otravné (musíte šestkrát zopakovat 不要=nechci, aby odešli), ale pak přestali, když jsme měli plný stůl jídla.

Během prvních pěti dní jsme postupně navštívili Haikou, Qionghai a Sanyu.

Hrdé čínské babičky a muzeum s parkem v Qionghai ženám, které bojovaly v druhé světové válce v tzv. all-woman army.

V parku jsou letadla, tanky, pomníky, rudé nápisy a do toho všude hrají pochodové písně.

Vozíčkem nás převezli na místo, kde se v roce 2018 bude konat konference Bao Forum for Asia. Nikdy předtím jsem o tom neslyšela, ale očividně je to super důležitý. Bylo vidět, že do toho Čína vrazila spoustu peněz.

Lodí nás z místa konference převezli na ošklivou pláž bez palem a se špinavým mořem, kde prodávali podivní prodejci podivné věci za podivné ceny. Neměla jsem z toho vůbec dobrý pocit. Hlavně proto, že na mě všichni čuměli.

Nachytali želvy v moři a pak se tam s nima procházeli, strkali nám je pod nos a chtěli peníze. Isabelle z toho nebylo dobře a ten chlápek to viděl, a i tak jí začal strkat tu želvu ještě blíž. Hučela jsem do něj nepříjemným tónem 不要=nechci a 再见=nashledanou několik minut v kuse než to konečně vzdal a odešel.

Místo štědrovečerní večeře, jsme měli ovocné dezerty. Tohle je mango obalené v plátcích kokosu a dýňový koláč s jablky.

Nikdy by mě nenapadlo, že 25. prosince bude na pláži v Číně tolik cizinců. Polovina pláže byly anglicky mluvící rodiny s dětmi.

Projely jsme se na takovém tom nafukovacím banánu za skůtrem tentokrát už na pěkné pláži s čistým mořem a s želvama ve vodě, ne v rukou otravných obchodníků.

Přístav.

Výhled na město Sanya.

V parku v Sanye, kde jsme měli pozorovat jeleny, jsme nenarazily na jediného. Za to jsme viděly spoustu jiných zvířátek, krásných výhledů a Rusů. Všude samí Rusové.

Opice s mimčem.

Napadla mě opice. Přibližovala jsem se k ní, abych se s ní mohla vyfotit a pak najednou začala vřeštět a drapla mě za ruku. Hned ke mně přiběhlo několik lidí okolo, jestli mi něco není.

Isabelle tam jen stála a fotila to místo toho, aby mi pomohla. :-D

Když si pár ováže společně chodidla rudou stuhou a pak ji pověsí na strom, bude spolu navždy šťastný. K tomu jim podle legendy pomůže tento rudý čínský Santa Claus, jehož jméno si nepamatuji. Legendy mě vždycky baví. Na příští prázdniny si nějaké půjčím, abych se vzdělala.

Vajíčková omeleta s mořskými plody. Ochutnala jsem tu tři a tahle byla nejlepší.

Mňamkózní placky plněné kokosem a vzadu kachna, kterou všichni milují, ale mně moc nejede. Je to prostě kachna. Není na ní nic zvláštního.

Kokosy! Zjistila jsem, že z kokosů (teď myslím těch nezelených, nevím, jak se jmenujou) nejí tu nejlepší část. Tu vrstvu kokosové dužiny po okrajích. Jen ten kokos vyhodí. Přitom ta dužina chutná lépe než u nás.

Navštívili jsme také vesnici, ve které bylo všechno. Od čínských zahrad, přes staré zvony ze všech provincií až po tibetské chrámy. Ukradli trošku od všeho z celé Číny a pak to dali dohromady. Dalo by se to asi pokládat za kulturní barbarství, ale moc se mi to líbilo. Obzvlášť tibetské chrámy. Do Tibetu se chci moc podívat.

Tibetský chrám. Lidé si platí za schránky, které jsou vystavěné okolo. Mají v nich přání a po uplnění lhůty, kterou si zaplatili se vrátí a přání si vyzvednou.

Monstrózní socha velmi oblíbené bohyně, která ochraňuje domácnost. Všimněte si pidi lidí u jejích kotníků. Větší sochu jsem v životě neviděla.

Tropickým pralesem jsme přejeli do středu ostrova. Všude to zatáčelo nahoru a dolů. Potkali jsme několik aut, která se zasekla a dál už nemohla. Na chvíli i naše auto začalo dělat divné zvuky, ale když jsme zastavili a zase se rozjeli, tak to bylo v pohodě. Po silnici tekly proudy vody z krásných čistých vodopádů podél.

Na jedné části jezera jsou klacíky, které se k večeru naplní bílými ptáky, kteří jdou spát. Přes den lové hmyz v pralese.

Dorazili jsme k místu, kde bydlí Isabelliny prarodiče. Oba jsou od armády a přestěhovali se sem minulý rok. Okolo jezera, na kterém žije deset tisíc bílých ptáků jsou domy, ve kterých žijí převážně důchodci a rodiny s malými dětmi. Mají tu bazény, společenské místnosti na kaligrafii, ping pong nebo hraní na čínské tradiční nástroje. Já a Isabelle jsme bydlely v hotelu pár minut od jejích prarodičů.

Isabellin dědeček je údajně mástr v kaligrafii. Já teda nevidím žádný rozdíl mezi jeho prácí a prací ostatních, ale vypadá to hezky. Pár si přivezu zpátky domů. :-)

Strávili jsme tu dohromady devět dní, z nichž tři jsme měli být na výletě s větší skupinou a průvodcem, ale zjistilo se, že hotely, ve kterých bychom bydleli, nesmí přijmout zahraniční pas, protože by mě tam mohla asi sníst krysa nebo co.

Banány byly nejlepší, co jsem kdy za život měla.

Ke konci přestalo svítit sluníčko a v jednom kuse pršelo, takže jsme jen spaly, dělaly si úkoly a já se učila čínskou písničku o kaligrafii Lan ting xu, protože pozoooor tatadadá jsem se přihlásila místo jedné holky, která přešla na jinou školu v Pekingu. Budu vystupovat na CCE (Chinese Cultural Evening), což je hodně velká akce. Nic se nesmí pokazit, protože tam bude čínská vláda a čínští rodiče, tak mi prosím držte palce. Budu zpívat s Isabelle na střídačku a do toho bude dalších sedm lidí tancovat.

Tomuhle místu se říká konec světa. Po pláží Tianya-Haijiao jsou velké kameny, se kterými se turisté fotí, a tak si je ani nemůžete pořádně prohlédnout. Spoustu manželských párů se tu nechává fotit (stejně jako všude jinde na Hainanu). Obecně, pláže jsou rozdělené na fotící se páry a potom normální lidi, co se chtějí opálit (vlastně nechtějí haha) nebo si zaplavat.

Poslední tři dny jsme strávili v Haikou. Procházeli jsme se jen tak městem. Jedli jsme dobré jídlo. Šli jsme na Star Wars v den čínské premiéry, z čehož jsem byla hrozně nadšená. Isabelle se mě jen tak zeptala: "Nechceš jít dneska do kina když prší?" A já: "Jasně. Na co?" V hlavě jenom prosím prosím ať je to Star Wars prosím prosím a ona: "Něco o planetách, myslim." A já: "Joooo!"

Tradiční hainanská kuchyně. Kokosová rýže, knedlíčky s humrem, super dobrý kokosový pudink a krevetové koule.

Vím, že se to spoustu lidem nelíbilo, ale za mě to bylo skvělý (i bez Han Sola, což jsem nečekala).

ŠOKY:

Na Star Wars i v den premiéry bylo v kině jen 8 lidí.

Isabellina rodina je super čistotná, takže jsme si všude musely nosit své vlastní hůlky a misky mít ještě dvakrát v horké vodě, i když byly umyté z továrny. V Číně totiž nemyjí nádobí v restauracích, ale všechno ho sváží a potom myjí hromadně. Zpátky se do restaurací vrací zabalené v plastových obalech. Přijdete do restaurace a sami si to ještě vybalíte, abyste viděli, že to je skutečně čisté a neumřete.

Což mě vede k tomu, že mám ten nejlepší žaludek na světě a jsem za něj neskutečně vděčná. Jedla jsem všechno a nic mi nebylo. Chudák Isabelle po jednom skvělém obědě do sebe nemohla vpravit nic jiného než rýži ještě čtyři dny po té.

Isabellini prarodiče neuměli vyslovit Lenka, a tak mi říkali mým čínským jménem - 骁龙. Mé jméno znamená statečný (silný) drak. Čínštní kamarádi se mi smějí, protože to zní jako klučičí jméno z osmdesátých let, ale prý se ke mně hodí a mně se líbí.

Kozy pobíhající po ulici.

Na Hainanu řídí ještě hůř než v Changshu. Moc ráda bych se připásala, ale žádný pás nebyl. Moje spolubydlící měla s kamarády před Vánocemi autonehodu (jsou živí, jen potlučení) a to mi teprve došlo, že se nám vlastně něco může stát.

Zřejmě jsem to zapomněla zdůraznit ve starších příspěvcích. Oficiálním jazykem Číny je mandarinština. Tu se učíte ve škole od první třídy a pak v ní probíhá vyučování. Učit v dialektu je zakázáno. V každém městě nebo provincii je ale dialekt. Říká se tomu dialekt, ale ve skutečnosti je to jiný jazyk. Tímto dialektem mluvíte s rodiči a lidmi z vašeho města. Někdy jsou ale vaši rodiče z jiných měst, takže znáte dva dialekty nebo mluvíte doma mandarinsky. Všichni jste předpokládám slyšeli o kantonštině. Ta je nejznámějším "dialektem". Ale takových dialektů jsou stovky. Samotné Changshu s jedním milionem obyvatel má vlastní dialekt, kterému lidé ze Suzhou (ani ne hodinu cesty) rozumí asi tak jako já ruštině a čím dál jedete tím hůř rozumíte až nerozumíte vůbec. Dává to smysl, protože Čína má momentálně 1,4 miliard obyvatel a bylo by divné, kdyby všichni mluvili jedním jazykem. Mířím tím k tomu, že nejenom já jsem byla celý výlet zmatená, co se děje, ale i Isabelle. Nerozumí totiž svým prarodičům haha. I když se k ní snaží mluvit mandarinsky, mají silný přízvuk. Jinak jsme si to ale moc užily a hodně jsem si z toho odnesla.

~Lenka

Můj den

Čtvrtek 14. 12. 2017, Changshu

Každý den v týdnu je jiný. Například pravidelně v pondělí máme Global Issue Forums, kde po přednášce jednoho z členů komunity nebo hostů rozebíráme nějakou problematiku. Po škole mám různé aktivity, kterým tu říkáme Zhixing neboli učení děláním? V pátek se učíme jen tři hodiny a pak máme setkání celé školy, potom našim Crews (menších skupinek) a zbytek dne vyplní služby - např. učení ve školách nebo pomoc v autistickém centru v Changshu. Některé dny máme přednášky, promítání filmů, workshopy nebo jiné akce, takže nejde přesně popsat, co se ve všední den děje.

7:20 - Zvoní mi budík a probouzím se. Dělám si culík, zapínám topení a jdu do koupelny. Koupelnu máme společnou pro šest pokojů (je v ní proto taky 5 sprch). Všude po zemi jsou z nějakého důvodu vlasy a já ráda chodím bosa, takže je jako ranní rozcvičku přeskakuji. Přeju dobré ráno usmívající se Paule, která se probouzí stejně jako já. Odskáču zpátky do pokoje. Dveře přivřu, aby za mnou nepráskly. Obleču se do co nejvíce vrstev, protože venku je strašná zima a ještě jsem si nestihla sehnat pořádné zimní oblečení.

7:45 - Probouzím Mini a Siu, kterou je téměř nemožné dostat z postele. Strkám nabíječku do batohu, protože můj počítač bez ní umírá po dvou hodinách. Koukám se jaký je den (dnes je day 2) a běžím do jídelny.

7:50 - Beru si do ruky brčko a své tři ranní jogurty, na které jsem přešla, když jsem si uvědomila, že spánek je důležitější než půlhodinové snídání všech chodů, které jsem provozovala na začátku roku. Se Salihou pijeme jogurty a přecházíme do science building, co nejrychleji, abychom neumrzly.

8:00-9:50 - Začíná nám hodina. Máme dva bloky chemie (2x50 min) a píšeme test ze stechiometrie. Hodně lidí dneska zaspalo, takže s testem začínáme až o čtvrt hodiny později, když tu je většina. Konec dvojitého bloku. Všichni jsme mrtví. Nikdo to nestihl a Saliha zjistila, že přeskočila celou stránku se sedmi cvičeními. Já jsem tentokrát nestihla celé cvičení za 6 bodů, takže se jen smějeme a jsme rády, že to máme za sebou.

9:50-10:10 - Přecházíme zpět do jídelny a bereme si sváču. Dneska v ní nejsou červené fazole! Milé to překvapení. :-) S Milenou jdeme na čínštinu s naší oblíbenou Feng lao shi.

10:10-11:00 - Začíná nám hodina. Dneska překládáme dopis a hledáme v něm gramatické chyby.

11:00 - Hodina končí, ale smíme odejít teprve až každý odpovíme na tři otázky ohledně dopisu, které nám dá Feng lao shi u dveří.

11:10-12:00 - Jdu zpátky do science building. Začíná nám matika s Eyupem. Píšeme test na funkce. Druhá polovina testu je paper 2, který se píše s grafickou kalkulačkou a my zjišťujeme, že nevíme, jak ji používat. :-D

12:00-12:30 - S Christabel jdeme na oběd. Stoupám si do své oblíbené (bohužel nejdelší) fronty, kde máme mezinárodní kuchyni. Beru si k tomu ještě salát a meloun. Jdeme si sednout s Yuan a brečíme spolu nad testem z matiky. Ezgi se mě zeptá, jestli se nechci přidat k jejímu týmu na olympiádu z biologie dneska po škole. No, jasně.

13:00-13:50 - Mám volný blok. Jdu si zkusit vložit hotovost na čínskou kartu v bankomatu, abych si mohla konečně objednat nějaké to zimní oblečení na Taobau, ale zjišťuji, že jsem zapomněla svůj PIN (fail :-D), a tak jdu zpátky do pokoje trochu si odpočinout.

14:00-14:50 - Poslední hodina je ekonomie s Kenem. Jsem tu ještě pořád nová, ale už jsem se zorientovala. Z prvního testu se mi zázrakem podařilo dostat 7.

14:50 - Po hodině jdu najít Ezgi a zbytek týmu. Posbíráme Jimun a Christabel a jdeme se zaregistrovat k olympiádě.

15:15-16:00 - Jíme Bebe (Bebe jsem neměla od srpna), které nám přinesla fyzikářka Sefika a řešíme úlohy. Bavilo mě to, takže se určitě přihlásím i příští měsíc.

16:00-17:30 - Nabízím se Ezgi, že s ní půjdu nakoupit suroviny na tureckou večeři pro Heimat - náš house s 50 hladovými krky. Do Jimailongu (nejbližší větší supermarket) to trvá zhruba 15 minut pěšky a jedno tříminutové přebíhání šestiproudé silnice. Překládáme si suroviny do čínštiny a ptáme se prodavaček. Nihao, nihao fanqiejiang?

17:30-19:00 - Zmrzlé klepeme na dveře Donalda a Kristiny, kteří nám dovolili u nich vařit v kuchyni. Vaříme 4kg bulguru, krájíme cibule, rajčata a papriky. Přidává se k nám Nada, Yuan a Diana. Myju si ruce od cibule a běžím na poslední zkoušku s orchestrem a sborem. Zítra máme vánoční koncert pro celou školu. Dozvídáme se, že zítra bude i vánoční večeře. Jeej!

21:30 - Check! Protáhlo se to, a tak jdeme rovnou z divadla. (Check - v 21:30 od něděle do čtvrtka a 23:30 v pátek a sobotu, se musíme nahlásit, že jsme živí a potom už nemůžeme opustit kampus.)

21:30-22:30 - Jíme tureckou večeri a povídáme si. Spousta druháků, kteří se přihlásili early decision I se dnes dostali na své vysněné vysoké školy, a tak máme všichni dobrou náladu. Ti, kteří se nedostali asi mlčí nebo se schovávají. Objednávám si Bubbletea se Siou, protože si ho zasloužím po dvou vyčerpávajících testech v jednom dni.

22:30 - Jdu se vysprchovat a udělat si úkol z biologie.

24:00 - Zhasínám světlo. Přeju dobrou noc Sie a Mini, které asi nespí nebo co. Strkám si špunty do uší (nevím, co bych bez nich dělala) a jdu spát.

ŠOKY (žádný šoky nemám, takže jen zajímavosti):

Hair donation už se blíží. Bude po Vánocích až se vrátíme z prázdnin.

Začala jsem si psát na jídlo ve společné lednici jestli to sníš, zemřeš a bude to bolet a lidi mi to přestali jíst. :-)

V Ulabu jsem dostala na starost pondělní vtipy. Týden sbíráme vtipy z chemie, biologie a fyziky, a pak je v neděli večer s Fahmidem tiskneme a věšíme po celé science building.

Nevím, jak mám 24. oslavit Vánoce, jestli máte někdo nějaký tip, tak mi prosím napište. Nebo je lepší je neslavit vůbec?

Proč se říká, že jsou Číňané dobří v matice? I kdybyste byli absolutní antitalent, tak jste v čínských školách nuceni počítat a počítat až se vám to dostane do hlavy. Někteří z nich ani nehnou v hodině prstem, neudělají jediný úkol a dostanou 7. :-D Na druhou stranu mají velkou nevýhodu třeba v biologii, kde se musí učit terminologii od znova, protože jejich mitochondrie je xian li ti.

~Lenka

Turecká večeře, AME a vánoční koncert

AME (African Middle Eastern Cultural Week) odstartoval hostinou. Po celém Glass house byly stánky různých zemí od Zimbabwe přes Rwandu a Lebanon až po Írán. Došla jsem zrovna ke Keně, když ke mně Linda přišla, že už musíme jít na zkoušku se sborem, tak jsme si nabraly, co nejvíc do rukou a běžely do hudební mísnosti.

V Music room jsem strávila celý týden (ne, že by mi to vadilo). V sobotu jsme zpívali pro velectěné členy čínské vlády, na kterých dle mého názoru utratila škola zbytečné peníze, za které mohli zaplatit stipendia pro budoucí Lenky.

V neděli jsme zkoušeli se sborem, protože se nám blíží dva koncerty. V pondělí jsme se sešli s pár lidma, kteří si chtějí na Vánočním koncertě zazpívat Tichou noc ve svém jazyce. V úterý jsme měli zkoušku s orchestrem, protože se nám taky blíží dva koncerty. Ve středu jsme zkoušeli orchestr a sbor dohromady, což jsme trochu s Isabel nedomyslely, protože jaksi nejde zpívat ve sboru a hrát v orchestru najednou.

A ve čtvrtek jsme měli náš první vánoční koncert. Autobusem jsme se dopravili do luxusního pětihvězdičkového hotelu v Changshu s vánoční výzdobou od garáží až po střechu. Zaměstnanci byli v Santa Clausovských kostýmech. V hale stál obrovský přezdobený stromeček a do toho hráli Jingle Bells. Globalizace. (V Číně se Vánoce neslaví pokud vám to ještě nedošlo.)

Naší největší motivací byla večeře, kterou nám hotel slíbil. Měli tam vynikající citrónové dortíky (úplně jsem si přišla jak na Sansině svatbě), SÝR! a nejlepší maso, jaké jsem ochutnala v Číně. Přišlo se na nás podívat spoustu cizinců. Vůbec jsme jich tolik v Changshu neočekávali. V Suzhou to jo, ale v Changshu?

Dělám pokroky. Dala jsem si rozhovor v čínštině ve výtahu s naší AI (uklízečka). Zeptala jsem se jí, jak se má a vysvětlila jsem jí, že teď jdu na oběd. Vážně se chci čínsky naučit, ale jde to pomalu. S každým novým znakem, který se naučím zapomenu dva staré. Budu se víc snažit.

S Ezgi jsme se samy naučily slova jako pomsta, vražda nebo mozek a občas je jenom tak zničehonic vykřikneme. Je to fakt vtipný.

Když přežiju poslední týden plný testů, zbyde mi už jeden chill týden do prázdnin. Jeej. Řekla bych Vánoc, ale Vánoce letos spíš slavit nebudu. S Isabelle poletíne na Hainan.

S Ulabem chci určitě zůstat i příští semestr, protože věřím, že to, co děláme, má smysl. Tenhle kluk s krásným komunistickým šátečkem mi pověděl (stějně jako ostatní děti ve třídě - udělala jsem si menší průzkum), že jeho rodiče make clothes. Třeba jedno z těch dětí nadchneme do vědy tolik, že se nepřidá k ostaním v továrně, ale bude se dál vzdělávat.

Těm dětem je dvanáct mimochodem. Vypadají na děvět jak jsou malinký.

Hned po Ulabu jsme s Eway zajely do Metra nakoupit mňamky pro naši Crew, se kterou jsme měli vařit večeři v mezinárodní kuchyni. Nakonec ale většina lidí nemohla, takže jsme si jen povídali a jedli brambůrky a zmrzlinu s naším Crew leaderem Jean-Noëlem, jeho ženou a dcerou.

Eyup (učitel matiky) pozval naši třídu k sobě domů na tureckou večeři. Připravili jsme spolu pide se špenátem a výborným rajčatovým salátem. Po AME Cultural show jsme se ještě někteří vrátili zpátky na čaj.

S Kiki (jo, Kiki, máme tady taky Kiki) jsme si šli poslechnout koncert studentů hudby. Nahrával se a potom za něj dostanou známku, takže byli všichni nervózní.

AME Cultural show a Wedding party byly na zakončení AME Cultural Week. Cultural Weeks mám moc ráda. Každý den máme spoustu přednášek a workshopů, kterých se můžeme zůčastnit. Šla jsem si například poslechnout o tom, jaké je to v Íránu po islamizaci od Yasaman a Julique. Paula s Fiyinem vysvětlili, jaké mají problémy v Nigérii s ropou. GIF bylo tentokrát o tom, proč pomoc od západních neziskových organizací v Africe není efektivní a jak si Afrika dokáže nejlíp pomoct sama.

Týden jsme zakončili Open-micem, kde lidé vystupují s kouzelnými triky, zpíváním, tančením nebo básničkami. Sam (college counselor z Koreji) zahrál můj oblíbený duet od Händela!

ŠOKY:

Naše škola ještě nepochopila, že některé ty stromy, kytky a tráva tady prostě neporostou. Přijel jeřáb a začal vytahovat stromy a místo nich tam strkat nové. Kytky mění každých čtrnáct dní, protože déle nepřežijí a za náš krásný grass circle by dostalo stipendium čtyřicet Lenek.

To mě taky vede k tomu, že Natalia z Polska nebude mít prváka! Má jediná naděje. Polákům nabídli jen 20% stipendium a to tam nikdo platit nebude, takže můžeme plakat spolu.

Když narazíte na něco rozbitého nebo nefunkčního kdykoliv během dne, stačí to vyfotit, poslat a do hodiny je to opravené.

~ Lenka

MUN, kanibalistická máma a měním předměty

24 hodin bylo skvělé. V pátek dostalo deset dramatiků deset námětů ke hře, pro kterou museli napsat scénář přes noc v následujících dvanácti hodinách. Ráno se sešlo sedm (tři nedorazili) režisérů, kteří si pak vybrali nás - herce.

Hned jsme se začali učit naše role. Zkoušeli jsme celý den jen s přestávkou na oběd a večeři.

Já hrála kanibalistickou mámu. Můžete se juknout. Je to na YouTube. Naše hra začíná 23:44 a končí 33:55.

https://www.youtube.com/watch?v=CUdeFG2QBgc&feature=youtu.be

Přišel mi krásný dopis od Jíti s babičkou a dědou a balíček plný čokolád a mastiček, který mi udělal takovou radost až jsem si ho zapomněla na sboru.

Nebyla jsem spokojená s učitelem zeměpisu a po rozhovoru s Zishangem jsem si uvědomila, že ještě není pozdě a můžu změnit předmět. Sehnala jsem všechny podpisy, napsala esej o svých závažných důvodech a promluvila s IB koordinátory. Prošla jsem a tadá jsem v Ekonomii. Máme supr čupr učitele.

Přece jenom jsem ale změnila předmět po třech měsících výuky, takže jsem většinu týdne strávila v knihovně doháněním látky.

Ve středu přišel vědec Kyle Stirling, který měl povídat o robotice, ale rozpovídal se o životních cílech a jsem za to moc ráda, protože robotika mě nezajímá.

První otázka, kterou nám položil byla: "Zapisuje si tu někdo své cíle?" No, jasně. Mám jich celé seznamy na mobilu, tak jsem hned zvedla ruku jako, že jo. Ale nikdo jiný se nepřihlášil haha. Vyzval mě ať si stoupnu a začnu mluvit o svých cílích, což jsem vůbec nečekala. Tak jsem začala červenat a povídat o tom, jak chci jednou obejmout pandu a že chci něco vynalézt, ale byla jsem tak překvapená, že jsem si nemohla vzpomenout, jak říct vynalézt a než jsem si vzpomněla byla jsem rudá jak rajče. Pán byl ale tak hodný, že mi dal vizitku a řekl ať mu dám vědět za pár let, čeho jsem dosáhla a čeho ne. To udělám!

Pátek a sobotu jsem strávila na konferenci Model United Nations. Občas to byla nuda. Občas to byla zábava. Ke konci se to trochu zvrhlo a NATO vyhlásilo jadernou válku Rusku a Kyrgystánu.

Zjistila jsem, že UN resolutions jenom něco státům doporučují nebo je o to žádají, ale ve skutečnosti si každý stát může dělat, co se mu zlíbí. Zklamání týdne a možná i měsíce. K čemu teda jsou?

Pochutnali jsme si na skvělé večeři a šesti kilech zmrzliny, protože jedna Crew z naší koleje/domu to nemohla dokončit.

V neděli nám při bohoslužbě přes Skype zavolal pastor z Jihoafrické republiky. Pustili jsme si ho na obrovskou obrazovku. Spojení bylo ale hodně špatné, takže jsme mohli jen poslouchat.

Vánoce se blíží, a tak jsem zainvestovala jsem do plastového stromečku, který mi teď stojí na parapetu. Vystříhala jsem vločky na dveře od našeho pokoje a dokonce jsem sehnala v čínském Makru, které se kdo ví proč jmenuje Metro, čokoládový vánoční kalendář!

ŠOKY:
Ještě stále každý den potkávám nové lidi. U včerejší snídaně jsen narazila na holku, co vypadá úplně jako dvojče mojí spolubydlící a bydlí jen o patro níž! Úplně mě to zmátlo, protože když jsem odcházela z pokoje, tak Sia ještě spala a pak najednou byla v jídelně. :-O

V pokoji nám straší a je to vážný.

Sia mrzne v pokoji pokud tu nemáme jejích oblíbených 26°C. Mně přijde akorát 23°C. Není to vůbec jednoduché. Už chápu, jak to měli Sheldon a Leonard.

Lidi si všimli, že rudnu a mají z toho děsnou srandu. :-D

Když jdete v Čechách do supermarketu, tak všude vidíte české vlaječky a nápisy domácí produkt, skvělá kvalita. V čínském supermarketu mají naopak sekci s předraženým imported food s vlaječkami z celého světa, kde můžete sehnat Bueno za 60Kč. Ne, dík.

~ Lenka

Ubytovali nás v Hiltonu a Halloween

Přihlásila jsem se na 24 hodin jako herec a na CSCMUN, kde budu delegátem Keni. Ještě nikdy jsem si MUN nezkusila. Vypadá to jako dobrá sranda.

V úterý jsme měli párty v knihovně. Přišlo dva tisíce nových knížek! Zní to jako nic, ale kdybyste tam byli. Měla jsem z toho takovou radost, že jsem strávila hodinu obcházením stolů s vyskládanými knížkami.

Sedím támhle na schodech. Půjčila jsem si jednu knížku, tak doufám, že si na ni najdu někdy čas.

Překvapil štáb z pěvecké soutěže ze Suzhou. Přijeli do školy, natáčeli zkoušku našeho sboru a dělali s námi interview. Cítila jsem se trapně, protože do soutěže zbývalo pár dní a já uměla nazpaměť sotva první polovinu. (Je to sakra těžký naučit se písničku, která celá zní jako čing čong, ale když zazpíváte čing čong, tak to zní hrozně.)

Naši housmentoři Kristina a Donald pozvali náš pokoj ve čtvrtek na večeři. Připravili pro nás skvělé japonské kuřecí kari a houbovou polévku na přání. Přinesla jsem svou poslední Studentskou pečeť, kterou jsem přivezla z domova, a Donald si na ní moc pochutnal.

Oslavili jsme narozeniny Yuan s pizzou a záhadným dortem, který jí přišel poštou, ale pořád není známo od koho byl. Jinak, pokud máte z ničeho nic chuť na dort, není vůbec těžké jeden sehnat, vzhledem k tomu, že na kampusu žije asi 700 lidí a rok má 365 dní. Za týden si minimálně dva kousky dám.

V pátek jsme měli Buy nothing day. 11. listopadu je v Číně Black Friday, jen se jmenuje Singles' day (opak Valentýnu) a na Taobau jsou slevy na všechno. My ale měli přednášky o konzumerismu (existuje takové slovo?) a neměli jsme podlehnout a začít nakupovat. Když jsem přišla z přednášky do pokoje, obě mé spolubydlící si tam seděly nad hromadami nového oblečení a pily zlevněná Bubbletea a ještě se mě nevinně ptaly, jesti mi mají přiobjednat. :-D (Nic jsem si ten den nekoupila. Jen asi pár minut po půlnoci jsem si odkoupila dinosauří onesie od Eway.)

S Ulabem jsme vymýšleli, jaký experiment příště ukážeme dětem ve školách. Ukázala jsem jim syntézu DNA z brokolice a všichni byli nadšení, dokud nepřišel návrh se slizem a vyhrál. Arona mi ale příště pomůže to prosadit, protože si taky myslí, že to bude přínosnější než míchání cukru, barvy a lepidla, tak nám držte palce.

V pátek jsme opožděně slavili Halloween. Přidala jsem se k Haunted Tunnel jako herec. Vyzdobili jsme tajný dlouhý podchod, který máme pod kampusem, a pak jsme tři hodiny v kuse zamazaní od krve děsili. Lidi se fakt báli. Nejvíc nás dostávaly skupiny machrů s baterkama na mobilu, rozklepaným hlas říkající, jak to není strašidelný. Vykřičeli jsme si hlasivky (ideální před pěveckou souteží) a šli se připravit na Halloween party.

Já šla za studenta z Nebelvíru a jak už jsem říkala, tak jsem si nakonec koupila ještě dinosaura. Je tak pohodlný. Zůstávám v něm navždycky.

V sobotu ráno jsem šla umývat krev ze zdí Hunted Tunnel (dorazili jsme jen tři z původních čtyřiceti) a pak si šla narychlo zabalit na pěveckou soutež.

Už když jsme se přibližovali k hotelu, tak nám bylo jasné, že tady není něco v pořádku. Ubytovali nás sakra v Hiltonu!!!

Po zkoušce jsme měli volno celé odpoledne a večer.

Zašli jsme na mé první karaoke. Nechápu, že jsem nešla dřív. Je to boží.

Suzhou je podporované Sigapurem a je to vidět. Před patnácti lety tam byla políčka a teď jsou tam obrovská nová obchodní centra. Všechno to vypadá nádherně, čistě, moderně a to metro... Miluju to metro.

Ráno jsem si zašla do nejkrásnější posilovny, jakou jsem kdy viděla (ne, že bych viděla hodně posiloven, ale tahle byla tak krásná).

Nejdřív jsem odmítla make-up, protože jsem se bála, co by mi napatlali na obličej. Jen jsem se chtěla dívat, co udělají ostatním. Vypadalo to ale dobře, a tak jsem požádala paní alespoň o modrá obočí. Všichni stylisti v místnosti se zhrozili, ale pak mi našli modré oční stíny a udělali, co jsem si přála.

Nebyla to ani tak pěvecká soutěž jako show (v historickém kvízu o Suzhou věděli všichni účinkující dopředu odpovědi). Překvapilo mě kolik cizinců v Suzhou bydlí. Potkali jsme i jednoho chlápka, se kterým jsme se seznámili na začátku roku v kostele.

Na živý přenos koukalo přes 200 000 lidí a v neděli to budou dávat v televizi, takže budeme všichni slavní.

Nechápu, kdo na to kouká. Neměli jsme ani jednoho vítěze. Všem nám dali stejné ceny a každý byl první za něco jiného. My například za nejlepší organizaci haha.

ŠOKY TÝDNE:
Mají tu ty nejlepší manga na světě.

Na Project Weeku jsme měli skvělého supervisora - Dr. Wu (Lao Wu, jak mu říkáme) a teď ho propustili. Odchází po Vánocích. Všichni v naší skupině jsme z toho byli smutní. I když jsem s ním měla velkej fight o tom, že všichni lidi pochází z Afriky, bude nám tu chybět.

Nejzajímavější storku týdne mi pověděla Qheliswa. Svahilský král má momentálně 14 žen (nic o proti dědečkovi učitele zeměpisu Sammymu, který jich měl přes padesát a přes 200 dětí k tomu) a každé dva roky si musí najít minimálně jednu novou. Proces výběru je taky dost vtipný. Lidi z celého světa se na to jezdí dívat.

"Mé" nové školní plastové housle.

Déčko na mých nových školních houslích je níž než by mělo. Zkusila jsem všechny svalovce v okolí, ale s tím kolíkem nikdo nepohnul až dokud mě nezachránila Claudia! Už nemusím strkat prsty výš  a hrát vše v polohách na géčku. Radujme se, veselme se.

Tohle není dobrý. Do padesáti je to dobrý. Tenhle týden bylo nejhorší znečištění vzduchu za celé tři měsíce. Po většinu dní je to tu krásný. Motýlci poletují a tráva je zelená, ale pak najednou přijde nějaký větřík a všude to smrdí jak spálený igeliťáky. Nedá se to dýchat. Mezi budovama musíte pobíhat s mikinou na nose. A když se toho nadýcháte moc, není vám dobře.

~ Lenka

Co jsem jedli v Suzhou

Jestli si to ještě pamatujete, tak před dvěma měsíci jsem byla s Manou a Haowen na týden v Suzhou. Kromě jedné vynikající pizzy, jsme jedli samé čínské jídlo. Nejdřív mi všechno z hůlek vypadávalo na stůl. ale ke konci se ze mě stal hůlkový mistr. (Číňanům to taky z hůlek vypadává. Někdy to prostě nejde.)

Kuchyně v Suzhou se zakládá hlavně na sladkých pokrmech. Rýžové a dýňové koláčky. Sladké polévky, kaše a omáčky. Navíc byl Mid Autumn Festival, při kterém se jedí tradiční Mooncakes.

Vzadu to maso s ředví je mňamkózní.

Největší rozdíl mezi čínskou a českou kuchyní je, že u nás každý dostaneme na talíř a to pak sníme. V Číně všichni kolem stolu jídlo sdílí, kromě misky s rýží nebo polévkou, kterou má každý pro sebe. Uprostřed stolu je několik talířků se zeleninou, masem a omáčkami. Vždy si něco vezmete do hůlek, namočíte to do omáčky a nad miskou s rýží to sníte. (Nejdřív jsem to nepochopila a začala jsem si všechno hamounit na talířek na zbytky. Trapas.)

Přijde mi to dost chytrý, protože to znamená, že když vám moc chutnají fazolky, můžete si jich sníst kolik chcete a když vám naopak nejedou kachní střeva, nemusíte se jich ani dotknout a nikdo si nevšimne.

A navíc, když něco zbyde, vezmete talířek uprostřed a jen to strčíte do lednice k večeři.

V Suzhou jsem se hned první den naučila jíst kraba a hodilo se mi to, protože jsem ho pak měla skoro každý den. Přijeli jsme v krabí sezóně, když jsou krabi v místním jezeře nejlepší. Jsou výborní (hlavně samečci), ale je to dost piplačka (to by se líbilo babičce Zdeně).

Rýži mají v Číně výbornou (ne asi), takže jsem si přidávala několik talířků, ke každému chodu. :-D
Jo a všichni u stolu se zděsili, když jsem chtěla rýži namočit v sójové omáčce. Namáčí do ní knedlíčky i zeleninu, ale rýži ne. Divný.

Tradiční ryba ze Suzhou - sōngshǔ guì yú. Nejlepší ryba, co jsem kdy ochutnala. S Manou jsme ji oškubaly úplně celou. Z venku je křupavá a uvnitř měkká. Červená omáčka je sladká. Ty záviny vzadu vypadají dobře, ale uvnitř jsou červené fazole.

Červené fazole ze srdce nenávidím. Strkají je do všeho. Do koláčů, Bubbletea i Mooncakes.



Maminka Haowen nás pozvala na Hotpot. Měli jsme houbový a pikantní. Na levo vidíte tofu, mořské plody a maso (víc vlevo nevidíte zeleninu a nudle), které se v Hotpotu vaří pár vteřin nebo minut a pak se namáčí do omáčky, kterou si sami namícháte.

Ke konci přišel chlápek a začal točit nudlema všude okolo. Vytahoval je a přitom přes ně přeskakoval a pak nám je uvařil v Hotpotu.

Skvělý hovězí vývar s houbami a moje oblíbené zelené fazolky pod krabem!!!

Buráky jsme s Manou oloupaly samy. Připomnělo mi to loupání vlašským ořechů. Taky na to mají speciální loupák. Jen je skořápka měkčí a jde to líp.

Snídaně je také teplá s polévkou nebo rýží. Je ale víc do sladka. Sladké polévky mi upřímně moc nejedou, ale nedělala jsem ostudu a vypila jsem je všechny do dna. V téhle plave speciální zelenina, která roste v místním jezeře.

Tohle nejsou čínské knedlíčky, ale něco jiného. Vajíčka vaří v čaji, proto jsou hnědá.

Tahle polévka byla také sladká a moc mi nejela. Plavou v ní sladké brambory. Vzadu jsou pro Suzhou typické lepivé rýžové koláčky. Mají jiné barvy a příchutě, ale pro mě chutnají všechny stejně. Jsou trochu mdlé (je to rýže a trocha cukru), ale kupodivu mi chutnají.



Mid Autumn Festival se slaví s mooncakes. Tyhle jsou mé oblíbené, protože jsou super sladké. Masové nejsou nic moc a s červenými fazolemi jsou odporné.

Knedlíčky neknedlíčky s krevetami a další mooncakes. Polévka k snídani tentokrát slaná s vajíčkami a rajčatem, takže dobrá.

Zvláštní ořechozelenina. Zasytí statného může i s koněm na celý den.

V den Mid Autumn Fesivalu jsme šli na super hustou večeři s celou Haoweninou rodinou. Taky jsme měli hostinu na svatbě a pak nás pozvala jazykovka do sečuánské restaurace, kde jsme měli prasečí mozky, žaludky koz, kachní střeva a všechno možné. Bohužel jsem tam ale nefotila, protože se to nehodilo.

V sečuánské restauraci jsem zaválela, protože jsem se nerozbrečela narozdíl od většiny cizinců. Moc mi chutnal karamelovokolový pudink/želé, který se jí mezi jídly, abyste vůbec něco z toho jídla ucítili, kromě hořícího jazyku.

Celkově mi čínská kuchyně chutná mnohem víc než česká, pokud vynechám sladké polévky a červené fazole. Musím se ale přiznat, že kdykoliv se někde objevily brambory, všechny jsem je snědla. Doma brambory moc nemusím, ale tady je přímo vyhledávám.

Čínské kuchyni bych určitě pochválila úpravu zeleniny. Dokážou ji připravit křupavou, ale jemnou zároveň, narozdíl od nás. Vývary jsou také lepší (mají na ně speciální hrnec v každé domácnosti), ale my umíme připravit lépe hovězí a vepřové.

V Suzhou jsem se naučila pít horkou vodu a od té doby ji piji místo studené. Přišlo mi to fakt divné, ale neměla jsem na výběr a pak mi to začalo chutnat, takže v tom pokračuji i na kampusu.

Za většinu výborných a zdravých jídel děkuji Haoweniné babičce. Všichni jí teď zatleskejme!

Omlouvám se za svou smutnou slovní zásobu, pokud jde o názvy jídel. Kdybyste chtěli vědět něco konkrétního, napiště mi a zjistím vám to. :-)

~ Lenka